tag:blogger.com,1999:blog-72660623221616595712024-03-08T19:23:20.770+01:00Laďa a Lenka ve ŠvédskuNaše zážitky z Erasmu ve StockholmuLenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.comBlogger46125tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-33058746352310953152010-01-15T01:30:00.004+01:002010-01-15T02:00:43.563+01:00Co ve Švédsku funguje jinak, než byste čekali, byli zvyklí nebo to aspoň stojí za zmínkuPo tom, co jsme tu strávili 5 měsíců už bych řekla vidíme i věci, co třeba turisté neřeší, protože je nepotřebují. Pokusím se to napsat trochu prakticky. <div>1. Zapomeňte tu na ISIC. Na všechno máme kartičky zvlášť. Do knihovny třeba. Pak máte jednu žlutou studentskou kartičku s platností u nás na semestr, na kterou dostanete slevu v muzeích nebo na vlak, ale na ISIC vám tu slevu nikdo nedá. Hlavně že jsme si ještě šli na studijní pro kupony.:)</div><div>2. Studentské slevy nejsou až tak horentní, jak by kolikrát člověk doufal. Do muzeí je většinou vstup do devatenácti let zdarma a pak vstupné pro dospělé a studenty. Kina vedou lístky jen dětské a pro dospělé. Za metro platíte 75% plné ceny.</div><div>3. Doprava obecně je tu hodně drahá. Za metrocard na semestr jsme platili přes 2200 SEK. Cesta v jednom pásmu vás vyjde nejméně na 30 SEK. Kurz byl díky posilující koruně a oslabujícímu dolaru ze začátku lepší než teď, takže mohlo být i hůř. Nejlepší asi 2,48, teď asi 2,6.</div><div>4. Jak už jsem jednou psala na všechno jsou tu čekací papírky. Lidi si je berou, i když třeba ještě není otevřeno a jsou tam sami. Jasně, nemusíte stát frontu a jít třeba mezitím někam jinam, když jsou ale v obchodě tři lidi nebo systém začne kolabovat, tak to působí fakt divně.</div><div>5. Ve Švédsku je draho. Je tu draho pro nás, pro Američany, Kanaďany, Číňany i jiné Evropany(i když ne nutně pro všechny)... Nejvíc peněz jsme tu rozhodně nechali za jídlo, i když na to, až se vrátíme, nebudeme vypadat.:) Kromě dopravy, služeb, je to už zmíněné jídlo. Je pravda, že jsme nepřešli na extraúsporný režim jako někteří těstoviny a pizza, takže jsme tu mohli nechat míň. Pro představu kilo brambor stojí 10SEK, litr mléka taky, chleba 30SEK, housky a jiné pečivo od 4-10SEK, kilo rýže 30SEK, půl kila těstovin 15SEK... Nejdražší je maso, zelenina a ovoce. Za kilo jablek, pomerančů i banánů dáte kolem 20SEK, papriky jsou na 30-50 dle barvy, nejlevnější kuřecí je asi na 70 SEK za kilo, něco lepší kolem 100, hovězí asi na 160...</div><div>6. O studiu ve Švédsku jsme něco napsali. Z mýho pohledu určitě zklamání z hlediska přístupu k materiálům a technice. V knihovně je většina knížek jednou, ale ne jako u nás prezenčně ale často absenčně, takže ji vyhraje na měsíc první student, co dorazí a zbytek třídy má smůlu. Proto jsem taky Laďovi jeho učebnice pujčovala u nás. Ještě se tu prezentuje na foliích, což byl pro mě šok a to jak studenti, tak učitelé. My jsme tedy mohli i na pc, ale i tak to bylo komplikované. Počítače pro studenty jsou pomalé, kopírek a dalších věcí je málo a často nefungují. A to jsme v hlavním kampusu, nedejbože být v nějakém menším. Univerzitní Mitt(IS) komplet švédsky, ale tak celkem se to dá. Ještě je třeba asi podotknout, že předměty pro Erasmáky se liší, budete hlavně s nimi a klasická místní vyuka se vás uplně nedotkne.</div><div>7. Švédi umí anglicky. Že všichni je kec. Narazila jsem na víc lidí, co neuměli a pak se snažila odtušit jejich rady. Navíc je tu plno přistěhovalců. Ale pravda je, že jich umí fakt hodně a poradí vám kdekdo. Proč tomu tak je? Nejen výuka ve škole po několik generací. Stačí zapnout televizi. Jen dětem se něco dabuje. Jinak vše se švédskými titulky. Chudák Američan Corey, co s námi dva měsíce bydlel na patře se chtěl zlepšit ve švédštině a v tv samá angličtina.</div><div>8. V kuchyni nemáme jedinou váhu. Nejde jen o to, že bydlíme skoro se samými chlapci(i když tomu já stav naší kuchyně přičítám hlavně), ale Švédi měří do odměrek. <a href="http://www.cookingfor.us/catalog/images/MIU%20France%205-Piece%20Measuring%20Cup%20Set.jpg">http://www.cookingfor.us/catalog/images/MIU%20France%205-Piece%20Measuring%20Cup%20Set.jpg</a> něco takového </div><div>9. Švédské máslo, tuk na pečení, mouka...jsou jiné. A to, že i dost.</div><div>10. Život tu začíná později. Většina obchodů má otevřeno od 9/1O do 17. </div><div>11. Ikea vládne a je všude. Je levná. Nože z Ikei sice nejsou nějak skvělé, ale má je skoro každý, stejně tak hrnky atd.</div><div>12. Ještě tu vládne H&M. Jen ve Stockholmu má přes třicet poboček.</div><div>13. A McDonald. Na nádraží nejsou Číňani jako u nás a párek v rohlíku(kdy půlka párku vám kouká ven) prodávají v trafikách. McDonald je na místní poměry skutečně levné občerstvení. Hamburger vyjde na 10SEK. Jiné fastfoody jsou dražší a po normálním občerstvení ani nekoukáte. Jako po celém světě se teď Mc snaží přesvědčit o tom, jak je eko a tak na tácku dostanete papír, co vše dělá pro přírodu, jak šetří energií a jak mléko, co prodávají je eko.</div><div>14. Autobusové řády vám moc nepomohou. V metru je výpis všech stanic, u zastávek autobusu ne, takže vám nezbývá, než si spojení najít dopředu na www.sl.se</div><div>15. Asi chtějí šetřit obaly.Plno věcí se tu prodává ve velkých baleních, nebo rozhodně větších než u nás. Prášek do pečiva po 120gramech třeba. I když záleží zase na řetězci. Větší balení jsou často velmi výhodná, takže do nich jdete. Na druhou stranu nikdo nejde do obchodu s taškou. Každý si tam vezme papírou nebo plastovou.</div><div>16. Jako Čech nejvíc postrádám náš tvaroh(mají cottage, ale stejně maličko jiný než ten u nás), ovocný čaj(na ten tady můžete zapomenout, všechno je černé, zelené, pytlíčky, sypané, max mají bylinkový) a knedlíky. Našlo by se toho určitě víc. A třeba okurky nakládají jinak než my, docela síla to ochutnat, s pepřem a tak.</div><div>17. Studenti tu mají kolem čtyř předmětů za semestr, ale i jeden. Takže když máte titul, máte za sebou třeba jen 12 předmětů. Hodně píšou eseje, ale jinak mi přijde, že nejsou až tak vytížení, ale máme malý vzorek spolubydlících...</div><div>18. Nabídli nám oběma koleje jen pro jednoho. Tak jsme mysleli, že si spolu najdeme byt někde mezi našimi školami. Nemožný. Čekací lhůty na byt jsou třeba rok. Aspoň. Když je vám tak šestnáct, zapíšou vás rodiče na waiting list a pak se uvidí.</div><div>19. Metro mají i v kavárně, masivní počet lidí ho denně čtev metru, až mě to překvapilo. Já jsem z něj tahala hlavně předpovědi počasí.:)</div>20. Výchova je tu skutečně liberální. Třeba včera jsem jela metrem. Tak deset školkových dětí kolem mě začalo zpívat, dupat a tleskat. A nikdo včetně učitelky ani nehnul brvou. Když se chtějí projevit, ať se projeví. Napsala jsem o tom asi třicet stran a chodila i do školky, tak kdo má zájem, klidně pak povím víc.(Stejně jako jiný témata.)<br />21. Švédi jsou strašně hrdí na to jak jsou equal a tak. Až moc někdy. A tak všude možně je kolik firma zaměstnává žen, i když je vám to jedno, tatínci vozí děti v kočárku kvuli povinným měsícům na rodičovské dovolené, dostanete rady proti sexual harassment ve škole. Učitelům říkáte jménem ve školce i na vysoké. <br />22. Čas. Přesnost vládne. Vlaky jedou včas. Ne na vteřiny jako ve Švýcarsku, ale na minuty rozhodně. A jak u nás máme deadline, že posíláte před půlnocí, tak mě už několik hodin před ní psala spolužačka, kde ta moje práce jako je. Divnej pocit.:)<br />23. Cena lístku na vlak roste s tím, jak se blíží odjezd. A to až několikanásobně. Žel kupujete si lístek na konkrétní vlak a ne den. Vlaky jsou hodně drahé.<br />24. Ve Stockholmu je letiště Stockholm Arlanda. Tam létají České aerolinie. Pak je tu ještě letiště Stockholm Skavsta, které leží 100 km od Stockholmu(neke:)) a odtamtud do Čech létají Ryanairlines.<br />25. Zdraví je hodnota silně ceněná společností. Plno léků koupíte bez předpisu v lékárně. I hormonální masti, věci na teplotu, ne vše, ale rozhodně hodně. Navíc lékarny fungují jako samoobsluha. Běda vás vytáhnout kapesník nebo pšíknout na veřejnosti. To máte být doma a nevycházet.<br />26. Švédi ujíždějí na divných chutích. To musíte vyzkoušet.:)<br />27. Opravy trvají dlouho. Jedno patro navrtají jeden den, další další den...takže to posloucháte celý týden. Super.<br />28. Všechny plastové lahve mají vratnou zálohu. 2l 2SEK, plechovky a 0,5l 0,5 nebo 1SEK.<br />29. Alkohol nemají v samoobsluze, ale ve specializovaných prodejnách Systembolaget. Alkohol je navíc drahý.<br />30. Hodně se tu svítí. Třeba světla u nás na chodbě snad ani nejdou vypnout.<br />31. Oficiálně povolené stanování i v rezervacích, když to uděláte s citem.<br />32. Patriotismus. I na Coca Cole se skví "Made in Sverige".<br />33. Moc tu nemají u nás dost populární obchody s outdoorovým oblečením. Když už, tak na sport.<br />34. Papírnictví je součástí knihkupectví. Drogerii najdete částečně v supermarketu, lékárně a něco co připomíná drogerii je spíš luxusní prodejna líčidel a parfémů.<br />35. Plaťte kartou. Jde to (téměř) všude. A když ne, tak vás za to i nechají jít zadarmo třeba do muzea.<br />36. V muzeích můžete fotit a natáčet bez poplatků navíc.<br />37. Nejen že jsou muzea pro děti zdarma, jsou často zábavná a mnohem víc interaktivní než u nás. Máloco si nemůžete zkusit nebo osahat.<br />38. Revizora spíš nepotkáte, když už ano, není šance úniku, chodí ve skupinkách třeba šesti, osmi.<br />39. S dětmi se chodí ven za každého počasí už odmala(kočárky brodící se závějemi nejsou výjimkou). Platí heslo I Ur och Skur - venku za každého počasí, neboli neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený člověk.<br />40. Pošta je součástí supermarketu nebo samoobsluhy. U pokladny nakoupíte obálky,známky, kdo si jde pro balíček, tak taky do blízkého obchodu. Často znamená slušnou otevírací dobu. Schránky jsou žluté, před Vánoci vedle každé stála ještě jedna červená pro Julpoštu. (Jul=Vánoce)<br />41. Něco má na nás nezvyklá balení. Jogurt v litrových tetrapacích třeba. Velký výběr polotovarů. Švédi sami si jídlo do práce nebo do školy nosí v plastových dozičkách a ohřívají v mikrovlnkách.<br />42. Volání je levné. Někdy platíte jen spojovací poplatek(Comviq) a pak strávíte třeba dvě hodiny ve vlaku telefonováním.<br />43. Sníh odklízí městské služby.<br />44. Přežili jsme tu bez švédského rodného čísla, což znamenalo omezení akorát v tom, že jsme si nemohli přivydělat ani výzkumem(normální práci ale bez znalosti švédštiny těžko seženete). Na druhou stranu se vyhnete příspěvkům Greenpeace, Lékařů bez hranic a jiných, protože bez švédského rodného čísla je nezajímáte. Původně jsme tu chtěli jít volit, ale když se ty volby zrušily...<br />45. Švédi znají z Čech hlavně Prahu. Tu viděli, chtějí se tam podívat, je tu populární.<br />46. V metru na jezdících schodech zásadně vpravo. Vlevo je pruh pro rychlejší. V metru obecně se hodně spěchá.<br />47. Švédi jsou ochotní pomoci. Zvlášť tady ve Stockholmu zvyklí na turisty plynule přecházejí do angličtiny nebo začnou shánět někoho jiného, kdo vám pomůže.<br />48. Fika. Jít s někým na kafe. Jedno ze slov, co stojí za to si osvojit.<br />49. Obecně známé, pozor na nože a rychlosti na dálnicích. Pokuty jsou velké. V čem jsem naopak viděla benevolenci bylo vracení knížek do knihovny.<br />50. Nejhezčí to tu bylo, když jsme přijeli. Teplo, sluníčko, světlo. Jestli chcete jet do Švédska, jeďte o prázdninách. Tu listopadovou tmu a plískanici nechcete zažít. <br /><br />Určitě je těch věcí mnohem víc, jen mě teď asi nenapadají, nebo už nechci opakovat všechno, co jsme psali. Špatné zapomenete nebo považujete za výjimku a dobré si uchováte. Chvála tomu, jak nás mozek takhle chrání.:)Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-26494140949136767012010-01-13T22:14:00.002+01:002010-01-14T00:35:08.471+01:00SbalenoÚspěšná oponentura za mnou, o něco méně úspěšná obhajoba taky, ale hlavně mám kredity!:) Uff.:)<br /><br />A sbalili jsme naše věci. Hohohó.:) Tři kufry. Ale jeden nalehko do letadla. Zítra nemusíme nic, tak jen nostalgicky projdem mrazivý Stockholm, co se oteplil na minus šest:) a dovezem vám nějaký jídlo, ať máte taky zážitek. Ať už to znamená cokoli.;)<br /><br />A taky jsme prodali postel. Sice ten přistěhovalec s náma smlouval, ale aspoň ji nemusíme hodit do kontejneru. A třeba se ozve ještě nějaký solventnější zájemce. A tak se tu povalují už skoro jen zbytky jídla.(Zní docela dekadentně.:D)<br /><br />Dneska jsem se ptala Rickarda na studentské půjčky. A je to tu tak, že studenti si na studium pujčí a od rodičů už nic nedostávají, to jim dle Emilie přijde nevhodné. Jenže Rickard, náš učitel, už tu půjčku splácí patnáct let. A pořád to naskakuje. Mezitím už má několik dětí... Tohle je tu nastavené trochu jinak no.Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-84153249761993354792010-01-12T23:57:00.000+01:002010-01-13T08:30:12.767+01:00Naposledy to a onoČim víc se blíží odjezd, tím víc mě baví sem psát. Vzniká tím maličko nepoměr ve srovnání třeba s listopadem ale co už.:)<br /><br />Pomalu je čas odjet, když jsem včera oslovila jednu bezradnou paní v metru s tím, zda nechce pomoct, a pak jí poslala na správnou kolej. Myslím, že jsem nic neříkala tak často jako "excuse me" a "thank you very much". A "hej". Já používala hej dost i v Česku a tady je to pozdrav. Ale ne něco jako čau. Hej řeknete i prodavači v obchodě, rovnost je tu všudypřítomná. A "hej då"[hejdó] je nashledanou. Případně ještě tack[tak] - děkuji. Což je švédská slovní zásoba, co vystačí na to, abyste, pokud rozumíte číslovkám, úspěšně v obchodě předstírali, že jste Švéd.:) (Ale už se těším do uchrchlaného Česka. Jednou jsem zakašlala v metru, asi z těch procházek v minus 15i stupních, a dvě paní si ode mě odsedly.)<br /><br />Už jsme vyvěsili letáčky na prodej postele, jen nechci začít balit, tím se ukáže ten definitivní konec. Nechci psát nic přehnaně sentimentálně, tak bych asi preventivně neměla psát nic.:D O tom, jak jsem byla naposledy prát, jak jsem byla naposledy u Araba a říkala mu, že nikde jinde nemají paprikovou příchuť chipsů:), jak jdeme naposledy do školy...<br /><br />Včera jsme se byli ještě ohřát v místním Aquaria, ty simulované deštné pralesy mají dycky tak 25 stupňů, ale tunel se žralokem byl lepší, i když tady zas byly blízoučko piraně. Vůbec tak všechno je dostupné s nápisem Danger. Byl tam i podzemní tunel~kanál s akvárii, to se mi líbilo jako nápad.Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-47217037682067742872010-01-10T18:58:00.004+01:002010-01-11T15:37:28.185+01:00Vaxholm a procházka po leduV sobotu jsem vyrazila do Vaxholmu. Měla jsem štěstí na krásný počasí. Kachny byly tak odolný, že mezi nima mohl člověk chodit a ani neodlétly. Ačkoliv je evidentní, kolik ledu plulo ve vodě, viděla jsem odplouvat loď.<br /><br /><table style="width:auto;"><tr><td><a href="http://picasaweb.google.com/lh/photo/0OvL85Ucur_QnHb4NC5ctA?feat=embedwebsite"><img src="http://lh4.ggpht.com/_jwThPRgO6ug/S0msfzcz06I/AAAAAAAAAw8/4Y7zX64d96M/s400/P1020589.JPG" /></a></td></tr><tr><td style="font-family:arial,sans-serif; font-size:11px; text-align:right">Zdroj <a href="http://picasaweb.google.com/margrietka/LadaALenkaVeSvedsku?feat=embedwebsite">Laďa a Lenka ve Švédsku</a></td></tr></table><br /><table style="width:auto;"><tr><td><a href="http://picasaweb.google.com/lh/photo/Jy5IK-4tHOhLBCFGJt6ScA?feat=embedwebsite"><img src="http://lh3.ggpht.com/_jwThPRgO6ug/S0msZAJJwZI/AAAAAAAAAw0/fkAv5vc29H8/s400/P1020586.JPG" /></a></td></tr><tr><td style="font-family:arial,sans-serif; font-size:11px; text-align:right">Zdroj <a href="http://picasaweb.google.com/margrietka/LadaALenkaVeSvedsku?feat=embedwebsite">Laďa a Lenka ve Švédsku</a></td></tr></table><br /><br />Dneska bylo stejně mrazivo(-16) ale zataženo. S jednou Francouzkou jsme z naší bývalé pláže došly do Ropstenu a pak zas zpátky. Dál už to na chození nevypadalo bezpečně. Ale stejně je to super chodit několik kilometrů "po vodě".:) Rozmrzala jsem pak doma přes hodinu.<br /><br /><table style="width:auto;"><tr><td><a href="http://picasaweb.google.com/lh/photo/uk_c1CgTkWC8MmHo-3nsKQ?feat=embedwebsite"><img src="http://lh6.ggpht.com/_jwThPRgO6ug/S0nzEFuAW0I/AAAAAAAAAxY/2D8K4gFVQiQ/s400/P1020606.JPG" /></a></td></tr><tr><td style="font-family:arial,sans-serif; font-size:11px; text-align:right">Zdroj <a href="http://picasaweb.google.com/margrietka/LadaALenkaVeSvedsku?feat=embedwebsite">Laďa a Lenka ve Švédsku</a></td></tr></table>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-31795043298856299572010-01-08T23:40:00.003+01:002010-01-09T00:33:31.191+01:008.1.2009<a href="http://www.youtube.com/watch?v=S9pOxcD_NUs"> náladovka </a><br /><br />Zatímco pro Laďu to byl den, kdy strávil pět hodin ve škole(ale už jen jednou), já jsem chtěla využít free fridays v muzeu architektury.(Ještě že tak, vzhledem k rekonstrukci většiny muzea to za moc nestálo) Stála jsem na zastávce a čekala na autobus, co mě odveze z ostrova do centra. Tma. Sníh. Asi tak minus patnáct stupňů, jak tu teď máme. A v tom vidím babičku přeskakovat z nohy na nohu. Usměju se na ni, protože mě to oproti všem načučencům na zastávce celkem pobaví. A tak na mě spustí něco švédsky. Nerozumím. A začneme si povídat. I s cestou autobusem to trvalo asi dvacet minut. Jako správný zdvořilý člověk začnu konverzaci počasím, ale přesuneme se k tomu, co tu vlastně dělám, co je tu zajímavé, jak je Švédsko drahé a najednou babička vybalí, že byla o Vánocích ve Švýcarsku a to bylo tedy taky příšerně drahé. Wow, říkám si v duchu. Jasně, že důchodci cestují...ale ono to pokračuje. Bavíme se o létání, drahých vlacích ve Švédsku(říkám jí, že u nás si kupujete jízdenku na den a ne na konkrétní vlak a taky, že stojí stejně deset dní před tím jako deset minut před odjezdem, což ve Švédsku neplatí ani jedno) a tak. A ona vybalí, jak byla loni v Indonésii a které všechny země procestovala a v kolika žila. Kolik vám slečno je, vy jste mlaďounká. 21. No a mně 84. 4x starší a plánuje letos Sankt Peterburg(Petrohrad), Skotsko, Řecko... <br /><br />Taky říkala, že byl letos mimořádně temný listopad tady. No to teda.:)<br /><br />Strašně moc se těšim na všechny kamarády a rodinu a tak. Muselo trvat čtyři a půl měsíce, aby to přišlo, ale je to ukrutný. Já vím, za týden už budu na trajektu touhle dobou...a blízko... Ale taky vim, že zas budu chtět jet daleko. Aneb jak říká Zdeněk Svěrák ve Vratných lahvích, aby mohlo být vítání, musí být loučení. A taky o čem vyprávět. A cesta ke změně. Podle mě mě poznáte. Laďa tvrdí že ne, ale poznáte, nebojte.:) To spíš až uvidíte jeho vlasy.:))Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-48981427385250264922010-01-08T23:10:00.004+01:002010-01-10T18:26:15.598+01:00GöteborgCesta tam trvala tři hodiny. Vlak na úrovni našich EC, ale podstatně vyšší rychlost, když těch necelých 500 km ujede za tři hodiny s pár zastávkami. Já jsem den předtím psala práci do ČR a spala hodinu, takže jsem prospala i tu cestu u Ladi na klíně. <br /><br />Přijeli jsme do mrazivého Göteborgu. Vyrazili jsme do přístavu. Göteborg je největší švédský přístav. Muzeum s loděmi bylo zavřené, tak jsme si je museli prohlídnout sami. V moři plavaly kusy ledu a statečné kachny. <br /><br />Na počet obyvatel je Göteborg srovnatelný s Brnem, je také druhým největším městem v zemi. Centrum obchodíte pěšky. Ale jeďte v létě, užijete si populární botanické a růžové zahrady. <br /><br />Prošli jsme kolem univerzitních budov a místní historické třídě a čekal nás turistický tip Universeum. Několikapatrový komplex s částí a la deštný prales, živá zvířata a rostliny a mezi tím chodníčky a hlavně zaslíbené teplo. 26 stupňů a vysoká vlhkost. Párkrát jsme kropení schytali i na hlavu. Jediný, kdo se z přechodu do tepla hůř vzpamatovával byl foťák. Kromě téhle sekce, tam byla i švédská fauna a flóra, obří mraveniště, polární sekce, akvária(mě teda nejvíc dostal žralok a piloun u hlavy...) a ve dvou patrech různé pokusy,které už se ale docela opakovaly vzhledem k počtu muzeí, co jsme tu už navštívili. Ale neurazí.:) Nejvíc zabrat nám dalo ujasnit si, jak se počítalo v dvojkové soustavě, abychom vyřešili enigmu. A bagr byl fajn. Ale Laďa si těch pět tlačítek teda zapamatoval mnohem rychlejc než já. Rozený bagrista.:)<br /><br /><table style="width:auto;"><tr><td><a href="http://picasaweb.google.com/lh/photo/GjbBfVIiOGhAm0QlOiWe0g?feat=embedwebsite"><img src="http://lh5.ggpht.com/_jwThPRgO6ug/S0eU91aK_XI/AAAAAAAAAwU/SjrPSvEyoo4/s400/P1020474.JPG" /></a></td></tr><tr><td style="font-family:arial,sans-serif; font-size:11px; text-align:right">Zdroj <a href="http://picasaweb.google.com/margrietka/LadaALenkaVeSvedsku?feat=embedwebsite">Laďa a Lenka ve Švédsku</a></td></tr></table><br />Původní vrchol výletu se stal asi jeho nejslabším článkem. Naturhistoriska museet v Göteborgu dinosauří sekcí myslel jednoho dinosaura. Jak by řekl Martin epic fail. Jo to byl. Můj. Zato muzeum skýtalo podívanou na monstrózní kostru a vedle jedinou na světě vycpanou velrybu. V muzeu je údajně vycpaných přes deset milionů zvířat. Tak pokud počítají všechny ty brouky v každém šuplíčku, tak asi jo.:) <br /><br />Zbývalo dostat se do centra, protože hostel měl vytrvale obsazeno nebo to nezvedali, a zjistit, kde jinde můžem bydlet. Bylo hnusně. Ale strašně moc. Sníh a vítr foukal, byla děsná zima. Z informací nás poslali, ať vystoupíme na jedné zastávce, která byla od hostelů ještě docela daleko(jak jsme zjistili, když jsme vystoupili). Brodili jsme se sněhem(na ulici) a hledali ubytování. Určitě znáte ten úlevný pocit, kdy z kalamity vejdete dovnitř do tepla a víte, že snad nebudete už nikam muset(původně jsme plánovali, že půjdem ještě do města, ale Laďa spal tak asi už o půl sedmý:D, pak vstával zas extrémně brzo teda). Hostel, ve kterém jsme spali měl Green key, což je certifikát environmentálního zacházení. Takže třídění odpadu apod., šetření jsme ale nejvíc pocítili na zimě v pokoji(na peřinu jsem si musela hodit kabát, abych usnula). Zajímavější mi ale přišlo, že dům, ve kterém jsme spali, vzhledem k blízkosti přístavu byl kdysi místem, kam zamířil každý námořník, co se do Göteborgu připlavil.<br /> <br />Ráno se podíváte z druhého patra a vidíte, jak tam lítá sníh. Super. Vyrazili jsme ke kostelu na kopci nad námi. Mělo to tak mrazivou atmosféru, že jsem se nedokázala ani usmát.:) Pod námi šedivé město. V kostele teplo a varhany, před kostelem závěje a kroužící ptáci, čekající na mršiny. Ne na nás ale. Na nás čekalo místní akvárium a muzeum loďařství. Sumýši, koníci, sasanky, mořské i sladkovodní ryby. Super. Laďa zase obdivoval provedení modelů desítek lodí v dalších patrech. Navíc protože jsme ve Švédsku, tak sekce, jak se loví rybky, pirátská loď pro děti, fiktivní přístav, kajuta, kormidla... Zbytek dne jsme strávili ve městě, přístav se nám nepodařilo vyfotit, ani když jsme vylezli na kopec:), v cestě nám stála teplárna. Prošli jsme přístav, centrum města, najedli se a pomalu vyrazili domů. Cesta zpět trvala přes pět hodin, měla necelých pět, ale měli jsme zpoždění. Střídali jsme se ve spaní a čtení a před desátou byli doma.<br /><br />fotky z výletu najdete mimořádně na Picasse u Ladi: <a href="http://picasaweb.google.cz/gwinn512/Goteborg">http://picasaweb.google.cz/gwinn512/Goteborg</a>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-90708851352768943132010-01-04T18:45:00.002+01:002010-01-04T18:51:56.123+01:003.1.2009(Trpím prokrastinací. Chytla jsem to až na VŠ ve druháku a od tý doby to jde se mnou z kopce. Momentálně ale potřebuju dopsat práci, kterou už jsem jednou neodevzdala, takže bych letěla ze školy...tak mi můžete držet palce. No ale zase pak je více článků tady na webu, pro vás asi jen dobře.)<div><br /></div><div>Už se nám vážně stýská a většinou se bavíme o tom, jak už se těšíme domů, na rodiny, na kamarády a tak. Viz ilustrační foto.</div><div><div><br /></div><div><span class="Apple-style-span"><table style="width:auto;"><tbody><tr><td><img src="http://lh5.ggpht.com/_jwThPRgO6ug/S0HnnQ4yZWI/AAAAAAAAAvU/d0tCdeH4fvY/s400/P1020376.JPG" /></td></tr><tr></tr></tbody></table></span></div><div><span class="Apple-style-span" ><span class="Apple-style-span" style="border-collapse: collapse; white-space: pre;font-size:11px;"><br /></span></span></div><div><span class="Apple-style-span"><span class="Apple-style-span" style="border-collapse: collapse; white-space: pre;"><span class="Apple-style-span" style="border-collapse: separate; color: rgb(0, 0, 0); white-space: normal;"><span class="Apple-style-span">Včera jsme vyrazili za dalšími Čechy do Rikstenu zahrát si nějaké deskovky. Nakonec jsme s Petrou, Michalem, Luckou, Janou a Tomem hráli Bang, Šestiměstí a Osadníky. Konečně vyhrál Šestiměstí Laďa a ne já, tak měl radost.:) V Bangu byl naprosto nezlomný šerif, kterého jsme neoddělali díky jeho štěstí a naší nevšímavosti, co všechno máme za zbraně(holky banditi, no:)). Osadníky vyhrál magnát na kámen a hlínu. </span></span></span></span></div><div><br /></div><div>Začalo se hrát něco kolem sedmé a odcházeli jsme o tři čtvrtě na jednu na noční autobus. Cestu už jsme znali, půlhodina dolů. Spojení na internetu vypadalo docela hrozivě, tři autobusy, cesta hodinu. Jenže to celé nakonec bylo uplně jinak. Včerejšek byl dost mrazivý, sníh se třpytil a křupal pod nohama, ale pořád jsme ve městě, takže pod minus deset to snad nešlo, i když předpovědi hlásili na nejbližší dny i minus 23. První autobus přijel o něco málo později a dovezl nás na místo, kde jsme předtím nikdy nebyli. Naštěstí měli v jednu ráno otevřeno v 7Eleven, co tam stál na rohu, takže jsme zasytili hlad(Divili byste se, ale většina fast foodu i na centrále tu má v noci zavřeno.). Navazující autobus jel dle řádu o dvacet minut později, než měl, tak jsme se rozhodli to risknout a dojet něčím do centra a odtamtud pokračovat, i když tu neexistuje nic jako naše rozjezdy se společným místem na Hlaváku. Jak jsme tam tak byli, tak se mi i zlepšila nálada, poslední dny se mi fakt už stýská po spoustě lidech. Začala jsem se smát, jak mi to celé přišlo absurdní. Koukli jsme do mapy a vydali se rychlým tempem na Odenplan. Jenže to už k nám nebylo tak daleko. Když jsem to teď zadala do mapy, tak to z centra bylo 6,2 km, nemělo na většině zastávek smysl čekat na autobus, co jel jednou za půl hodiny či za hodinu. Kolem čtvrt na čtyři jsme byli doma, takže jsme šli slušně, necelou hodinku.:) Potkávali jsme akorát prohrnovače, kteří ale neměli co prohrnovat, protože nasněžilo sotva pár centimetrů. A nemusíte se bát, chodíme ven dost navlečení.:) Takhle v noci pozná člověk město jinak, všímáte si jiných věcí, má to něco do sebe. A hlavně se těšíte do tepla a do postele.</div></div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-76034243386459382202010-01-01T13:23:00.003+01:002010-01-02T19:49:42.284+01:00SilvestrStrávit přelom roku jsme se vydali do Rikstenu, což je místo, kde by Laďa bydlel, kdyby bydlel na svých kolejích(což by mělo tak deset výhod oproti našim, ale nemohli jsme to vědět a co se jednou stalo, už nejde odestát). Nahlásili jsme se na international dinner na osmou. Vyjížděli jsme tak, že bylo jasné, že dorazíme pozdě, navíc nám ujelo už první metro, takže navazující vlak na centrále jsme minuli o minutu a šli se aspoň najíst do McDonaldu. Což vzhledem k tomu, co následovalo, byl dobrý nápad.:) <div><br /></div><div>Vlakem jsme dojeli do Tullinge, nesla jsem tašku s jídlem, Bangy a foťákem. Mapu jsme si chtěli vzít. Máme skvělou podrobnou. Zůstala doma. Měli jsme projít zástavbou, lesem a být tam. Prošli jsme zástavbou, lesem a skončili na velké křižovatce. Volali jsme Janě, kudy dál, popsali jí místo, kde jsme i se jménem zastávky autobusu. Rada byla prostá, leč k ničemu. Jděte po velké hlavní cestě, to nemůžete minout, je tam jen jedna cesta. Vydali jsme se ještě dál, přešli trať, došli na další kruháč, o kterém mluvila(na úplně jiný). Sněžilo. </div><div><br /></div><div><span class="Apple-style-span" style="font-family: Arial; font-size: 11px; border-collapse: collapse; color: rgb(102, 102, 102); white-space: pre; "><table style="width:auto;"><tr><td><a href="http://picasaweb.google.com/lh/photo/JGvLO-wwM3io_uyfe6uYbQ?feat=embedwebsite"><img src="http://lh5.ggpht.com/_jwThPRgO6ug/Sz-TWixHdbI/AAAAAAAAAtM/CXK1GVhhQT4/s400/013.JPG" /></a></td></tr><tr><td style="font-family:arial,sans-serif; font-size:11px; text-align:right">Zdroj <a href="http://picasaweb.google.com/margrietka/LadaALenkaVeSvedsku?feat=embedwebsite">Laďa a Lenka ve Švédsku</a></td></tr></table></span></div><div><br /></div><div>Místní řády na zastávkách jsou dejme tomu slabší. Je tam jméno zastávky, cílová stanice, případně významné uzly a kdy to jede, ale ne přesný výpis stanic jako u nás a za jak dlouho na nich jste. Rozhodli jsme se vrátit a prozkoumat víc mapu u silnice(což tedy nebylo moje, ale Laďova úloha). Byli jsme o dost dál a jinde, než jsme chtěli být. A tak nezbývalo to otočit a po jedné opuštěné silnici respektive stezce vedle ní jít konečně do Rikstenu. Když jsem nemohla, tak mi i gentlemansky vzal to jídlo, kterého se pak nechtěl vzdát, aby trpěl.:) Po desáté voláme Janě, že jsme v Rikstenu, tak tedy kudy dál. Doprava, tak za minutu jste tam, jdu vám otevřít. No dobře. Po hodině a půl v nočních tak minus deseti, sněhu všude kolem jsme dorazili na místo, kam jsme měli dojít za půl hodiny. Večeře už skončila, ale dost toho zbylo, tak jsme si ještě něco mohli dát. Holky ocenily moje chlebíčky s netopýry a kytičkami, tak jsem měla radost.</div><div><br /></div><div>Pomalu byl čas vyrazit do města na ohňostroj. Kdo byl na Ignis Brunensis tak je zmlsaný, ale proč by i tady nemohli mít velký městský že. A ta atmosféra ve městě... Jenže do města se chtělo hlavně Španělům, kteří mířili do klubu. Z Čechů jsme uplně nezlomili nikoho, takže se nakonec zůstalo v Rikstenu. Devět Čechů(4) a Češek(5) od dvaceti do pětadvaceti. Hodina a půl do půlnoci. Čechy i Morava daleko. Pořád vás nenapadá program? Sněženky a machři. Klasika, kterou neznal akorát Laďa. Hlášky, co všichni znáte. Před půlnocí jsme se oblékli, vzali prskavky, flašku a foťáky a vyrazili na letiště. Ale nedošli jsme tam, bylo pozdě. Tak jsme přelom roku strávili na takovém náměstíčku mezi rodinnými domky blízko jeřábu. Laďa alkoholu ještě nepřišel na chuť, já teď pít nemůžu ještě pár měsíců, ani jsme si nezapálili, no byli jsme za slušňáčky.:) Od okolních domků lítali petardy a rachejtle ještě půl hodiny po půlnoci, kdy jsme šli dokoukat Sněženky. Sama za sebe můžu říct, že jsem pak doufala v nějakou akci, ale pustil se seriál, lidi postupně zívali, tak jsme o třičtvrtě na dvě vyrazili směr Tullinge na noční autobus a la rozjezd, tentokrát po lepší cestě. Leč autobus měl spoždění, tak jsme dobrých dvacet minut přešlapovali na zastávce s opilci, co co chvila padali do sněhu. Z centrály metrem domů, od metra pěšky a pohádky je konec, neboť po čtvrté jsme byli doma.</div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-23747031702333251282009-12-25T23:10:00.008+01:002009-12-26T14:49:51.430+01:00Štědrý denPohodička. Vzhledem k tomu, že jsme spolu skoro pořád a rodinní příslušníci tu nebyli, mohli jsme klidně část dne strávit u pc, aniž by někdo tvrdil, že se mu málo věnujeme(no offence:)). Trochu jsem pekla, smažila řízky, salát byl ok. Jablko hvězdička.:) Jmelí jsme zaspali(po půlnoci až), ale tak třeba to i tak bude fungovat. Větve jsem svázala a Laďa ozdobil. Na lustru máme závěsný mobil s andělíčky. Ještě zbývalo zabalit dárky.<div><br /></div><div>Kolem půl pátý sbalit jídlo, hry, foťák a vyrazit na metro. Jeli jsme metrem a vlakem a pak trošku omylem trošku schválně bloudili(bylo ale celkem teplo a já přece chtěla na Štědrý den na procházku:)) kousek od Laďovy školy, kde je kampus, kam jsme měli namířeno. Nakonec nedopadla česká večeře, tak jsme šli na international dinner. Třicet studentů z různých evropských koutů, co nejeli domů. Každý přinesl něco k jídlu, takže nakonec vypadala naše večeře(když konečně začala, chudák Laďa hodiny nejedl a prasátko stejně neviděl) asi takhle: guiche s lososem a černými olivami, německé knedlíky s houbovou omáčkou, sumeček s dvěma bramborovými saláty a jedním zeleninovým, palačinky s nutelou a banány, zmrzlina, koláč.</div><div><br /></div><div><span class="Apple-style-span" style=" border-collapse: collapse; color: rgb(102, 102, 102); white-space: pre; font-family:Arial;font-size:11px;"><table style="width:auto;"><tbody><tr><td><a href="http://picasaweb.google.com/lh/photo/nOJ1MWBRBTe5-VO3-gFnnQ?feat=embedwebsite"><img src="http://lh3.ggpht.com/_jwThPRgO6ug/SzVBuCvFDRI/AAAAAAAAAqE/WBJ8SrRlGto/s400/foto%20033.jpg" /></a></td></tr><tr><td style="font-family:arial,sans-serif; font-size:11px; text-align:right">Zdroj <a href="http://picasaweb.google.com/margrietka/LadaALenkaVeSvedsku?feat=embedwebsite">Laďa a Lenka ve Švédsku</a></td></tr></tbody></table></span></div><div><br /></div><div> Opulentní hostina. Lidi z Rikstenu si přisvojili ke svému menšímu stolu trochu jiné jídlo, ještě tam byly lasagne a nějaké dipy, houstičky, víc dezertů... Popové vánoční songy na pozadí. A svíčky. Stromeček. Světýlka. Sníh za oknem. A tma. Mělo to atmosféru. Seděla jsem mezi Laďou a Petrou, takže jsem nakonec nejvíc mluvila česky, navíc to byli jejich spolužáci, takže jsem tam byla jako vetřelec. Ale dobré.:) Večeře nakonec zabrala tolik času, že jsme po ní odcházeli kolem půl dvanácté na poslední vlak, co nám navazoval na metro domů. Jelo celkem dost lidí, ale moc jsem to nevnímala. I na té krátké trati jsem mu usnula na klíně, stejně si četl, tak by se mnou nemluvil.:) Kolem třičtvrtě na jednu jsme byli doma, ještě jsme cestou slyšely zvony a Laďa vymýšlel plán, jak se posuneme do jiného časového pásma, abych nebyla smutná, že jsme to jmelí propásli. V pokoji na rozbalování dárků hořelo pár červených svíček, dárky byly pod stromečkem, koledy hrály, myslím, že jsme to zvládli.:) Nakonec to byla docela neplánovaná legrace. Naštěstí je Laďa dost sebevědomý na to, abych mohla být upřímná, takže jsme vzniklou situaci tak dobrou půlhodinku parodovali, rozbalil si dárky on a šli jsme spát.(Co jste taky čekali?:))</div><div><br /></div><div>Přídavek:</div><div>O tom, jak slaví Vánoce ve Švédsku třeba zde: http://www.santas.net/swedishchristmas.htm</div><div><br /></div><div>Náš koridor osiřel aneb krátce i o někom jiném</div><div>Emilie odjela už v pondělí, Askhan a Eric 23., Corey 24. do USA, Filipa jsme neviděli delší dobu, Marcus odešel na Štědrý den k bratrovi, Guillaume slaví Vánoce ve Stockholmu, ale s rodiče a Ú(Číňan) je neslaví. Nejvíc cool oslavu má asi Christina, která letí se svou švédskou rodinou(au-pair) na Kanáry. Všem jsem jakž takž stihla popřát, nejhezčí dárek mi z nich dal asi Ú, když mě dnes potkal v kuchyni při vaření večeře a říkal You look beautiful today.:) </div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-85668203674963492902009-12-23T23:50:00.003+01:002009-12-24T00:53:23.370+01:00předvánočníV pátek cestou do Heron City(multiplex od nás vzdálený asi hodinu cesty) jsme na zasněžené cestičce pro pěší potkali takového dědulu s taškou na kolečkách. Nejdřív na nás spustil švédsky, tak mu Laďa říkal, ať mluví anglicky. Ale on tak spíš přešel na rozhovor se mnou, který byl dost zmatený, úplně jsme nedali, co mělo být, že já vím, že nemáme jít before him, ale after a končilo to (na Laďu): "You are not intelligent"(vysloveno s g) a na mě "You are intelligent." Kdybych aspoň tušila proč.:) Tomu říkám WTF conversation.:)<div><br /></div><div>V neděli jsme se před obědem vydali do města. Chumelilo. Ale šíleně. Ačkoliv byla poslední adventní neděle, tak v ulicích Gamla Stanu nebylo ani moc lidí. Předvánoční atmosféru na trhu jsme spíše přeběhli, než vychutnávali. Obešli jsme výtvarné potřeby a obchod pro modeláře a Games Workshop kvuli věcem, co potřeboval Laďa, a vydali se pak po přestávce na oběd pro jmelí na trh, o které jsem pro změnu stála já.</div><div><br /></div><div>Včera jsme šli na Avatara podruhé. S Luckou a její španělskou kamarádkou. Byl mrazivý jasný den a Španělka mi říkala, jak by měli z ulic odklízet ten sníh všechen.:) To jo, kam by to asi dávali.:) </div><div><br /></div><div>Dnešek je přípravou na Štědrý den. Před obědem jsme byli nakoupit, abychom měli čerstvou rybu. V ledničce je salát ze švédských surovin(ty okurky! jednu jsem si dala a oklepala se, obalené řízky i filety a trochu cukroví. Máme plno dobrýho jídla a pití, ale s našimi postavami si to můžeme dovolit.:) Taky mi Laďa přinesl větve z lesa "jakože stromeček". Jen svíčky do skořápek nemám. Ale bez sester by pouštění lodiček asi stejně nebylo ono. Taky máme jablka na tradiční štědrovečerní rozkrajování. Loni mi Laďa prozradil, jak poznáte dopředu, co vám vyjde, ale já to sem nebudu psát, kdyby to ještě někdo nevěděl, tak aby mohl žít ve sladké nevědomosti. Některé vánoční zvyky už v dnešní době ani nejdou provádět. Těžko tu například budu někomu ťukat na kurník. Předvánoční úklid jsem odbyla někdy předevčírem dvěmi plnými pračkami, mytím podlahy a oken. Nenapsala jsem Santovi ani Ježíškovi, ale tak nějak doufám, že se Santa smiluje a staví se, Ježíšek to k nám má přece jen daleko.</div><div><br /></div><div>(před rokem)</div><div><span class="Apple-style-span" style=" ;font-family:Arial, Helvetica, sans-serif;font-size:12px;">LM (23:42):<br />já mám strach<br />Gwinn (23:45):<br />o koho?<br />LM (23:45):<br />ale to vůbec<br />jít spát<br />Gwinn (23:46):<br />procpak?<br />LM (23:46):<br />ptže až se vzbudim, tak bude Štědrej den<br />Gwinn (23:48):<br />tak to bude des..<br />LM (23:48):<br />to ještě jako neni ono<br />[cenzurováno...:)]<br />LM (23:52):<br />víš, co bych si přála? abych za rok neměla tyhle řeči.<br />Gwinn (23:54):<br />treba se ti to splni, ostatne kdyz jsou ty vanoce..</span></div><div><span class="Apple-style-span" style="font-family:Arial, Helvetica, sans-serif;font-size:100%;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:12px;"><br /></span></span></div><div><span class="Apple-style-span" style="font-family:Arial, Helvetica, sans-serif;font-size:100%;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:12px;"><span class="Apple-style-span" style=" ;font-family:Georgia, serif;font-size:16px;">A je to tak. Těšim se a mám dobrou náladu.:) Tak vzhůru do Štědrého dne.</span></span></span></div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-18515972283406921742009-12-18T19:14:00.005+01:002009-12-18T21:13:13.501+01:00Avatar<div style="text-align: center;"><br /></div>Awesome. Tim bych mohl skoncit, ale byli byste smutni ze sem nic nepisu a kdyz uz pisu tak malo. Takze to rozvedu. A nebojte, bez spoileru.<div><br /><div><img src="http://farm3.static.flickr.com/2454/3841036193_fcd15a34cf.jpg" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 500px; height: 281px;" border="0" alt="" /></div><div><div style="text-align: center;"><br /></div><div><div>Na premieru Avatara jsme se tesili o neco vic nez na Vanoce. Dneska jsme se konecne dockali. V uspesnem absolvovani nam malem zabranila mensi komplikace s rezervaci. Tu si totiz musite vyzvednou hodinu predem, a pokladna otevira az pul hodiny pred filmem. No nastesti na 2 hodiny odpoledne nebyl sal uplne plny a nasla se jeste mista celkem uprostred.</div><div><br /></div><div>Sli jsme samozrejme na 3d verzi. Cim uz jsme si nebyli uplne jisti byl dabing. Vzdycky nez tu zacne film, tak v hlave prehravam katastroficky scenar, ve kterem jsem se spletl a na zacatku filmu neuvidim titulky. Nastesti nas po nekolika zneklidnujicich dabovanych trailerech na 3d animaky vysvobodil pohled na psanou svedstinu ;)</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div>A jaky ze byl samotny film? Predne, cele to pusobi uveritelne. Nabizi se srovnani s Beowulfem, kde si clovek rikal: "Ten troll je zajimave vyrenderovany." U Avatara me ani na chvili neco podobneho nenapadlo, vsechno pusobi naprosto prirozene. Vcetne napaditych vizualu na Pandore. </div><div style="text-align: center;"><br /></div><div>K tem staci rict asi tolik, ze po odchodu z kina bude premyslet kolik organu musite prodat, aby vam taky dali avatara a mohli jste se po Pandore prohanet ve skutecnosti :) Rozhodne se ale nedivim, pokud prostredi nekdo prirovnava k WoW , protoze nektere prvky jsou opravdu hodne podobne(Zangarmarsh/Nagrand). Ale tady asi narazime na to, ze uchvatna mimozemsky vypadajici dzungle se neda udelat zase az na tolik zpusobu. Kazdopadne pastva pro oci.</div><div><br /></div><div><img src="http://farm3.static.flickr.com/2688/4116455578_1f8d781f66.jpg" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 500px; height: 281px;" border="0" alt="" /></div><div><br /></div><div>Dej filmu je pomerne primocary a predvidatelny ale naprosto vas vtahne, diky provedeni. Na tema hodni domorodci, zli kolinialiste uz bylo natocenych spousta filmu, takze clovek presne vi co cekat a kam se bude film v pristich chvilich ubirat. Je jasne kdo ma byt hodny, kdo zly, kdo prezije. Rozhodne to ale filmu nijak nevadi, protoze Cameron se nesnazi divaka prekvapit zvraty a pointou, ale "jen" mistrne odvypravet ikonicky pribeh. A to se mu dari vyborne.</div><div><br /></div><div>Zajimave je pouziti 3d technologie. Avatar je asi jeden z prvnich filmu, kde jsem nemel pocit ze 3d je hlavne kvuli nekolika "Vystrelime do divaku sip, at vidi ze je to v 3d" scenam, V Avatarovi je pouzite citlive a pridava neco do prakticky kazde sceny. Rozhodne je to ale film na ktery se musi do kina a ktery nevyzni na malem monitoru.</div><div><br /></div><div style="text-align: center;"><img src="http://farm3.static.flickr.com/2754/4054823306_b56cb41c49.jpg" /></div><div><br /></div><div>Takze na to bezte do kina! My uz shanime listky na nedeli :)</div></div></div></div>Gwinnhttp://www.blogger.com/profile/05298520390360775344noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-2394107375735766642009-12-17T20:50:00.004+01:002009-12-26T00:20:25.894+01:0017.12.Spokojená tu poslouchám pop a je mi fajn. Laďa už spí. Dopoledne jsem šla na kafe popovídat si s Christinou o švédských studentech, co nepracují při škole, o švédském školství a o Vánocích. Skoro celý den sněžilo. Okna máme zafoukaná sněhem, čas vytáhnout holčičky na okna.:) A pak jsem celá nervózní šla do školy na konzultaci mé práce. Minulý týden mi totiž moje vedoucí řekla, že se rozhodne, jestli mě pustí k lednovému nebo březnovému termínu zkoušky(což je fakt fajn slyšet ve čtvrtek v pět a mít poslat koncept v uterý). Jenže březen by byla slušná komplikace kvuli tomu, že kredity a všechny papíry potřebuju do měsíce a půl po návratu a taky pro připuštění do dalšího semestru, no bála jsem se. Ještě jsem kousek od školy spadla ve sněhu, nádhera.:) Moje vedoucí tam jako obvykle v čas, který sama vybrala, nebyla a její kolegyně mi řekla něco ve stylu "koukněte, jak je venku, asi se zdržela na cestě". Ok. Naštěstí dorazila a celkem brzo mi řekla, že essay vypadá dobře a můžu jít v lednu. Jak já jsem byla šťastná!:)<div><br /></div><div style="text-align: auto;"><span class="Apple-style-span" style="font-family:Arial;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: medium; -webkit-border-horizontal-spacing: 2px; -webkit-border-vertical-spacing: 2px;"><span class="Apple-style-span" style="-webkit-border-horizontal-spacing: 0px; -webkit-border-vertical-spacing: 0px; border-collapse: collapse; color: rgb(102, 102, 102); font-size: 11px; white-space: pre; "><table style="width:auto;"><tr><td><a href="http://picasaweb.google.com/lh/photo/9o7aEugTdZp2ik5OijBlIA?feat=embedwebsite"><img src="http://lh6.ggpht.com/_jwThPRgO6ug/Sy1qvDbsRzI/AAAAAAAAAnU/YFJeabdOQ30/s400/foto%20507.jpg" /></a></td></tr><tr><td style="font-family:arial,sans-serif; font-size:11px; text-align:right">Zdroj <a href="http://picasaweb.google.com/margrietka/LadaALenkaVeSvedsku?feat=embedwebsite">Laďa a Lenka ve Švédsku</a></td></tr></table></span></span></span></div><div><br /><div>Po tom, co jsem se vrátila a jednu práci do školy dopsal i Laďa, jsme vyrazili do Pavlem doporučeného Historiska museet. "Slabší, slabší," řekl by Laďa. Ale bylo to dneska zadarmo.:) Když jsme vyšli ven sněžilo jen tak příjemně a bylo tepleji, tak jsme prošli Ostermalstorg a hledali obchod, kde by měli jedlou sodu(pro něj). Luxusnější drogerie jsme zavrhli a nakonec prolezli skrznaskrz velký supermarket Hemkop u centrály. Klasické věci z drogerie totiž mají tam. Prodavačky vůbec netušily, jestli něco takového mají. Tak jsme jeli ještě na Morby, rozdělili síly, Laďa šel do ICy, já do Hemkopu...zase ani tušení. Nakonec nám poradila jedna paní v lékárně, že to mají v Hemkopu u koření. Heuréka. Takže nakonec dneska všechno dobře dopadlo.:)</div></div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-14268478147346772882009-12-16T23:41:00.000+01:002009-12-18T00:49:12.224+01:00O Lucii a tak<div style="text-align: left;">Dlouho sem nikdo nic nenapsal. Ale nenapsat o svátku svaté Lucie a být ve Švédsku, to už by nešlo.:) Vydali jsme se v neděli po obědě do Skansenu. Většina zvířat byla na zimním spánku jako třeba medvědi nebo schovaná, protože teplota byla těsně nad nulou. Narozdíl od Japonců jsme si každý domek nefotili, protože se pomalu ale jistě stmívalo a protože se zas tak nelišili od toho, co uvidíte v Rožnově pod Radhoštěm vyjma laponských tradičních obydlí. Což je můj dojem i z Gamla Stanu. Jako v Praze. Být Američan nebo Číňan, tak jsem taky celá pryč, ale takhle? I příroda se až tak neliší od naší, ze zvířat ve Skansenu nemáme bizony, tuleně, soby a losy.</div><div style="text-align: center;"><br /></div><div>V chaloupkách hořely krby, hráli Švédi a Švédky v krojích a i venku byly ohýnky, kde se v mrazivé tmě mohl člověk ohřát. Trh s vánočními věcmi a koledy z amplionu s tancem okolo vysokého smrku. Nedá se říct, že by to nemělo atmosféru. Po shlédnutí nekonečné fronty ke kostelu jsme se společně s Pavlem vydali na open-air koncert ve spodní části Skansenu. Koledy a speciální písně o svaté Lucii. Tradici bohužel vysvětlili jen ve švédštině, takže jen stručně(kdo chce víc, ať googlí:)). Dívky, co chodí převlečené za Lucie mají bílé šaty - světice a v pase červenou stuhu na znamení násilné smrti, kterou Lucie zemřela. Na hlavě mají kruhový svícen, svíce nám mají připomenout, že zase brzy bude víc světla, což tady skutečně není od věci. Nyní vychází slunce asi v 8.40 a zapadá v 14.45. Ještě studentský koncert u Ladi ve škole a domů.</div><div><br /></div><br /><table style="width:auto;"><tbody><tr><td><a href="http://picasaweb.google.com/lh/photo/sxuB73R1JktUHXU-voh59Q?feat=embedwebsite"><img src="http://lh3.ggpht.com/_jwThPRgO6ug/SyliRxlOxoI/AAAAAAAAAiU/v1rgoppq_Zs/s800/stluciapavel.jpg" /></a></td></tr><tr><td style="font-family:arial,sans-serif; font-size:11px; text-align:right">Zdroj <a href="http://picasaweb.google.com/margrietka/LadaALenkaVeSvedsku?feat=embedwebsite">Laďa a Lenka ve Švédsku</a></td></tr></tbody></table><br /><div><span class="Apple-style-span" align="center" style=" border-collapse: collapse; color: rgb(102, 102, 102); white-space: pre; font-family:Arial;font-size:11px;"></span></div><div><br /></div>Takže pokud se ve Švédsku tolik pije a je vysoká sebevražednost má to důvod. Je tu tma. Svítíme skoro celý den, abychom vnímali, že je den. Díky tehdejší EU dnešním ES ani silné žárovky nejsou. Naštěstí napadl sníh. Poprvé začal poletovat v pátek. Šla jsem do města, tak jsem těch pár minut zaznamenala. Pořádně nasněžilo poprvé v pondělí, kdy jsem se vzbudila a při pohledu z okna viděla sníh. A sněžilo dál a dál. Včera snad většinu noci a dne. Konečně mám pocit, že budou Vánoce a že zima(už týdny tu byly teploty jen pár stupňů nad nulou) má smysl. Tak jsem si dneska skoro za pusu koupila Funbob. Je to kulaté a hodlám to vyzkoušet za kopcem, co máme kousek, chodí tam teď denně děti z místní školky.<div><br /></div><div>Včera jsme byli na deskovkách. Šerif měl nejlepšího pomocníka, jakého si mohl přát.:)</div><div><br /></div><div>Náš místní obchod se v posledních dnech značně vyprázdnil. Mizí z něj police a některé jídlo není doplňováno. Informace o tom jsou jen stručné a švédsky. Podle lidí dneska na zastávce by se zavírat neměl, ale jak se tedy může znovuotevřít v březnu? No, budeme pro vás tuto kauzu napjatě sledovat, protože nemít obchod tady znamená jezdit o dost dál. Tenhle je skvěle po ruce, tak 250 metrů od devíti do desíti. </div><div><br /></div><div>Ve fotogalerii jsou 2 fotky z mého pozorování ve školce, kam jsem chodila týden a taky z Tom Tits Experiment, což je "muzeum" kde si můžete zkusit na 600 experimentů. Vydali jsme se kvuli tomu s Laďou do <span class="Apple-style-span" style=" color: rgb(38, 38, 38); line-height: 16px; "><span class="Apple-style-span" style="font-family:georgia;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">Södertälje</span></span><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(0, 0, 0); line-height: normal; "><span class="Apple-style-span" style="font-family:georgia;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">("Jestli to nebude tak dobrý, jak říkáš..." Ale bylo! Bylo.:))</span></span><span class="Apple-style-span" style=" color: rgb(38, 38, 38); line-height: 16px; "><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(0, 0, 0); line-height: normal; "><span class="Apple-style-span" style="font-family:georgia;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;"> den předtím, než jsem jela do Čech</span></span></span><span class="Apple-style-span" style="font-family:georgia;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">. </span></span><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(0, 0, 0); line-height: normal; "><span class="Apple-style-span" style="font-family:georgia;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">Strávili jsme tam zas přes tři hodiny hraním si s vodou, světlem, energií lidským tělem a já nevím čím ještě. Většina návštěvníků mi sahala do pasu, ale to tomu v cestě nestálo, ty to zase moc neprožívali po té fyzikální stránce.:)</span></span></span></span></span></span></div><div><span class="Apple-style-span" style="font-family:georgia;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;"><br /></span></span></div><div><span class="Apple-style-span" style=" color: rgb(38, 38, 38); line-height: 16px; "><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(0, 0, 0); line-height: normal; "><span class="Apple-style-span" style="font-family:georgia;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">Z návštěvy ČR asi speciální "přeshraniční" dojmy nemám, přece jen pořád tu mluvím i česky, jen při příjezdu do Prahy mi všechno přišlo "moc snadné, už přeložené", tady si ty billboardy musim překládat. Ale měla jsem pocit, že jedu domů jin</span></span><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(38, 38, 38); line-height: 16px; "><span class="Apple-style-span" style="color: rgb(0, 0, 0); line-height: normal; "><span class="Apple-style-span" style="font-family:georgia;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">á. Ale v čem všem to se asi takhle veřejně bojim psát.:) A co jsem vezla zpátky? Švédové nejsou takoví barbaři jako my a tak nemají ovocný čaj. Nejsou ale ani takoví kuchtící, takže hladkou mouku. A tvaroh, krupici a ochucený kefír... A ještě tu jaterní dietu jsem si "dovezla", ale už je mi fakt líp a Emilie říkala, že je to i vidět.:)</span></span></span></span></span></span></div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-75728841317938384662009-11-17T22:52:00.003+01:002009-11-17T23:49:49.936+01:0017.11.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="http://2.bp.blogspot.com/_jwThPRgO6ug/SwMb-PBUgWI/AAAAAAAAAb8/jNhkP8azmOw/s1600/DSCF1072.JPG"><img style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 214px; height: 320px;" src="http://2.bp.blogspot.com/_jwThPRgO6ug/SwMb-PBUgWI/AAAAAAAAAb8/jNhkP8azmOw/s320/DSCF1072.JPG" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5405194733772636514" /></a>Před rokem jsme byli v Telči(viz foto) a končili ambiciózní víkendovku na průvodu. Nostalgicky vzpomínám na Čechy, na kamarády...a v pokoji tu oddechují dva fajn lidi a k dvacetiletému výročí svítí dvě svíčky.<div>Diskutovali jsme dneska ideály, neziskovky, morálku, Brontosaurus, enviro...</div><div>I kdybych byla v deziluzi z demokracie v ČR, jako je plno lidí, tak právě dneska žijeme tři měsíce v zahraničí. Ale jinak byl dnešek normální den. Nakoupit, vyprat,... Neumim psát sentimentální články.:) Jen jsem chtěla napsat na základě rozhovoru s Alešem, že pokud se někomu nelíbí, jak to u nás vypadá, ať je sám aktivní. Nároční nejdříve na sebe, pak na ostatní. Je hezké doufat, že politici nejdou do politiky kvuli penězům a moci...ale proč by nemohli? Každého jeho věc. Tak.:)</div><div>(Čímž neříkám, že by nebylo fajn, kdyby měli pravomocí méně...ale to už je na jinou debatu...)</div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-80642410693136791212009-11-15T22:54:00.000+01:002009-11-15T23:10:44.168+01:00Listopadové střípkyVe středu jsme večeřeli něco, co hodně připomínalo večeři, co připravil Shrek Fioně, a taky pavoučí kebaby. Ale dobré to bylo.:)(Toť odkaz na jeden z předchozích článků a naši milou Malwe, která už zvládá receptů mnohem víc.)<div><br /></div><div>Taky jsme byli ve středu zase na akci, kterou jsem vymyslela já. Film. Na první jsme se nedostali, druhému uplně nerozuměli. Horší to být přece nemohlo. Cestou jsem poslouchala něco jako "mám doma nejmíň osm dobrých filmů a jdeme na místní film, o kterym jsme nikdy neslyšeli..." ale šli jsme a to bylo hlavní. Byla to akce pro zahraniční studenty. Možná se i zasmějete zaznělo varovně v úvodu. Parodie. 70. léta. Stockholm. Hippies. V přednáškárně nás sedělo asi pětatřicet. Díky tomu, že to nebyl film, co by chtěl Laďa vidět, jsem měla dovoleno šustit jídlem a komentovat, což se děje, což dělám u filmů normálně já. Ehm.:) Bohužel to ale nebylo moc vtipné, i když to bylo otevřené, postavy nebyly moc zajímavé...a tak jsme to nedokoukali. </div><div><br /></div><div>Přidala jsem pár fotek ze Skansenu, kde jsme byly dneska s Hankou. Mrholilo. A skanzeny máme i u nás, tak to člověka(rozuměj mě) nevzalo tolik jako Číňany a Američany.</div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-34951987104705182422009-11-10T18:00:00.002+01:002009-11-10T19:01:29.220+01:00Skola - soucasnost a budouci trendyDneska jsem se vratil z prvniho seminare dalsiho predmetu, takze je na case rekapitulovat.<div><br /></div><div><b>Hypoteza:</b><div><ul><li>Svedske skolstvi je jedno z nejlepsich na svete.</li><li>Vyuka probiha interaktivni formou, studenti se ucastni diskusi a pracuji na tymovych projektech, namisto memorovani se zbytecnych informaci</li></ul><div>Nyni se podivejme na empiricka data:</div><div><br /></div><div><b>Mikroekonomie</b></div><div><b><br /></b></div><div>Jediny ucitel, "ekonom" posedly demonem matematiky natolik, ze pres vzorce nevidi lidi. Prednasi zasadne tabuli, studenty adresuje pouze pokud si k otoceni od tabule k tabuli zvoli tu delsi drahu. Zkouska klasicka, cviceni formou prednasek tabuli a sesti nestastnikum.</div><div><br /></div><div><b>Makroekonomie</b></div><div><br /></div><div>Dva ucitele, tedy dvakrat vyssi potencial. </div><div><br /></div><div>Prvni je semizabavny asiat, ktery dava slovu Engrish novy vyznam. Predlozky a gramatika jsou prezite, beztak to jenom zeslozituje sdeleni. </div><div><br /></div><div>Druhy ucitel je rozeny Sved. Coz je package, ktery obsahuje mene Engrish a vice jenerally/just (oboji psano fonericky). Prednasel velenudne, ale musel jsem mu nechat aspon to ze je fanda Rakouske ekonomicke skoly. Nebyt nej, tak nikdy neverim, ze se rakusaci daji podat takhle nudne. Mises plakal. Reputaci si u me kazdopadne zkazil. Mel prezentaci, kde se mi darilo celkem uspesne zaujmout spoluzaky a vysvetlit jim lidsky koncepty, ktere jsme probirali v hodine (priznejme si to, delal jsem jeho praci a slo mi to :). Potud fajn, nebyt toho ze me bez zajmu po 5 minutach prerusil, s tim ze muj cas vyprsel. A ze jsem ve sve prezentaci nepouzil zadny makroekonomicky model. Ponauceni pro priste je splnit zadani, blabolit 10 pojmu (pokud mozno aniz bych je chapal) z knihy a jit si vcas sednout. </div><div><br /></div><div>Abych to shrnul, za tenhle predmet cviceni jako prednasky a zkouska nekolik mega vagnich otazek na vypracovani doma.</div><div><div><br /></div><div><b>Human resource Management</b></div><div><b><br /></b></div><div>Opet dva ucitele, tedy velky potencial. Pokud jste docetli sem, asi tusite potencial ceho.</div><div><br /></div><div>Zenstina, snad z Mexika nebo odkud. Kazdopadne se povazuje za Svedku. Nejzretelnejsi nasledek tohoto je, ze mluvi uplne jinou odrudou engrish, nez jsem zatim potkal. Takze adaptace na predchoziho cinana je naprosto k nicemu. </div><div>Ostatne i uzivatelka tohoto zapomenuteho jazyka je naprosto unikatni ve srovnani s predchozimi exemplari. Patri do pomerne uzke, ale v urcitych oborech pocetne skupiny lidi, kteri veri, ze manazerske dovednosti se naucite z knizek. Nasledek je ocividny po 2 minutach poslechu.</div><div>Naprosto presne se drzi vsech doporuceni z prirucek o osobnim rozvoji a vedeni lidi.. </div><div>Osobni pristup k lidem - Predstavuje se postupne 30 lidi a kazdeho se zepta na nejakou kokotinu, kterou si spojila s jeho zemi. Signposting prednasek - Asi jediny clovek ktereho jsem kdy videl rict o cem bude mluvit a pak nemohl v te slatanine najit ani naznak spojitosti s danym tematem.</div><div>Veci by bylo vic, ale snad chapete o cem mluvim. Spolecnym jmenovatelem vetsiny jejiho chovani je, ze je autenticke asi jako Ordinace v ruzove zahrade. Komu se tahle zenska nezprotivila po 5 minutach, nema zadny odhad na lidi a human resource manager z nej nikdy nebude :) </div><div><br /></div><div>Muz, tentokrat cistokrevny sved je nastesti o neco mene udesny. Predne neni vylozene otravny, ale jenom takovy politovanihodny. Je to presne ten typ chlapa o kterem si reknete, ze asi nema koule. Slova "ehm", "well", "maybe" a "I am not sure" pouziva asi s frekvenci tretaka, ktery ma svuj prvni referat pred tabuli. Dikce a polozeni hlasu taky odpovidaji. Tomu co ta zenska praktikuje nastesti jenom veri a nesnazi se to uvest v zivot, to by byl asi o neco smutnejsi pohled. Takhle je aspon autenticky. Dokonce ani neprednasi tabuli, jak mozna nekteri na zaklade predchoziho popisu odhadli. No na divani se na posluchace to ale jeste nedotahl.</div><div><br /></div><div>Mimochodem, samotny predmet taky stoji za zminku, na rozdil od predchozich. Zadna zkouska, pouze seminare a na nich odevzdavat projekty a diskutovat. Potud bod splnen.</div><div> Povinna literatura? 800 stran tlusta knizka, kterou maji v knihovne ve 3 kopiich (pro 30 lidi), v obchudku v 7 kopiich a v knihkupectvich po Stockholmu jenom na objednani. Jakym zazrakem se nam podarilo ukoristit jedinou kopii z knihovny Stockholmske university, to doted nechapu, ale jsem vdecny, vyhazovani penez neni moje hobby.</div><div>A duvod nutnosti porizeni? Jsou tam otazky, ktere musite vypracovat na cviceni. A samozrejme odpovedi na ne. A bude se o ni diskutovat na cvicenich. A bude se nam hodit do manazerske praxe. A musime ji precist, jinak proletime jako nic. </div><div>Jak jste zajiste spravne uhodli, to ze jsou tam napsane ty otazky je ten pravy duvod. Po otevreni a precteni nekolika nadpisu a radku textu jsem usoudil, ze tohle dam dohromady kdyz obratim naruby D-fense a pouziju zdravy rozum patricne naredeny ctenim Naomi Klein nebo Giddense</div><div>. </div><div>Cteni knihy jsem tedy provedl stejnym zpusobem, jakym jsem se ucil na zkousku ze sociologie na FSS:</div><div><ol><li>Otevri knihu, vyber nahodny radek v ramci dane kapitoly. </li><li>Pokud nasledujici veta, pripadne 10 slov nedava smysl, preskoc dle vlastniho uvazeni 10 radku az 2 strany.</li><li>Opakuj 1, dokud nejsi na konci kapitoly.</li></ol><div>Nebudeme si lhat, vic jak 2 strany souvisleho textu to nedalo. </div><div><br /></div><div>Do seminarky jsem se tedy po zdrave uvaze rozhodl napsat brutalni zvasty o nicem na nutne 2 strany. Praxe z mateske univerzity a predmetu Management, Filosofie a Sociologie, se zaplatila. Na cviceni jsem pak zjistil, ze me kecy byly jeste zbytecne k veci a priste netreba nic ani naznakem konkretniho, staci pure bullshit. Jsem holt jeste vohnout amater.</div><div><br /></div><div><b>Zaver:</b></div><div><br /></div><div>Jak jsem v predchozich nekolika odstavcich dokazal, hypotezu muzeme s klidnou dusi prijmout. Skandinavske skolstvi je skutecne milove kroky pred nasim a kvalitativne je nelze srovnavat. </div></div><br /></div></div></div>Gwinnhttp://www.blogger.com/profile/05298520390360775344noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-69478512039511696582009-10-31T22:11:00.000+01:002009-11-02T22:04:59.909+01:00Konec října trochu serióznějiDalší moje potřeba byla ukojena. Podle receptu od Laďovy maminky a díky koření od babičky jsem ve středu uvařila buřtguláš. Dokonce v té době proběhl úklid naší kuchyně, kde je už k žití, a odmražení jednoho mražáku.<div><br /><div>Včera jsme byli na předčasné Halloweenské party, kterou pořádala moje spolužačka Kandice z Kanady. Zabavnej byl tak Švéd, co šel za sovětského pohlavára a chtěl podpořit od Li Puiho z Hong Kongu v tom, jak je komunismus super, ale ten se k tomu nějak neměl. Bylo tam děsně narváno. Plno lidí v kostýmech. I já. Pro někoho je ale Halloween evidentně příležitost, kdy můžete jít mezi lidi jen ve spodním prádle, omotat se obvazem a říkat tomu, že jdete za mumii. Laďa mi říkal, že jedna z těch holek byla těhotná, tak že je moc nesledoval. Ne, nebyla, to byla moje spolužačka Shannon, holt každý se nebojí nosit svoje kila.:) Alkoholu až tak moc nebylo. Hudba dost nahlas, jak už to na party bývá. Cestou zpátky(bylo to u nás v ulici, takže to netrvalo dýl jak pět minut:)) jsme mluvili o party, kterou bychom dělali my. Navrhovala jsem napsat na letáčky, že by byla pro nerdy, ale podle Ladi je to předsudek a i na party bez alkoholu a s deskovkama by přišli normální lidi.:)</div><div><br /></div><div>Někdy bych si přála, aby ostatní lidi věděli víc, než jaký máme hlavní město... O tom, že Klaus je poslední, kdo nepodepsal, psali ale tenhle týden i v Metru. A Metro je přesně to, co je Metro u nás, ne nějakej honosnej plátek. Mluvila jsem tenhle týden asi dvě hodiny se Švédkou, co bydlí u nás na patře a ta ani nevěděla, že nemáme moře, když došlo na téma ryby. Nebo zas někoho překvapí, že máme vlastní jazyk. </div><div><br /></div><div>Dneska jsme byli v Technickém muzeu. Popíšu vám to jako holčička. Bylo tam plno letadel, aut, kol, motorů, telefonů, starých počítačů a ještě nějakých strojů, kterým jsem nerozuměla. Kaplanovu turbínů podle nich vymyslel Rakušan. Pak tam byla část o cestování do vesmíru. Triky se zrcadly. Starší vynálezy, co jste si mohli vyzkoušet. Egyptské zrcadlo, kladka na pět způsobů, dalekohled, mikroskop, stavění mostu, magnety, natáčení filmu, poskládat orgány figuríně do břicha... Pestré to bylo. Interaktivní.:) </div><div><br /></div><div><span class="Apple-style-span" style=" border-collapse: collapse; color: rgb(102, 102, 102); white-space: pre; font-family:Arial;font-size:11px;"><table style="width:auto;"><tbody><tr><td><a href="http://picasaweb.google.com/lh/photo/XoR4__vMnq_aMpYgHuHtIQ?feat=embedwebsite"><img src="http://lh6.ggpht.com/_jwThPRgO6ug/SuyjQEn5P7I/AAAAAAAAAY8/qA7_mH3uCGM/s400/P1010779.JPG" /></a></td></tr><tr><td style="font-family:arial,sans-serif; font-size:11px; text-align:right">Zdroj <a href="http://picasaweb.google.com/margrietka/LadaALenkaVeSvedsku?feat=embedwebsite">Laďa a Lenka ve Švédsku</a></td></tr></tbody></table></span></div><div><span class="Apple-style-span" style=" border-collapse: collapse; color: rgb(102, 102, 102); white-space: pre; font-family:Arial;font-size:11px;"><span class="Apple-style-span" style="border-collapse: separate; color: rgb(0, 0, 0); white-space: normal; font-family:Georgia, serif;font-size:16px;">naše věž:)</span></span></div><div><br /></div><div>Poslední část, kterou jsem byla schopná vnímat byl sport. Zkoušeli jsme kdeco. Jak daleko dosáhneme, jak vysoko vyskočíme, jakou máme rychlost reakcí, jestli přejdeme po laně, jakou máme sílu v ruce, trenažér lyžování, kladkostroj a na závěr jsem se vyčerpala už při spouštění sudu, v kterym jsem Laďu měla zvedat, naštěstí ho to pak nudilo, takže to skončilo relativně brzy. Muzeum má dokonce i část s vynálezy žen, ale to už jsem byla unavená, abych to vnímala a mezi námi, byly to fakt "pecky".</div><div><br /></div><div><a href="http://www.4pisr.se/AllFullScreen.php?id=Maskinhallen2">http://www.4pisr.se/AllFullScreen.php?id=Maskinhallen2</a></div><div><a href="http://www.4pisr.se/AllFullScreen.php?id=Maskinhallen2"></a><a href="http://www.4pisr.se/AllFullScreen.php?id=Maskinhallen7">http://www.4pisr.se/AllFullScreen.php?id=Maskinhallen7</a></div><div><a href="http://www.4pisr.se/AllFullScreen.php?id=Maskinhallen7"></a> z prvního sálu. Když si to potočíte, jako byste tam byli.:) Přibližně po třech hodinách a půl jsme se potemnělým parkem vydali domů. Hladoví.</div></div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-46645166736360218882009-10-26T21:41:00.003+01:002009-10-27T01:10:55.623+01:00Jupí:)Mám kabát!:) Ne tak ledajakej. Můj kabát, co mám už nejmíň od septimy, dorazil. Zrovna je teda teplo, (počasí u nás a v ČR tak nějak od oka porovnávám tady <a href="http://www.mzv.cz/stockholm">http://www.mzv.cz/stockholm</a>) ale ono to přijde. Konec marného nahlížení do schránky po ohlášce! Konec jeho řečí o tom, že mi asi nic neposlali! Dnes je šťastný den.:)<div><br /></div><div>Taky nám dneska začala druhá půlka semestru. Což v mym případě probíhalo asi tak, že jsem si o půlnoci říkala, že tu práci do školy dodělám ráno. A kvuli citacím jsem procházela sylabus. "A sakra, zítra mám čtyři hodiny školy. To to neudělám zítra. Musim teď(před tímhle rozhodnutím si představte asi tak dvacet absurdních výmluv, co vás napadnou a la chce se mi spát, tak nepůjdu do školy, neodevzdám to, vyhodí mě, však je to můj život...Laďa mi pak říkal něco o časové preferenci a o tom, že se musím rozhodnout, kdy to udělat, tak jsem se radši rozhodla prokrastinaci pokořit a dorazit to, abych mohla v klidu usnout, místo toho se mi o tom zdálo, budila jsem se a ještě jsem si dělala poznámky o úpravách). A ráno vstávat. Ach nee." Ale stalo se. I Laďa šel na zkoušku a něco tam napsal, teda spíš spočítal. Věřím mu že dobře. Jak jinak.:)</div><div><br /></div><div>Dneska jsem na paní Nataše vyzvídala, jestli Švédi prodávají mák(jen v kořenkách), tvrdej tvaroh(v Lidlu), co všechno dělají z mletého masa, když je ho v obchodech tolik, co pečou na Vánoce, jak tu peče ona(hodná, říkala, že je tu jiná mouka, která se nechová jako ta naše, protože má jinej obsah lepku,ani margaríny, které jsou moc vodnaté, ale že se člověk naučí lavírovat i s tímhle). Taky říkala, že Klaus přišel se svými požadavky dost pozdě a že místní noviny otiskly i Havlovu kritiku Klause, co jste možná četli(já ne) a že i když nemáme prezidentskou republiku jako Francie, tak ho média vnímají jako že mluví za celou zemi. A taky nás překvapilo, že Talin je v Arménii. V Estonsku je Tallin. Ale tak to vy víte.</div><div><br /></div><div>A uplně bych zapomněla, kapesníky aní Nataša hodně chválila a říkala, že je to kulturou národa, že u nás byly v 16. století a kde byli oni(na to jsem radši nic neříkala) a jen ať to hezky dál propagujeme, že látkový narozdíl od papírového může i zaškrtit ránu nebo sloužit jako rouška při požáru.</div><div><br /></div><div>Španělka včera urobila scénu, že s insectem(kdo ví jakým) bydlet v pokoji nebude a zase se sbalila a na pár dní tu máme snad nějakého Íránce, nebo co to Laďa říkal.</div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-88555669774174091112009-10-24T17:03:00.008+02:002009-10-26T18:50:13.053+01:00Pár střípků z našeho života<div>V pátek když jsme jeli po Dinosaurech metrem a ukazovali si, jak velkou kdo viděl krysu, paní naproti nahodila znechucený obličej a chytla se manžela. Kdyby nám tak rozuměla, říkala jsem, ale nemohla. Když vystupovali, tak se nás její muž ptal, jakým jazykem mluvíme. Albánsky? Czech. Interesting. Taky myslim.:) </div><div><br /></div><div>Jak vypadám v očích cizinců záleží i na kontinentu. Asiati vidí Evropany jako hodně podobné, stejně jako my je. Že vypadám jako Francouzka, mě potěšilo. Jednou se mě dokonce někdo ptal na složení jednoho jídla v domnění, že jsem Švédka. S mými vlasy určitě.:) Kanada. Why not. </div><div><br /></div><div>Od soboty máme auto. Já nemám řidičák, takže o něj nemusíte mít strach. Je docela malý. Ale použiju ženský popis, pěkný červený. :) Není ani na leasing, jen trochu líznutý. Každopádně jsme rádi, že ho máme.</div><div><br /></div><div>Dalo se předpokládat, že se Laďovi okoukám, když mě uvidí každý den. Ale že to přijde tak brzo? A tak mezi nás přišla Malwe. Zatím vaří jen kebaby z pavouků, vajíčka na bylinkách a ryby, co uloví. Hodně chodí do lesa, ale i do města si zajde. Má trochu výstřední vkus, ale třeba z toho vyroste. Včera mě dokonce přesvědčoval, že by on mohl místo mě vařit a já na ní dávat pozor, když jde lesem a tak. Chvíli nás tak i nechal. Ale jak je mým zvykem, tak jsme napoprvé zabloudily(respektive to maličko přepálily). Druhý pokus už byl lepší. Ještě mě ta holka snad naučí rybařit. Však mi taky na Facebooku vyšlo, že budu za deset let rybářem a ulovím žraloka, tak je pomalu potřeba začít na tom pracovat.</div><div><br /></div><div>Po nočním rozhovoru s Švédem Nemámrádsršně Laďa hodil do kuchyně papír svolávající další kitchen meeting. Službu příští týden máme my dva a naše kuchyně je v katastrofálním stavu a nepřijde mi fér dělat práci za několik předchozích služeb, co se na to vybodly. Ostatní na to totiž zvysoka kašlou, a tak je podlaha neskutečně špinavá, každej tam po sobě nechá nádobí, služba nevynáší koš atd. Včera si tam šest Číňanů(bydlíme tu se samými Švédy mimo Francouze s přítelkyní a Číňana Úa:), Litevka se odstěhovala ke svému novému švédskému boyfriendovi a od 1.11. očekáváme místo ní Španělku) udělalo prima sobotní večer se spoustou cigaret a jídla. Ale ráno vyvětráno a stopy odklizeny. Vivat jim!</div><div><br /></div><div><br /></div><div><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">citace z lamera:</span></div><div><span class="Apple-style-span" style=" ;font-family:Arial, Verdana, sans-serif;font-size:medium;"><h3 style="margin-top: 10px; margin-right: 0px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; font-weight: bold; "><a href="http://lamer.cz/quotes/show/34290" style="color: rgb(224, 105, 26); text-decoration: none; "><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">#34290</span><span><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;"> </span><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;"><img src="http://lamer.cz/images/star_full.png" alt="" style="border-top-style: none; border-right-style: none; border-bottom-style: none; border-left-style: none; border-width: initial; border-color: initial; " /> </span><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;"><img src="http://lamer.cz/images/star_full.png" alt="" style="border-top-style: none; border-right-style: none; border-bottom-style: none; border-left-style: none; border-width: initial; border-color: initial; " /> </span><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;"><img src="http://lamer.cz/images/star_full.png" alt="" style="border-top-style: none; border-right-style: none; border-bottom-style: none; border-left-style: none; border-width: initial; border-color: initial; " /> </span><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;"><img src="http://lamer.cz/images/star_full.png" alt="" style="border-top-style: none; border-right-style: none; border-bottom-style: none; border-left-style: none; border-width: initial; border-color: initial; " /> </span><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;"><img src="http://lamer.cz/images/star_empty.png" alt="" style="border-top-style: none; border-right-style: none; border-bottom-style: none; border-left-style: none; border-width: initial; border-color: initial; " /> </span></span></a><a class="vote_plus green" href="http://lamer.cz/vote/yes/34290" style="color: rgb(255, 255, 255); text-decoration: none; position: absolute; margin-left: 5px; width: 16px; height: 16px; line-height: 0; background-image: url(http://lamer.cz/images/thumb_up.png); background-repeat: no-repeat; background-attachment: initial; -webkit-background-clip: initial; -webkit-background-origin: initial; background-color: initial; "><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">+</span></a><a class="vote_minus red" href="http://lamer.cz/vote/no/34290" style="color: rgb(255, 255, 255); text-decoration: none; position: absolute; margin-left: 26px; width: 16px; height: 16px; line-height: 0; background-image: url(http://lamer.cz/images/thumb_down.png); background-repeat: no-repeat; background-attachment: initial; -webkit-background-clip: initial; -webkit-background-origin: initial; background-color: initial; "><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">−</span></a></h3><p style="margin-top: 0px; margin-right: 0px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; font-family:Verdana, Arial, sans-serif;font-size:smaller;"><span style="font-weight: bold; color: rgb(80, 0, 0); "><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">Tereza</span></span><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">> co mas za auto?<br /><</span><span style="font-weight: bold; color: rgb(0, 0, 80); "><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">Meloun</span></span><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">> Chceš to říct odborně, nebo stačí jen tak jak to stačí většině holek?<br /><</span><span style="font-weight: bold; color: rgb(80, 0, 0); "><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">Tereza</span></span><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">> No řekni mi to jako holce to je jasný ne?<br /><</span><span style="font-weight: bold; color: rgb(0, 0, 80); "><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">Meloun</span></span><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">> Stříbrný<br /></span><span class="comment" style="font-style: italic; display: block; "><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:x-small;">Komentář: Fakt jí to stačilo :D</span><br /></span></span></p></span></div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-89371893646731038012009-10-19T20:48:00.003+02:002009-10-19T23:29:24.151+02:00Netrpělivá<span class="Apple-style-span" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif; font-size: 11px; border-collapse: collapse; line-height: 15px; -webkit-border-horizontal-spacing: 2px; -webkit-border-vertical-spacing: 2px; "><div><span class="Apple-style-span" style="font-family:verdana;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;">Už jsem ve stavu Pepíčka, co má čekání dost a má chuť vyhrožovat. Čekám na ten balík už dva týdny. Doufám, že to neskončí stádiem "tak si tu lopatičku zkrkej". No ještě počkám... Do rána.:)</span></span></div><div><span class="Apple-style-span" style="font-family:verdana;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;"><br /></span></span></div><div><span class="Apple-style-span" style="font-family:verdana;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;">Jinak nám tenhle týden začalo první zkouškové(rozuměj první ze dvou). Je totiž už polovina semestru. Divné, když Němci sotva začali chodit do školy, ale tak je to tak. </span></span></div><div><span class="Apple-style-span" style="font-family:verdana;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;"><br /></span></span></div><div><span class="Apple-style-span" style="font-family:verdana;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;">Ale z dnešku mám dobrý pocit. Konečně se mi povedla prezentace tak, abych byla sama spokojená a ještě jsme cestou ze školy vedly s Christinou zajímavou debatu o víře(v mém případě tedy spíš nevíře) v Boha. Potom co jsem minulý týden vysvětlovala Shannon naši politickou situaci, už tohle bylo v pohodě. </span></span></div><div><span class="Apple-style-span" style="font-family:verdana;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;"><br /></span></span></div><span class="Apple-style-span" style="font-family:verdana;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: x-small;">doporučená literatura ke studiu: </span></span></span><div><span class="Apple-style-span" style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif; border-collapse: collapse; line-height: 15px; -webkit-border-horizontal-spacing: 2px; -webkit-border-vertical-spacing: 2px; "><span class="Apple-style-span" style="font-family:verdana;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: x-small;">Pepíček píše dopis Ježíškovi: "Celý měsíc budu hodný, když mi přineseš počítač." Sotva dopis dopíše, pomyslí si, že celý měsíc to nevydrží, roztrhá dopis a napíše nový: "Týden budu hodný, když mi přineseš počítač." Znovu zapřemýšlí: "Týden to asi nevydržím." Roztrhá dopis a napíše nový:, "Jeden den budu hodný, když mi přineseš počítač." Znovu zapřemýšlí a uvědomí si, že nevydrží být hodný ani jeden jediný den. Podívá se na stěnu, uvidí obraz panny Marie, vezme ho, sundá a zavře do skříně. Píše nový dopis: "Ježíšku, zajal sem tvoji matku. Výkupné je počítač."</span></span></span><div><span class="Apple-style-span" style="border-collapse: collapse; line-height: 15px; -webkit-border-horizontal-spacing: 2px; -webkit-border-vertical-spacing: 2px; "><span class="Apple-style-span" style="font-family:verdana;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: x-small;"><br /></span></span></span></div><div><span class="Apple-style-span" style="border-collapse: collapse; line-height: 15px; -webkit-border-horizontal-spacing: 2px; -webkit-border-vertical-spacing: 2px; "><span class="Apple-style-span" style="border-collapse: separate; line-height: normal; -webkit-border-horizontal-spacing: 0px; -webkit-border-vertical-spacing: 0px; "><span class="Apple-style-span" style="font-family:verdana;"><span class="Apple-style-span" style="font-size: x-small;">Myška si hrabe díru, jde okolo ježek a povídá: Myško, nenamáhej se zbytečně, zajdi za krtkem ať ti půjčí lopatu a díru si vykopej.<br />Myška teda jde,když je 5 metrů od domu krtka říká si pro sebe: ten krtek je ale takovej lakomej, já nevim on mi tu lopatu určitě nepůjčí...jde ale dál. Když je 3 metry od domu zase povídá: ten krtek je ale fakt takovej lakomej blbeček on mi tu lopatu určitě nepůjčí...jde však dál. Když už je metr od domu zase se zastaví a říká si: ten krtek je ale opravdu takovej debil on mi tu lopatu určitě nepůjčí...jde přesto dál, dojde až ke krtkovu domu, zaklepe, krtek otevře, myška zvedne cihličku co leží na zemi, flákne ho s ní přes hlavu a povídá: Tak si tu pitomou lopatičku sežer!</span></span></span></span></div></div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-3197693111289888252009-10-18T15:57:00.010+02:002009-10-18T19:44:23.538+02:00Jak jsme šli třikrát do kina na dva filmySypu si popel na hlavu, ale to, co je v titulku je moje vina. Celé to začalo tak před dvěma týdny, kdy mi Laďa neprozřetelně slíbil, že se mnou teda na ty Banány pujde. Nechal na mě cestu na místo, takže jsme se hned pro začátek minulý pátek ztratili. Kino svítilo neonovými barvami a mělo vizáž tak třicátých let. Kde jinde by mohli dávat dokumenty a nezávislé filmy. Ale narozdíl od toho, když jdete v Brně do Artu a přijde většinou pár lidí, tak tady stály hloučky. Fronta několik metrů ven. Premiéra. Vyprodáno. Jsem fakt u takovýho filmu nečekala. Ale tak zjevně je tu jiná atmosféra ve společnosti. Tak jsme jeli domů.<div><br /><img src="http://1.bp.blogspot.com/_jwThPRgO6ug/StsfcDA3lHI/AAAAAAAAAVM/BrnZHj7HTzw/s320/bananas_poster02_large.jpg" style="float:left; margin:0 10px 10px 0;cursor:pointer; cursor:hand;width: 214px; height: 320px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5393939545412047986" /><img src="http://1.bp.blogspot.com/_jwThPRgO6ug/StsfhH0TkiI/AAAAAAAAAVU/BtEK-swfbTU/s320/vzhuru-do-oblak.jpg" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 215px; height: 320px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5393939632600879650" /><div><br /></div><div>Tak jsme šli tenhle čtvrtek, to už nás tam bylo tak dvacet(ale dávají to každý den dvakrát, masakr). Psala jsem předem mail, v jakym to je jazyce, jestli tomu budeme rozumět, když neumíme švédsky. Anglicky, španělsky. Nepřála bych vám vidět jeho pohled, když mluvili španělsky, snažila jsem se ho přesvědčit, že švédština je skoro jako němčina a trochu přece může těm titulkum rozumět, ale nedal si říct.:) Ale vydržel to. Každopádně i anglicky mluvili dost.:) Bylo to divný. Když čtu dycky v pátek Metro, tak ve víkendové příloze je hodnocení filmů. Čtyři hvězdičky pro District 9, Bastardy i Banány. Čekala jsem něco profesionálnějšího. Možná jsem zhyčkaná těmi americkými pointami, kterou to nemělo. Pár záběrů z plantáže, plno od soudu a z advokátní kanceláře. Frustrovaní muži, co kvuli pesticidům nemohli mít děti. Jenže dávno. Firma Dole. Můžete třikrát hádat, jaké banány jsme si koupili o den později. Nebylo to až tak přesvědčivý no. Řekněte si třeba, že jsme to nepochopili.</div><div><br /></div><div>A taky jsme šli v pátek na premiéru Vzhůru do oblak. Upp.:) Odpoledne. Ale na anglickou verzi, takže tam malé děti nebyly. Reklamy tady na to byly už ty dva měsíce, co tu jsme, kamarádi říkali, že je to dobré. A imho bylo. V 3D. Laďa říkal, že čekal díky recenzím víc. Nebudu tady metat spoilery, třeba by to někomu mohlo prosvítit plískanice, co máte v Česku.</div><div><br /></div><div>-------------------------------------------------------------------------------------------------</div><div><br /></div><div>Abyste si nemysleli, že jsem infantilní jen já, tak si šel dnes pro písek na pískoviště do školky, co máme naproti domu. Ale protože se ve svym věku(maličko by vyčníval?) stydí si hrát s ostatníma dětma, tak si písek přinesl domů. A protože je to fajnový chlapeček, co nemá rád mokrý písek, tak si ho vysušil v troubě. :) Ale tak zase si poradí. To se cení.:)</div><div><br /></div></div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-21066545131086933602009-10-17T20:04:00.005+02:002009-10-17T22:29:43.088+02:00V oranžových tónech<div style="text-align: left;">Dneska v noci se mi mimojiné zdálo, že se Říza vrátil z Erasmu a jak lidi říkali, že se změnil. A že jsem seděla doma na křesle a dávala mamce věci na žehlení a přela se se sestrou o počítač s tím, že já přece odjedu, tak ať pro teď mi ho dá. Že pojedeme s Láďou do zahraničí. A pak jsem se vzbudila a říkala si, taková blbost, kam bychom jezdili. Koukla jsem na peřinu, moje povlečení supr, jsem doma. I s ním. Wow. Ale ta skříň je divná. A ty domy naproti. Sakra, vždyť my jsme odjeli! Před dvěma měsícema! Maličko šok.:)) Ale nebojte, nějak jsem to zpracovala.;)</div><div><br /></div><div>Jinak sníh tu nemáme. Stromy jsou v podzimním šatu a oparu. Prší a je asi pět stupňů. Včera jsem se toho Švéda, co ho znáte z historky o sršňovi, ptala, jak moc zima tu asi bude a říkal, že max minus 20, ale spíš tak minus 10-15 většinou. OMG.:) Laďa mě pak uklidňoval, že má velký oči a přeháněl, tak uvidíme. Emelie zase říkala, že v zimě jde člověk tak na půl hodinky ven na mráz, na slunce a jí hodně sladkostí, aby tu tmu nějak přečkal. To jsem teda zvědavá.:)</div><div><br /></div><img src="http://4.bp.blogspot.com/_jwThPRgO6ug/StoOefSGKhI/AAAAAAAAAUw/U0th1hVXbDc/s320/pumpkin.jpg" style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 237px;" border="0" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5393639420685855250" /><div><br /></div><div>Jak mi píšete, že v českých obchodech už jsou Vánoce, tak tady ne. Tady si konkuruje příprava na dva jiné svátky. Halloween a Alla Helgons Dag. Navzdory tomu, že jsme poslední group work psaly i o tom, jak je Halloween pro Švédsko nepůvodní a přenesla se z něj jen ta komerční a zábavná složka, tak mám docela náladu jít pak v kostýmu na nějakou party. Po celém kampusu visí letáčky s dýněmi už teď. Dýně mají ostatně i na trhu. Kandice, která je z Kanady, si jednu nadšeně koupila na pumpkin cake a pak taky na vydlabání, že. Dušičky tu mají podobnou podobu jako u nás, řekla bych.</div><div><br /></div><div>Každej den se chodim dívat do schránky, jestli tam už nebude ohláška o balíku. Jak malý dítě, co se těší na Vánoce. Jo a taky bych si chtěla postavit iglu. (Až bude sníh, ale to je snad jasný.) Tak to by snad k mojí infantilnosti pro dnešek stačilo.</div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-42746068924025034512009-10-13T20:57:00.007+02:002009-10-13T23:14:02.469+02:00V posteli s KunderouStejně jako v ČR i tady klesá venkovní teplota. O to silnější bylo moje zklamání, když jsem včera šla vyzvednout balík, který do Stockholmu dorazil už v pátek(ne tak na naši poštu) a zjistila, že není pro mě. Ne že bych Laďovi ty věci nepřála, jen už se fakt těším na svůj kabát. Ačkoliv v lese stále rostou borůvky a cestou do školy mohu nohama šustit v barevném podzimním listí, zítra bychom se už měli dostat k nule. Brzo to přišlo, moc brzo. Dneska byly asi tři stupně. Ztratila jsem se ve městě(ne neptejte se jak:)), našla se, ale slušně promrzla. A tak jako ostuda čtu teprve dnes Nesnesitelnou lehkost bytí. Tohle se mi líbilo: "Co je to závrať? Strach z pádu? Ale proč se nám dostaví závrať i na rozhledně opatřené bezpečným zábradlím? Závrať je něco jiného než strach z pádu. Závrať znamená, že nás hloubka pod námi přitahuje , vábí, probouzí v nás touhu po pádu, které se pak vyděšeni bráníme." <div><br /></div><div>Filmu bylo vyčítáno, že knihu zploštil jen na děj. Kundera se od něj distancoval. Viděla jsem ho se sestrou tak před pěti lety. V hlavě zůstal jen obraz Tomáše v nemocnici, Sabiny v ateliéru a dojem, že herci nevypadají jako Češi.<div><br /></div><div>Koncem si otevřu most k úkolu od Martina. "Svěřila se s tím zážitkem francouzským přátelům. Divili se: "Tak ty nechceš bojovat proti okupaci své země?" Chtěla jim říci, že za komunismem, fašismem, všemi okupacemi a invazemi se skrývá základnější a obecnější zlo; obrazem toho zla se pro ni stal pochodující průvod lidí, kteří vztyčují ruce a křičí unisono stejné slabiky. Ale věděla, že by jim to neuměla vysvětlit. V rozpacích převedla rozhovor na jiné téma." Příště tedy o tom, jak ostatní Evropané vnímají EU a Lisabon.</div><div><br /></div><div>PS pro znalce seriálů. "A tohle uhodneš?! Tohle uhodneš!"</div></div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-83841324947741721212009-10-04T17:51:00.010+02:002009-10-04T23:27:15.464+02:00Jak jsme byli na rautuTenhle článek má dvě příčiny. Prokrastinace(pracuju na prezentaci do školy) a abyste nám záviděli.:) (Druhý důvod je hyperbola, ale kdo by to nepochopil, tak doufám, že náš blog nečte, protože bez smyslu pro humor a ironii lze něčemu jen těžko porozumět. Teda aspoň já v to doufám u spousty věcí, co Laďa vysloví. Kdyby to myslel vážně...no radši ani nepomyslet.:))<div><br /></div><div>Asi tak před dvěma týdny jsme dostali pozvánky na slavnostní uvítání ve Stockholmu v Stadshuset/City Hall, vstupenky(na jméno, zdarma) si vyzvednout(u nás tradičně fronta), naše univerzita jich měla 260, Laďova asi 100 a to je jich tu ještě pár dalších, takže bylo zřejmé, že nás tam bude pár stovek.</div><div><br /></div><div>Jak jsme strávili dopoledne popisovat nebudu, ale vycházeli jsme celkem pozdě. V obleku a šatech. V připojených informacích totiž stálo "Dress up nicely". Už cestou na metro jsem byla nucena přislíbit, že mu koupím další paprikové Pringels(což je potravina, na kterou tu drží monopol ten Arab?, co má večerku u nás v kampusu, nikde jinde nejsou k sehnání, jedny další jsem prohrála v sobotu v sázce o to, kam se ztratila vedlejší souprava metra, vlastně si myslím, že jsem docela odvážná, že se s ním ještě vůbec sázím, protože jsem totiž asi nikdy nevyhrála), protože jsem ho zmátla tím, že jsem mu vzala vstupenku, ale ne metrocard, která údajně ležela vedle, takže ji teď nemá. Navíc ačkoliv jsme jeden hledali City Hall v mapě v knížce a druhý v googlemaps, tak jsme ani jeden nevěděli kudy že tam. Shrňme si to. Začátek byl pěkný propadák.:)</div><div><br /></div><div>V metru bylo relativně dost mladých lidí v oblecích a šatech, tak jsme se rozhodli, že půjdeme s davem. Na místě jsme se museli rozdělit, abychom se každý zapsali za svou univerzitu a pak už začala zábava. Ať už to znamená rozhovory se známými lidmi(kterých jsme tam čekali víc), nealko a jídlo zadarmo nebo komentování kohokoli a čehokoli česky, což se časem ukázalo méně bezpečné, než jsme čekali. Možná jste si toho už všimli, ale Laďa netrpí nějakou přehnanou úctou k autoritám. A tak vám neřeknu o čem byly projevy. Pamatuju si něco jako "beautiful, welcome, city hall".:) Omluvou mi může být leda, že to nebylo moc nahlas. Netrápili nás dlouho a konec byl o tom, že další jídlo je i nahoře. Stáli jsme v Blue Hall a nahoře je slavná Golden Hall, kde každoročně probíhá banket po předávání Nobelových cen. To, že se v ní nacházíme, jsem ale zjistila až pár minut potom, co jsme přišli nahoru, vystáli frontu na jídlo, objevili efektní a funkční držátka na skleničky, která si přiděláte k talířku a šli si to někam odnýst, kdy Laďa pronesl něco jako "To bude ta Golden Hall" a já zvedla hlavu a teprve se rozhlídla, což komentoval tím, že jsem strašná, že jsem se tam fakt přišla jen najíst. No co. Nebylo moc co jiného dělat. Lidé ve skupinkách obsadili zábradlí a lavičky, talíře naložené rostbiefy, lososy, místními masovými koulemi, saláty, ovocem od melounu, přes ananas, mandarinky až po hrozny. Číšníci roznášeli džus, Pepsi a vodu. Dalo se tak leda korzovat a hledat někoho, koho člověk znal. </div><div><br /></div><div>Stáli jsme nahoře u zábradlí a zatímco kritizoval můj způsob loupání banánu, ozvalo se něco jako "Vy jste taky Češi? Odkud jste?" A tak jsme se seznámili se dvěma Češkama na praxi na Karolinska Institutu. </div><div><br /></div><div>Když jsme scházeli dolů s tím, že atmosféra už je vyhazovací, jelikož nové jídlo se nepřináší, skleničky se sklízí a je víc tma(což byla spíš vina slunce, než slabých světel, což byl ostatně názor jedné slečny, že je to taková švédská atmosféra), zastavila nás kudrnatá blondýnka, která je tu přes VUT s tím, že nás představí svému spolužákovi a ještě jedné slečně a musíme podniknout nějakou společnou party nebo tak něco. Srovnali jsme naše dojmy z města, bydlení, jídla, cesty sem a stýskání si(po češtině se mi nestýká a že bych si přála kufr plný jídla z domu, tak na to asi nemám nějak metabolismus už od narození) a šli pro můj svetr do šatny a ven k vodě. </div><div><br /></div><div>Dobrej raut. Slušný průměr.:) Mohlo to být delší a víc známých. Když jsem přemýšlela nad tím, proč nám tohle připravili, tak jsem pronesla něco jako "Asi máme pilně studovat, abychom pak dělali kariéru a chtěli chodit na samý takovýhle bankety po týhle zkušenosti." Můj milý prý k tomu tuhle zkušenost nepotřeboval, ale aspoň se najedl. Tedy tvrdil to asi tak pět minut po odchodu. Po dalších pěti minutách už začal zvažovat další jídlo. Nepochopim tohle.:) Men.:)</div><div><br /></div><div>Bohužel jsme si nevzali foťák, ale fotilo plno lidí, takže pak někde třeba z facebooku z nějakých galerií.</div><div><br /></div><div>P.S. (Pro potvrzení toho, co jsem napsala...) Už má zas hlad. Blbne nám tu na blogu čas, ale je čtvrt na deset.</div><div>"Co budeme večeřet?"</div><div>"Už jsme přece jedli."(rozumějte večeřeli)</div><div>"Ale to už je dávno."</div><div>"Já jsem to ale ještě nedojedla..."</div><div>"Tak aspoň mně můžeš něco udělat..."</div><div>Ale jo. Přijde mi, že by klidně mohl přibrat.</div>Lenkahttp://www.blogger.com/profile/04696193124503176676noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-7266062322161659571.post-24910517146513247642009-10-02T17:49:00.004+02:002009-10-02T22:29:03.406+02:00Laponsko 1Posledni dobou se tu neobjevilo moc novych prispevku. Vinu jde hazet na 2 veci, jednu pozitivni a jednu negativni.<div><br /></div><div>1. Lenka se rozhodla, ze uz na blog psat nebude, protoze to podle ni cte moc lidi. To je ta negativni.</div><div>2. Ja jsem byl od ctvrtka do stredy v Laponsku, na dalnem severu, bez internetu. To je ta pozitivni :)</div><div><br /></div><div><b>Laponsko</b></div><div><br /></div><div>Ve ctvrtek rano jsem s velkou litosti musel na lestiste, misto na hodinu mikroekonomie. Doted mi to lame srdce, takze vam musi byt jasne, jak mi bylo toho osudoveho rana. Pro jistotu jsem samozrejme vyrazil pozde, jak je mym zvykem, abych si stihl dodelat tousty. </div><div><br /></div><div>Kdyz jsem jel metrem, teple tousty v batuzku, rikal jsem si, ze to v pohode stiham, i kdyz jsem vyrazil trochu pozdeji. Lokalni vlak taky na cas, pohoda. Nez jsem ovsem nastoupil do autobusu. </div><div><br /></div><div>Na lestisti jsem nidky nebyl, jedine co jsem se z wikipedie dozvedel, bylo kolik letadel tam v kterem roce spadlo. Jenom asi 10 polozek, takze v klidu :) Nicmene i s takto ubohymi inforamcemi mi zacalo byt podezrele, kdyz nas autobus vjel na rozestavenou silnici bez povrchu a nasledne zacal splhat pres delici pas silnice. Otocka o 180 na kruhovem objezdu me duvere taky nepridala. Nastesti se po 10 mucivych minutach propletani se lesem a stavenisti na obzoru vynorila silueta letistni budovy a me bylo jasne, ze to tentokrat stihnu. Dokonce celych 45 minut pred odletem :)</div><div><br /></div><div>Na letisti uz jsem potkal zbytek vypravy. Pavel, Michal, Lucka a Petra, vsichni studenti zemedelky v Praze. Po kratkem seznameni a nezbytnem odbaveni meho batohu a jejich spolecneho kufru jsme se sli nechat zkontrolovat, jestli nahodou nechceme na konec toho kratkeho seznamu na wiki pridat i let DY 484 smer Lulea.</div><div><br /></div><div>A jak uz to tak byva, ukazalo se, ze ano. Vyjimecne jsem to nebyl ja, kdo si v kapse zapomel nuz, ale Pavel a Lucka, kteri se kazdy pokouseli na palubu pronest nitroglycerin schovany v deodorantu ve spreji. K jejich stesti nejen ze nebyli na miste zastreleni, ale jeste se jim povedlo slozite ziskane trhaviny alespon uschovat do velkeho zavazadla.</div><div><br /></div><div>Samotny let prilis zabavny nebyl, nicmene usnout se mi nepodarilo, i kdyz jsem noc predtim nespal. Me diky patri asi 4letemu parchantovi o tri sedadla za mnou, ktery v noci evidentne spal az moc.</div><div><br /></div><div>Po priletu jsme obdrzeli vypujcene auto, diky nedostatku pujcovny prijemny upgrade z VW golf na Octavii combi. Plni radosti jsme vyrazili na cestu, o budoucich komplikacich netuse.</div><div><br /></div><div>Coz se zmenilo zhruba na prvni krizovatce. Svedsky system znaceni je sverazny. Malokdy jsou k videni vetsi mesta. Navic co na mape vypadalo jako jedina silnice v cele Lulei, se ukazalo jako prumerne velka ulice. Nase trapeni na bezejmenem predmesti vyresila az matka s kocarkem, postavicka ktera nas mela provazet a zachranovat az do konce dovolene, v temer kazdem vetsim meste.</div><div><br /></div><div>Cestou z mesta jsme jeste navstivili mistni skanzen/stare mesto, plne krasnych drevenych domku. A jednoho kostela, ktery si navzdy budeme pamatovat, nikoli kvuli vyzdobe nebo vysoke vezi s napisem "DeoGloria", ale kvuli moznosti prispet na chude kreditni kartou. </div><div><br /></div><div>Dalsi zastavka byla na polarnim kruhu, ktery jsme o par hodin pozdeji prekrocili. Pruvodce psal cosi o stanici se suvenyry, nicmene nam musela stacit plechova deska a male odpocivadlo. Coz zklamalo zbytek vypravy pomerne znacne.</div><div><br /></div><div>Zbytek dne nam pak uz sebrala jen cesta do ubytovani v narodnim parku Abisko. A nemalou cast hledani naseho konkretniho hostelu. V popisu z webu to znelo jasne "<i>If you come bay car you have only to follow the sign to Abisko Fjällturer, Youth Hostel, Dog Camp.</i>"</div><div>Zkusenost uci, ze tyhle popisy, co zni jasne, znamenaji jenom problemy. Taky ze jo. Cedule tam sice byly, ale asi 30x40 cm velke a priblizne 20 cm nad zemi. O tom, ze v pulce cesty se silnice zmenila v polnacku, coz nas na prvni pokus prinutilo otocit se v domeni ze jedeme spatne, ani nemluve. Nakonec ale vsechno dobre dopadlo, a k nalezeni toho praveho domku nam stacil jeden omyl, ktere se ukazal byl rezidenci mistniho moviteho podnikatele. Ja jim rikal ze nas hostel to nebude, ale nadeje byla moc silna :) </div><div><br /></div><div>I kdyz nakonec nebyl nas hostel zdaleka tak spatny. Utulne prostredi, kuchyne slusna a 3 pokoje, ve kterych jsme se rozlozili. Spodni patro s nami navic sdilel jenom spanelsky par, ktery se zahy ukazal jako velmi pratelsky. </div><div><br /></div><div>Po veceri jsme se jich totiz zeptali, jeslit by si s nami nechteli zahrat Citadelu, protoze holkam se nechtelo hrat a tak by nas bylo malo. Souhlasili. Po mem uz rutinnim vysvetleni pravidel se vsichni tvarili celkem zmatene. A jak odhalila prvni hra, byli. Ale potesilo me ze aspon po hre nekdo rikal ze v poslednich dvou kolech uz zacinal chapat co se v te hre deje a resit strategii :) Po vycerpavajici Citadele jsme se kazdopadne odebrali nakute, abychom byli cerstvi na narocny den, ktery nas cekal.</div><div><br /></div><div>Tak a takovy byl den prvni, ted se teste az se dokopu sepsat zbytek :)</div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div>Gwinnhttp://www.blogger.com/profile/05298520390360775344noreply@blogger.com1