Laďa a Lenka ve Švédsku

Co ve Švédsku funguje jinak, než byste čekali, byli zvyklí nebo to aspoň stojí za zmínku

2010-01-15T01:30:00.004+01:00

Po tom, co jsme tu strávili 5 měsíců už bych řekla vidíme i věci, co třeba turisté neřeší, protože je nepotřebují. Pokusím se to napsat trochu prakticky.

1. Zapomeňte tu na ISIC. Na všechno máme kartičky zvlášť. Do knihovny třeba. Pak máte jednu žlutou studentskou kartičku s platností u nás na semestr, na kterou dostanete slevu v muzeích nebo na vlak, ale na ISIC vám tu slevu nikdo nedá. Hlavně že jsme si ještě šli na studijní pro kupony.:)

2. Studentské slevy nejsou až tak horentní, jak by kolikrát člověk doufal. Do muzeí je většinou vstup do devatenácti let zdarma a pak vstupné pro dospělé a studenty. Kina vedou lístky jen dětské a pro dospělé. Za metro platíte 75% plné ceny.

3. Doprava obecně je tu hodně drahá. Za metrocard na semestr jsme platili přes 2200 SEK. Cesta v jednom pásmu vás vyjde nejméně na 30 SEK. Kurz byl díky posilující koruně a oslabujícímu dolaru ze začátku lepší než teď, takže mohlo být i hůř. Nejlepší asi 2,48, teď asi 2,6.

4. Jak už jsem jednou psala na všechno jsou tu čekací papírky. Lidi si je berou, i když třeba ještě není otevřeno a jsou tam sami. Jasně, nemusíte stát frontu a jít třeba mezitím někam jinam, když jsou ale v obchodě tři lidi nebo systém začne kolabovat, tak to působí fakt divně.

5. Ve Švédsku je draho. Je tu draho pro nás, pro Američany, Kanaďany, Číňany i jiné Evropany(i když ne nutně pro všechny)... Nejvíc peněz jsme tu rozhodně nechali za jídlo, i když na to, až se vrátíme, nebudeme vypadat.:) Kromě dopravy, služeb, je to už zmíněné jídlo. Je pravda, že jsme nepřešli na extraúsporný režim jako někteří těstoviny a pizza, takže jsme tu mohli nechat míň. Pro představu kilo brambor stojí 10SEK, litr mléka taky, chleba 30SEK, housky a jiné pečivo od 4-10SEK, kilo rýže 30SEK, půl kila těstovin 15SEK... Nejdražší je maso, zelenina a ovoce. Za kilo jablek, pomerančů i banánů dáte kolem 20SEK, papriky jsou na 30-50 dle barvy, nejlevnější kuřecí je asi na 70 SEK za kilo, něco lepší kolem 100, hovězí asi na 160...

6. O studiu ve Švédsku jsme něco napsali. Z mýho pohledu určitě zklamání z hlediska přístupu k materiálům a technice. V knihovně je většina knížek jednou, ale ne jako u nás prezenčně ale často absenčně, takže ji vyhraje na měsíc první student, co dorazí a zbytek třídy má smůlu. Proto jsem taky Laďovi jeho učebnice pujčovala u nás. Ještě se tu prezentuje na foliích, což byl pro mě šok a to jak studenti, tak učitelé. My jsme tedy mohli i na pc, ale i tak to bylo komplikované. Počítače pro studenty jsou pomalé, kopírek a dalších věcí je málo a často nefungují. A to jsme v hlavním kampusu, nedejbože být v nějakém menším. Univerzitní Mitt(IS) komplet švédsky, ale tak celkem se to dá. Ještě je třeba asi podotknout, že předměty pro Erasmáky se liší, budete hlavně s nimi a klasická místní vyuka se vás uplně nedotkne.

7. Švédi umí anglicky. Že všichni je kec. Narazila jsem na víc lidí, co neuměli a pak se snažila odtušit jejich rady. Navíc je tu plno přistěhovalců. Ale pravda je, že jich umí fakt hodně a poradí vám kdekdo. Proč tomu tak je? Nejen výuka ve škole po několik generací. Stačí zapnout televizi. Jen dětem se něco dabuje. Jinak vše se švédskými titulky. Chudák Američan Corey, co s námi dva měsíce bydlel na patře se chtěl zlepšit ve švédštině a v tv samá angličtina.

8. V kuchyni nemáme jedinou váhu. Nejde jen o to, že bydlíme skoro se samými chlapci(i když tomu já stav naší kuchyně přičítám hlavně), ale Švédi měří do odměrek. http://www.cookingfor.us/catalog/images/MIU%20France%205-Piece%20Measuring%20Cup%20Set.jpg něco takového

9. Švédské máslo, tuk na pečení, mouka...jsou jiné. A to, že i dost.

10. Život tu začíná později. Většina obchodů má otevřeno od 9/1O do 17.

11. Ikea vládne a je všude. Je levná. Nože z Ikei sice nejsou nějak skvělé, ale má je skoro každý, stejně tak hrnky atd.

12. Ještě tu vládne H&M. Jen ve Stockholmu má přes třicet poboček.

13. A McDonald. Na nádraží nejsou Číňani jako u nás a párek v rohlíku(kdy půlka párku vám kouká ven) prodávají v trafikách. McDonald je na místní poměry skutečně levné občerstvení. Hamburger vyjde na 10SEK. Jiné fastfoody jsou dražší a po normálním občerstvení ani nekoukáte. Jako po celém světě se teď Mc snaží přesvědčit o tom, jak je eko a tak na tácku dostanete papír, co vše dělá pro přírodu, jak šetří energií a jak mléko, co prodávají je eko.

14. Autobusové řády vám moc nepomohou. V metru je výpis všech stanic, u zastávek autobusu ne, takže vám nezbývá, než si spojení najít dopředu na www.sl.se

15. Asi chtějí šetřit obaly.Plno věcí se tu prodává ve velkých baleních, nebo rozhodně větších než u nás. Prášek do pečiva po 120gramech třeba. I když záleží zase na řetězci. Větší balení jsou často velmi výhodná, takže do nich jdete. Na druhou stranu nikdo nejde do obchodu s taškou. Každý si tam vezme papírou nebo plastovou.

16. Jako Čech nejvíc postrádám náš tvaroh(mají cottage, ale stejně maličko jiný než ten u nás), ovocný čaj(na ten tady můžete zapomenout, všechno je černé, zelené, pytlíčky, sypané, max mají bylinkový) a knedlíky. Našlo by se toho určitě víc. A třeba okurky nakládají jinak než my, docela síla to ochutnat, s pepřem a tak.

17. Studenti tu mají kolem čtyř předmětů za semestr, ale i jeden. Takže když máte titul, máte za sebou třeba jen 12 předmětů. Hodně píšou eseje, ale jinak mi přijde, že nejsou až tak vytížení, ale máme malý vzorek spolubydlících...

18. Nabídli nám oběma koleje jen pro jednoho. Tak jsme mysleli, že si spolu najdeme byt někde mezi našimi školami. Nemožný. Čekací lhůty na byt jsou třeba rok. Aspoň. Když je vám tak šestnáct, zapíšou vás rodiče na waiting list a pak se uvidí.

19. Metro mají i v kavárně, masivní počet lidí ho denně čtev metru, až mě to překvapilo. Já jsem z něj tahala hlavně předpovědi počasí.:)

20. Výchova je tu skutečně liberální. Třeba včera jsem jela metrem. Tak deset školkových dětí kolem mě začalo zpívat, dupat a tleskat. A nikdo včetně učitelky ani nehnul brvou. Když se chtějí projevit, ať se projeví. Napsala jsem o tom asi třicet stran a chodila i do školky, tak kdo má zájem, klidně pak povím víc.(Stejně jako jiný témata.)
21. Švédi jsou strašně hrdí na to jak jsou equal a tak. Až moc někdy. A tak všude možně je kolik firma zaměstnává žen, i když je vám to jedno, tatínci vozí děti v kočárku kvuli povinným měsícům na rodičovské dovolené, dostanete rady proti sexual harassment ve škole. Učitelům říkáte jménem ve školce i na vysoké.
22. Čas. Přesnost vládne. Vlaky jedou včas. Ne na vteřiny jako ve Švýcarsku, ale na minuty rozhodně. A jak u nás máme deadline, že posíláte před půlnocí, tak mě už několik hodin před ní psala spolužačka, kde ta moje práce jako je. Divnej pocit.:)
23. Cena lístku na vlak roste s tím, jak se blíží odjezd. A to až několikanásobně. Žel kupujete si lístek na konkrétní vlak a ne den. Vlaky jsou hodně drahé.
24. Ve Stockholmu je letiště Stockholm Arlanda. Tam létají České aerolinie. Pak je tu ještě letiště Stockholm Skavsta, které leží 100 km od Stockholmu(neke:)) a odtamtud do Čech létají Ryanairlines.
25. Zdraví je hodnota silně ceněná společností. Plno léků koupíte bez předpisu v lékárně. I hormonální masti, věci na teplotu, ne vše, ale rozhodně hodně. Navíc lékarny fungují jako samoobsluha. Běda vás vytáhnout kapesník nebo pšíknout na veřejnosti. To máte být doma a nevycházet.
26. Švédi ujíždějí na divných chutích. To musíte vyzkoušet.:)
27. Opravy trvají dlouho. Jedno patro navrtají jeden den, další další den...takže to posloucháte celý týden. Super.
28. Všechny plastové lahve mají vratnou zálohu. 2l 2SEK, plechovky a 0,5l 0,5 nebo 1SEK.
29. Alkohol nemají v samoobsluze, ale ve specializovaných prodejnách Systembolaget. Alkohol je navíc drahý.
30. Hodně se tu svítí. Třeba světla u nás na chodbě snad ani nejdou vypnout.
31. Oficiálně povolené stanování i v rezervacích, když to uděláte s citem.
32. Patriotismus. I na Coca Cole se skví "Made in Sverige".
33. Moc tu nemají u nás dost populární obchody s outdoorovým oblečením. Když už, tak na sport.
34. Papírnictví je součástí knihkupectví. Drogerii najdete částečně v supermarketu, lékárně a něco co připomíná drogerii je spíš luxusní prodejna líčidel a parfémů.
35. Plaťte kartou. Jde to (téměř) všude. A když ne, tak vás za to i nechají jít zadarmo třeba do muzea.
36. V muzeích můžete fotit a natáčet bez poplatků navíc.
37. Nejen že jsou muzea pro děti zdarma, jsou často zábavná a mnohem víc interaktivní než u nás. Máloco si nemůžete zkusit nebo osahat.
38. Revizora spíš nepotkáte, když už ano, není šance úniku, chodí ve skupinkách třeba šesti, osmi.
39. S dětmi se chodí ven za každého počasí už odmala(kočárky brodící se závějemi nejsou výjimkou). Platí heslo I Ur och Skur - venku za každého počasí, neboli neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený člověk.
40. Pošta je součástí supermarketu nebo samoobsluhy. U pokladny nakoupíte obálky,známky, kdo si jde pro balíček, tak taky do blízkého obchodu. Často znamená slušnou otevírací dobu. Schránky jsou žluté, před Vánoci vedle každé stála ještě jedna červená pro Julpoštu. (Jul=Vánoce)
41. Něco má na nás nezvyklá balení. Jogurt v litrových tetrapacích třeba. Velký výběr polotovarů. Švédi sami si jídlo do práce nebo do školy nosí v plastových dozičkách a ohřívají v mikrovlnkách.
42. Volání je levné. Někdy platíte jen spojovací poplatek(Comviq) a pak strávíte třeba dvě hodiny ve vlaku telefonováním.
43. Sníh odklízí městské služby.
44. Přežili jsme tu bez švédského rodného čísla, což znamenalo omezení akorát v tom, že jsme si nemohli přivydělat ani výzkumem(normální práci ale bez znalosti švédštiny těžko seženete). Na druhou stranu se vyhnete příspěvkům Greenpeace, Lékařů bez hranic a jiných, protože bez švédského rodného čísla je nezajímáte. Původně jsme tu chtěli jít volit, ale když se ty volby zrušily...
45. Švédi znají z Čech hlavně Prahu. Tu viděli, chtějí se tam podívat, je tu populární.
46. V metru na jezdících schodech zásadně vpravo. Vlevo je pruh pro rychlejší. V metru obecně se hodně spěchá.
47. Švédi jsou ochotní pomoci. Zvlášť tady ve Stockholmu zvyklí na turisty plynule přecházejí do angličtiny nebo začnou shánět někoho jiného, kdo vám pomůže.
48. Fika. Jít s někým na kafe. Jedno ze slov, co stojí za to si osvojit.
49. Obecně známé, pozor na nože a rychlosti na dálnicích. Pokuty jsou velké. V čem jsem naopak viděla benevolenci bylo vracení knížek do knihovny.
50. Nejhezčí to tu bylo, když jsme přijeli. Teplo, sluníčko, světlo. Jestli chcete jet do Švédska, jeďte o prázdninách. Tu listopadovou tmu a plískanici nechcete zažít.

Určitě je těch věcí mnohem víc, jen mě teď asi nenapadají, nebo už nechci opakovat všechno, co jsme psali. Špatné zapomenete nebo považujete za výjimku a dobré si uchováte. Chvála tomu, jak nás mozek takhle chrání.:)

Sbaleno

2010-01-13T22:14:00.002+01:00

Úspěšná oponentura za mnou, o něco méně úspěšná obhajoba taky, ale hlavně mám kredity!:) Uff.:)

A sbalili jsme naše věci. Hohohó.:) Tři kufry. Ale jeden nalehko do letadla. Zítra nemusíme nic, tak jen nostalgicky projdem mrazivý Stockholm, co se oteplil na minus šest:) a dovezem vám nějaký jídlo, ať máte taky zážitek. Ať už to znamená cokoli.;)

A taky jsme prodali postel. Sice ten přistěhovalec s náma smlouval, ale aspoň ji nemusíme hodit do kontejneru. A třeba se ozve ještě nějaký solventnější zájemce. A tak se tu povalují už skoro jen zbytky jídla.(Zní docela dekadentně.:D)

Dneska jsem se ptala Rickarda na studentské půjčky. A je to tu tak, že studenti si na studium pujčí a od rodičů už nic nedostávají, to jim dle Emilie přijde nevhodné. Jenže Rickard, náš učitel, už tu půjčku splácí patnáct let. A pořád to naskakuje. Mezitím už má několik dětí... Tohle je tu nastavené trochu jinak no.

Naposledy to a ono

2010-01-12T23:57:00.000+01:00

Čim víc se blíží odjezd, tím víc mě baví sem psát. Vzniká tím maličko nepoměr ve srovnání třeba s listopadem ale co už.:)

Pomalu je čas odjet, když jsem včera oslovila jednu bezradnou paní v metru s tím, zda nechce pomoct, a pak jí poslala na správnou kolej. Myslím, že jsem nic neříkala tak často jako "excuse me" a "thank you very much". A "hej". Já používala hej dost i v Česku a tady je to pozdrav. Ale ne něco jako čau. Hej řeknete i prodavači v obchodě, rovnost je tu všudypřítomná. A "hej då"[hejdó] je nashledanou. Případně ještě tack[tak] - děkuji. Což je švédská slovní zásoba, co vystačí na to, abyste, pokud rozumíte číslovkám, úspěšně v obchodě předstírali, že jste Švéd.:) (Ale už se těším do uchrchlaného Česka. Jednou jsem zakašlala v metru, asi z těch procházek v minus 15i stupních, a dvě paní si ode mě odsedly.)

Už jsme vyvěsili letáčky na prodej postele, jen nechci začít balit, tím se ukáže ten definitivní konec. Nechci psát nic přehnaně sentimentálně, tak bych asi preventivně neměla psát nic.:D O tom, jak jsem byla naposledy prát, jak jsem byla naposledy u Araba a říkala mu, že nikde jinde nemají paprikovou příchuť chipsů:), jak jdeme naposledy do školy...

Včera jsme se byli ještě ohřát v místním Aquaria, ty simulované deštné pralesy mají dycky tak 25 stupňů, ale tunel se žralokem byl lepší, i když tady zas byly blízoučko piraně. Vůbec tak všechno je dostupné s nápisem Danger. Byl tam i podzemní tunel~kanál s akvárii, to se mi líbilo jako nápad.

Vaxholm a procházka po ledu

2010-01-10T18:58:00.004+01:00

V sobotu jsem vyrazila do Vaxholmu. Měla jsem štěstí na krásný počasí. Kachny byly tak odolný, že mezi nima mohl člověk chodit a ani neodlétly. Ačkoliv je evidentní, kolik ledu plulo ve vodě, viděla jsem odplouvat loď.

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Dneska bylo stejně mrazivo(-16) ale zataženo. S jednou Francouzkou jsme z naší bývalé pláže došly do Ropstenu a pak zas zpátky. Dál už to na chození nevypadalo bezpečně. Ale stejně je to super chodit několik kilometrů "po vodě".:) Rozmrzala jsem pak doma přes hodinu.

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

8.1.2009

2010-01-08T23:40:00.003+01:00

náladovka

Zatímco pro Laďu to byl den, kdy strávil pět hodin ve škole(ale už jen jednou), já jsem chtěla využít free fridays v muzeu architektury.(Ještě že tak, vzhledem k rekonstrukci většiny muzea to za moc nestálo) Stála jsem na zastávce a čekala na autobus, co mě odveze z ostrova do centra. Tma. Sníh. Asi tak minus patnáct stupňů, jak tu teď máme. A v tom vidím babičku přeskakovat z nohy na nohu. Usměju se na ni, protože mě to oproti všem načučencům na zastávce celkem pobaví. A tak na mě spustí něco švédsky. Nerozumím. A začneme si povídat. I s cestou autobusem to trvalo asi dvacet minut. Jako správný zdvořilý člověk začnu konverzaci počasím, ale přesuneme se k tomu, co tu vlastně dělám, co je tu zajímavé, jak je Švédsko drahé a najednou babička vybalí, že byla o Vánocích ve Švýcarsku a to bylo tedy taky příšerně drahé. Wow, říkám si v duchu. Jasně, že důchodci cestují...ale ono to pokračuje. Bavíme se o létání, drahých vlacích ve Švédsku(říkám jí, že u nás si kupujete jízdenku na den a ne na konkrétní vlak a taky, že stojí stejně deset dní před tím jako deset minut před odjezdem, což ve Švédsku neplatí ani jedno) a tak. A ona vybalí, jak byla loni v Indonésii a které všechny země procestovala a v kolika žila. Kolik vám slečno je, vy jste mlaďounká. 21. No a mně 84. 4x starší a plánuje letos Sankt Peterburg(Petrohrad), Skotsko, Řecko...

Taky říkala, že byl letos mimořádně temný listopad tady. No to teda.:)

Strašně moc se těšim na všechny kamarády a rodinu a tak. Muselo trvat čtyři a půl měsíce, aby to přišlo, ale je to ukrutný. Já vím, za týden už budu na trajektu touhle dobou...a blízko... Ale taky vim, že zas budu chtět jet daleko. Aneb jak říká Zdeněk Svěrák ve Vratných lahvích, aby mohlo být vítání, musí být loučení. A taky o čem vyprávět. A cesta ke změně. Podle mě mě poznáte. Laďa tvrdí že ne, ale poznáte, nebojte.:) To spíš až uvidíte jeho vlasy.:))

Göteborg

2010-01-08T23:10:00.004+01:00

Cesta tam trvala tři hodiny. Vlak na úrovni našich EC, ale podstatně vyšší rychlost, když těch necelých 500 km ujede za tři hodiny s pár zastávkami. Já jsem den předtím psala práci do ČR a spala hodinu, takže jsem prospala i tu cestu u Ladi na klíně.

Přijeli jsme do mrazivého Göteborgu. Vyrazili jsme do přístavu. Göteborg je největší švédský přístav. Muzeum s loděmi bylo zavřené, tak jsme si je museli prohlídnout sami. V moři plavaly kusy ledu a statečné kachny.

Na počet obyvatel je Göteborg srovnatelný s Brnem, je také druhým největším městem v zemi. Centrum obchodíte pěšky. Ale jeďte v létě, užijete si populární botanické a růžové zahrady.

Prošli jsme kolem univerzitních budov a místní historické třídě a čekal nás turistický tip Universeum. Několikapatrový komplex s částí a la deštný prales, živá zvířata a rostliny a mezi tím chodníčky a hlavně zaslíbené teplo. 26 stupňů a vysoká vlhkost. Párkrát jsme kropení schytali i na hlavu. Jediný, kdo se z přechodu do tepla hůř vzpamatovával byl foťák. Kromě téhle sekce, tam byla i švédská fauna a flóra, obří mraveniště, polární sekce, akvária(mě teda nejvíc dostal žralok a piloun u hlavy...) a ve dvou patrech různé pokusy,které už se ale docela opakovaly vzhledem k počtu muzeí, co jsme tu už navštívili. Ale neurazí.:) Nejvíc zabrat nám dalo ujasnit si, jak se počítalo v dvojkové soustavě, abychom vyřešili enigmu. A bagr byl fajn. Ale Laďa si těch pět tlačítek teda zapamatoval mnohem rychlejc než já. Rozený bagrista.:)

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Původní vrchol výletu se stal asi jeho nejslabším článkem. Naturhistoriska museet v Göteborgu dinosauří sekcí myslel jednoho dinosaura. Jak by řekl Martin epic fail. Jo to byl. Můj. Zato muzeum skýtalo podívanou na monstrózní kostru a vedle jedinou na světě vycpanou velrybu. V muzeu je údajně vycpaných přes deset milionů zvířat. Tak pokud počítají všechny ty brouky v každém šuplíčku, tak asi jo.:)

Zbývalo dostat se do centra, protože hostel měl vytrvale obsazeno nebo to nezvedali, a zjistit, kde jinde můžem bydlet. Bylo hnusně. Ale strašně moc. Sníh a vítr foukal, byla děsná zima. Z informací nás poslali, ať vystoupíme na jedné zastávce, která byla od hostelů ještě docela daleko(jak jsme zjistili, když jsme vystoupili). Brodili jsme se sněhem(na ulici) a hledali ubytování. Určitě znáte ten úlevný pocit, kdy z kalamity vejdete dovnitř do tepla a víte, že snad nebudete už nikam muset(původně jsme plánovali, že půjdem ještě do města, ale Laďa spal tak asi už o půl sedmý:D, pak vstával zas extrémně brzo teda). Hostel, ve kterém jsme spali měl Green key, což je certifikát environmentálního zacházení. Takže třídění odpadu apod., šetření jsme ale nejvíc pocítili na zimě v pokoji(na peřinu jsem si musela hodit kabát, abych usnula). Zajímavější mi ale přišlo, že dům, ve kterém jsme spali, vzhledem k blízkosti přístavu byl kdysi místem, kam zamířil každý námořník, co se do Göteborgu připlavil.

Ráno se podíváte z druhého patra a vidíte, jak tam lítá sníh. Super. Vyrazili jsme ke kostelu na kopci nad námi. Mělo to tak mrazivou atmosféru, že jsem se nedokázala ani usmát.:) Pod námi šedivé město. V kostele teplo a varhany, před kostelem závěje a kroužící ptáci, čekající na mršiny. Ne na nás ale. Na nás čekalo místní akvárium a muzeum loďařství. Sumýši, koníci, sasanky, mořské i sladkovodní ryby. Super. Laďa zase obdivoval provedení modelů desítek lodí v dalších patrech. Navíc protože jsme ve Švédsku, tak sekce, jak se loví rybky, pirátská loď pro děti, fiktivní přístav, kajuta, kormidla... Zbytek dne jsme strávili ve městě, přístav se nám nepodařilo vyfotit, ani když jsme vylezli na kopec:), v cestě nám stála teplárna. Prošli jsme přístav, centrum města, najedli se a pomalu vyrazili domů. Cesta zpět trvala přes pět hodin, měla necelých pět, ale měli jsme zpoždění. Střídali jsme se ve spaní a čtení a před desátou byli doma.

fotky z výletu najdete mimořádně na Picasse u Ladi: http://picasaweb.google.cz/gwinn512/Goteborg

3.1.2009

2010-01-04T18:45:00.002+01:00

(Trpím prokrastinací. Chytla jsem to až na VŠ ve druháku a od tý doby to jde se mnou z kopce. Momentálně ale potřebuju dopsat práci, kterou už jsem jednou neodevzdala, takže bych letěla ze školy...tak mi můžete držet palce. No ale zase pak je více článků tady na webu, pro vás asi jen dobře.)

Už se nám vážně stýská a většinou se bavíme o tom, jak už se těšíme domů, na rodiny, na kamarády a tak. Viz ilustrační foto.

Včera jsme vyrazili za dalšími Čechy do Rikstenu zahrát si nějaké deskovky. Nakonec jsme s Petrou, Michalem, Luckou, Janou a Tomem hráli Bang, Šestiměstí a Osadníky. Konečně vyhrál Šestiměstí Laďa a ne já, tak měl radost.:) V Bangu byl naprosto nezlomný šerif, kterého jsme neoddělali díky jeho štěstí a naší nevšímavosti, co všechno máme za zbraně(holky banditi, no:)). Osadníky vyhrál magnát na kámen a hlínu.

Začalo se hrát něco kolem sedmé a odcházeli jsme o tři čtvrtě na jednu na noční autobus. Cestu už jsme znali, půlhodina dolů. Spojení na internetu vypadalo docela hrozivě, tři autobusy, cesta hodinu. Jenže to celé nakonec bylo uplně jinak. Včerejšek byl dost mrazivý, sníh se třpytil a křupal pod nohama, ale pořád jsme ve městě, takže pod minus deset to snad nešlo, i když předpovědi hlásili na nejbližší dny i minus 23. První autobus přijel o něco málo později a dovezl nás na místo, kde jsme předtím nikdy nebyli. Naštěstí měli v jednu ráno otevřeno v 7Eleven, co tam stál na rohu, takže jsme zasytili hlad(Divili byste se, ale většina fast foodu i na centrále tu má v noci zavřeno.). Navazující autobus jel dle řádu o dvacet minut později, než měl, tak jsme se rozhodli to risknout a dojet něčím do centra a odtamtud pokračovat, i když tu neexistuje nic jako naše rozjezdy se společným místem na Hlaváku. Jak jsme tam tak byli, tak se mi i zlepšila nálada, poslední dny se mi fakt už stýská po spoustě lidech. Začala jsem se smát, jak mi to celé přišlo absurdní. Koukli jsme do mapy a vydali se rychlým tempem na Odenplan. Jenže to už k nám nebylo tak daleko. Když jsem to teď zadala do mapy, tak to z centra bylo 6,2 km, nemělo na většině zastávek smysl čekat na autobus, co jel jednou za půl hodiny či za hodinu. Kolem čtvrt na čtyři jsme byli doma, takže jsme šli slušně, necelou hodinku.:) Potkávali jsme akorát prohrnovače, kteří ale neměli co prohrnovat, protože nasněžilo sotva pár centimetrů. A nemusíte se bát, chodíme ven dost navlečení.:) Takhle v noci pozná člověk město jinak, všímáte si jiných věcí, má to něco do sebe. A hlavně se těšíte do tepla a do postele.

Silvestr

2010-01-01T13:23:00.003+01:00

Strávit přelom roku jsme se vydali do Rikstenu, což je místo, kde by Laďa bydlel, kdyby bydlel na svých kolejích(což by mělo tak deset výhod oproti našim, ale nemohli jsme to vědět a co se jednou stalo, už nejde odestát). Nahlásili jsme se na international dinner na osmou. Vyjížděli jsme tak, že bylo jasné, že dorazíme pozdě, navíc nám ujelo už první metro, takže navazující vlak na centrále jsme minuli o minutu a šli se aspoň najíst do McDonaldu. Což vzhledem k tomu, co následovalo, byl dobrý nápad.:)

Vlakem jsme dojeli do Tullinge, nesla jsem tašku s jídlem, Bangy a foťákem. Mapu jsme si chtěli vzít. Máme skvělou podrobnou. Zůstala doma. Měli jsme projít zástavbou, lesem a být tam. Prošli jsme zástavbou, lesem a skončili na velké křižovatce. Volali jsme Janě, kudy dál, popsali jí místo, kde jsme i se jménem zastávky autobusu. Rada byla prostá, leč k ničemu. Jděte po velké hlavní cestě, to nemůžete minout, je tam jen jedna cesta. Vydali jsme se ještě dál, přešli trať, došli na další kruháč, o kterém mluvila(na úplně jiný). Sněžilo.

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Místní řády na zastávkách jsou dejme tomu slabší. Je tam jméno zastávky, cílová stanice, případně významné uzly a kdy to jede, ale ne přesný výpis stanic jako u nás a za jak dlouho na nich jste. Rozhodli jsme se vrátit a prozkoumat víc mapu u silnice(což tedy nebylo moje, ale Laďova úloha). Byli jsme o dost dál a jinde, než jsme chtěli být. A tak nezbývalo to otočit a po jedné opuštěné silnici respektive stezce vedle ní jít konečně do Rikstenu. Když jsem nemohla, tak mi i gentlemansky vzal to jídlo, kterého se pak nechtěl vzdát, aby trpěl.:) Po desáté voláme Janě, že jsme v Rikstenu, tak tedy kudy dál. Doprava, tak za minutu jste tam, jdu vám otevřít. No dobře. Po hodině a půl v nočních tak minus deseti, sněhu všude kolem jsme dorazili na místo, kam jsme měli dojít za půl hodiny. Večeře už skončila, ale dost toho zbylo, tak jsme si ještě něco mohli dát. Holky ocenily moje chlebíčky s netopýry a kytičkami, tak jsem měla radost.

Pomalu byl čas vyrazit do města na ohňostroj. Kdo byl na Ignis Brunensis tak je zmlsaný, ale proč by i tady nemohli mít velký městský že. A ta atmosféra ve městě... Jenže do města se chtělo hlavně Španělům, kteří mířili do klubu. Z Čechů jsme uplně nezlomili nikoho, takže se nakonec zůstalo v Rikstenu. Devět Čechů(4) a Češek(5) od dvaceti do pětadvaceti. Hodina a půl do půlnoci. Čechy i Morava daleko. Pořád vás nenapadá program? Sněženky a machři. Klasika, kterou neznal akorát Laďa. Hlášky, co všichni znáte. Před půlnocí jsme se oblékli, vzali prskavky, flašku a foťáky a vyrazili na letiště. Ale nedošli jsme tam, bylo pozdě. Tak jsme přelom roku strávili na takovém náměstíčku mezi rodinnými domky blízko jeřábu. Laďa alkoholu ještě nepřišel na chuť, já teď pít nemůžu ještě pár měsíců, ani jsme si nezapálili, no byli jsme za slušňáčky.:) Od okolních domků lítali petardy a rachejtle ještě půl hodiny po půlnoci, kdy jsme šli dokoukat Sněženky. Sama za sebe můžu říct, že jsem pak doufala v nějakou akci, ale pustil se seriál, lidi postupně zívali, tak jsme o třičtvrtě na dvě vyrazili směr Tullinge na noční autobus a la rozjezd, tentokrát po lepší cestě. Leč autobus měl spoždění, tak jsme dobrých dvacet minut přešlapovali na zastávce s opilci, co co chvila padali do sněhu. Z centrály metrem domů, od metra pěšky a pohádky je konec, neboť po čtvrté jsme byli doma.

Štědrý den

2009-12-25T23:10:00.008+01:00

Pohodička. Vzhledem k tomu, že jsme spolu skoro pořád a rodinní příslušníci tu nebyli, mohli jsme klidně část dne strávit u pc, aniž by někdo tvrdil, že se mu málo věnujeme(no offence:)). Trochu jsem pekla, smažila řízky, salát byl ok. Jablko hvězdička.:) Jmelí jsme zaspali(po půlnoci až), ale tak třeba to i tak bude fungovat. Větve jsem svázala a Laďa ozdobil. Na lustru máme závěsný mobil s andělíčky. Ještě zbývalo zabalit dárky.

Kolem půl pátý sbalit jídlo, hry, foťák a vyrazit na metro. Jeli jsme metrem a vlakem a pak trošku omylem trošku schválně bloudili(bylo ale celkem teplo a já přece chtěla na Štědrý den na procházku:)) kousek od Laďovy školy, kde je kampus, kam jsme měli namířeno. Nakonec nedopadla česká večeře, tak jsme šli na international dinner. Třicet studentů z různých evropských koutů, co nejeli domů. Každý přinesl něco k jídlu, takže nakonec vypadala naše večeře(když konečně začala, chudák Laďa hodiny nejedl a prasátko stejně neviděl) asi takhle: guiche s lososem a černými olivami, německé knedlíky s houbovou omáčkou, sumeček s dvěma bramborovými saláty a jedním zeleninovým, palačinky s nutelou a banány, zmrzlina, koláč.

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Opulentní hostina. Lidi z Rikstenu si přisvojili ke svému menšímu stolu trochu jiné jídlo, ještě tam byly lasagne a nějaké dipy, houstičky, víc dezertů... Popové vánoční songy na pozadí. A svíčky. Stromeček. Světýlka. Sníh za oknem. A tma. Mělo to atmosféru. Seděla jsem mezi Laďou a Petrou, takže jsem nakonec nejvíc mluvila česky, navíc to byli jejich spolužáci, takže jsem tam byla jako vetřelec. Ale dobré.:) Večeře nakonec zabrala tolik času, že jsme po ní odcházeli kolem půl dvanácté na poslední vlak, co nám navazoval na metro domů. Jelo celkem dost lidí, ale moc jsem to nevnímala. I na té krátké trati jsem mu usnula na klíně, stejně si četl, tak by se mnou nemluvil.:) Kolem třičtvrtě na jednu jsme byli doma, ještě jsme cestou slyšely zvony a Laďa vymýšlel plán, jak se posuneme do jiného časového pásma, abych nebyla smutná, že jsme to jmelí propásli. V pokoji na rozbalování dárků hořelo pár červených svíček, dárky byly pod stromečkem, koledy hrály, myslím, že jsme to zvládli.:) Nakonec to byla docela neplánovaná legrace. Naštěstí je Laďa dost sebevědomý na to, abych mohla být upřímná, takže jsme vzniklou situaci tak dobrou půlhodinku parodovali, rozbalil si dárky on a šli jsme spát.(Co jste taky čekali?:))

Přídavek:

O tom, jak slaví Vánoce ve Švédsku třeba zde: http://www.santas.net/swedishchristmas.htm

Náš koridor osiřel aneb krátce i o někom jiném

Emilie odjela už v pondělí, Askhan a Eric 23., Corey 24. do USA, Filipa jsme neviděli delší dobu, Marcus odešel na Štědrý den k bratrovi, Guillaume slaví Vánoce ve Stockholmu, ale s rodiče a Ú(Číňan) je neslaví. Nejvíc cool oslavu má asi Christina, která letí se svou švédskou rodinou(au-pair) na Kanáry. Všem jsem jakž takž stihla popřát, nejhezčí dárek mi z nich dal asi Ú, když mě dnes potkal v kuchyni při vaření večeře a říkal You look beautiful today.:)

předvánoční

2009-12-23T23:50:00.003+01:00

V pátek cestou do Heron City(multiplex od nás vzdálený asi hodinu cesty) jsme na zasněžené cestičce pro pěší potkali takového dědulu s taškou na kolečkách. Nejdřív na nás spustil švédsky, tak mu Laďa říkal, ať mluví anglicky. Ale on tak spíš přešel na rozhovor se mnou, který byl dost zmatený, úplně jsme nedali, co mělo být, že já vím, že nemáme jít before him, ale after a končilo to (na Laďu): "You are not intelligent"(vysloveno s g) a na mě "You are intelligent." Kdybych aspoň tušila proč.:) Tomu říkám WTF conversation.:)

V neděli jsme se před obědem vydali do města. Chumelilo. Ale šíleně. Ačkoliv byla poslední adventní neděle, tak v ulicích Gamla Stanu nebylo ani moc lidí. Předvánoční atmosféru na trhu jsme spíše přeběhli, než vychutnávali. Obešli jsme výtvarné potřeby a obchod pro modeláře a Games Workshop kvuli věcem, co potřeboval Laďa, a vydali se pak po přestávce na oběd pro jmelí na trh, o které jsem pro změnu stála já.

Včera jsme šli na Avatara podruhé. S Luckou a její španělskou kamarádkou. Byl mrazivý jasný den a Španělka mi říkala, jak by měli z ulic odklízet ten sníh všechen.:) To jo, kam by to asi dávali.:)

Dnešek je přípravou na Štědrý den. Před obědem jsme byli nakoupit, abychom měli čerstvou rybu. V ledničce je salát ze švédských surovin(ty okurky! jednu jsem si dala a oklepala se, obalené řízky i filety a trochu cukroví. Máme plno dobrýho jídla a pití, ale s našimi postavami si to můžeme dovolit.:) Taky mi Laďa přinesl větve z lesa "jakože stromeček". Jen svíčky do skořápek nemám. Ale bez sester by pouštění lodiček asi stejně nebylo ono. Taky máme jablka na tradiční štědrovečerní rozkrajování. Loni mi Laďa prozradil, jak poznáte dopředu, co vám vyjde, ale já to sem nebudu psát, kdyby to ještě někdo nevěděl, tak aby mohl žít ve sladké nevědomosti. Některé vánoční zvyky už v dnešní době ani nejdou provádět. Těžko tu například budu někomu ťukat na kurník. Předvánoční úklid jsem odbyla někdy předevčírem dvěmi plnými pračkami, mytím podlahy a oken. Nenapsala jsem Santovi ani Ježíškovi, ale tak nějak doufám, že se Santa smiluje a staví se, Ježíšek to k nám má přece jen daleko.

(před rokem)

LM ‎(23:42):
já mám strach
Gwinn ‎(23:45):
o koho?
LM ‎(23:45):
ale to vůbec
jít spát
Gwinn ‎(23:46):
procpak?
LM ‎(23:46):
ptže až se vzbudim, tak bude Štědrej den
Gwinn ‎(23:48):
tak to bude des..
LM ‎(23:48):
to ještě jako neni ono
[cenzurováno...:)]
LM ‎(23:52):
víš, co bych si přála? abych za rok neměla tyhle řeči.
Gwinn ‎(23:54):
treba se ti to splni, ostatne kdyz jsou ty vanoce..

A je to tak. Těšim se a mám dobrou náladu.:) Tak vzhůru do Štědrého dne.

Avatar

2009-12-18T19:14:00.005+01:00

Awesome. Tim bych mohl skoncit, ale byli byste smutni ze sem nic nepisu a kdyz uz pisu tak malo. Takze to rozvedu. A nebojte, bez spoileru.

Na premieru Avatara jsme se tesili o neco vic nez na Vanoce. Dneska jsme se konecne dockali. V uspesnem absolvovani nam malem zabranila mensi komplikace s rezervaci. Tu si totiz musite vyzvednou hodinu predem, a pokladna otevira az pul hodiny pred filmem. No nastesti na 2 hodiny odpoledne nebyl sal uplne plny a nasla se jeste mista celkem uprostred.

Sli jsme samozrejme na 3d verzi. Cim uz jsme si nebyli uplne jisti byl dabing. Vzdycky nez tu zacne film, tak v hlave prehravam katastroficky scenar, ve kterem jsem se spletl a na zacatku filmu neuvidim titulky. Nastesti nas po nekolika zneklidnujicich dabovanych trailerech na 3d animaky vysvobodil pohled na psanou svedstinu ;)

A jaky ze byl samotny film? Predne, cele to pusobi uveritelne. Nabizi se srovnani s Beowulfem, kde si clovek rikal: "Ten troll je zajimave vyrenderovany." U Avatara me ani na chvili neco podobneho nenapadlo, vsechno pusobi naprosto prirozene. Vcetne napaditych vizualu na Pandore.

K tem staci rict asi tolik, ze po odchodu z kina bude premyslet kolik organu musite prodat, aby vam taky dali avatara a mohli jste se po Pandore prohanet ve skutecnosti :) Rozhodne se ale nedivim, pokud prostredi nekdo prirovnava k WoW , protoze nektere prvky jsou opravdu hodne podobne(Zangarmarsh/Nagrand). Ale tady asi narazime na to, ze uchvatna mimozemsky vypadajici dzungle se neda udelat zase az na tolik zpusobu. Kazdopadne pastva pro oci.

Dej filmu je pomerne primocary a predvidatelny ale naprosto vas vtahne, diky provedeni. Na tema hodni domorodci, zli kolinialiste uz bylo natocenych spousta filmu, takze clovek presne vi co cekat a kam se bude film v pristich chvilich ubirat. Je jasne kdo ma byt hodny, kdo zly, kdo prezije. Rozhodne to ale filmu nijak nevadi, protoze Cameron se nesnazi divaka prekvapit zvraty a pointou, ale "jen" mistrne odvypravet ikonicky pribeh. A to se mu dari vyborne.

Zajimave je pouziti 3d technologie. Avatar je asi jeden z prvnich filmu, kde jsem nemel pocit ze 3d je hlavne kvuli nekolika "Vystrelime do divaku sip, at vidi ze je to v 3d" scenam, V Avatarovi je pouzite citlive a pridava neco do prakticky kazde sceny. Rozhodne je to ale film na ktery se musi do kina a ktery nevyzni na malem monitoru.

Takze na to bezte do kina! My uz shanime listky na nedeli :)

17.12.

2009-12-17T20:50:00.004+01:00

Spokojená tu poslouchám pop a je mi fajn. Laďa už spí. Dopoledne jsem šla na kafe popovídat si s Christinou o švédských studentech, co nepracují při škole, o švédském školství a o Vánocích. Skoro celý den sněžilo. Okna máme zafoukaná sněhem, čas vytáhnout holčičky na okna.:) A pak jsem celá nervózní šla do školy na konzultaci mé práce. Minulý týden mi totiž moje vedoucí řekla, že se rozhodne, jestli mě pustí k lednovému nebo březnovému termínu zkoušky(což je fakt fajn slyšet ve čtvrtek v pět a mít poslat koncept v uterý). Jenže březen by byla slušná komplikace kvuli tomu, že kredity a všechny papíry potřebuju do měsíce a půl po návratu a taky pro připuštění do dalšího semestru, no bála jsem se. Ještě jsem kousek od školy spadla ve sněhu, nádhera.:) Moje vedoucí tam jako obvykle v čas, který sama vybrala, nebyla a její kolegyně mi řekla něco ve stylu "koukněte, jak je venku, asi se zdržela na cestě". Ok. Naštěstí dorazila a celkem brzo mi řekla, že essay vypadá dobře a můžu jít v lednu. Jak já jsem byla šťastná!:)

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Po tom, co jsem se vrátila a jednu práci do školy dopsal i Laďa, jsme vyrazili do Pavlem doporučeného Historiska museet. "Slabší, slabší," řekl by Laďa. Ale bylo to dneska zadarmo.:) Když jsme vyšli ven sněžilo jen tak příjemně a bylo tepleji, tak jsme prošli Ostermalstorg a hledali obchod, kde by měli jedlou sodu(pro něj). Luxusnější drogerie jsme zavrhli a nakonec prolezli skrznaskrz velký supermarket Hemkop u centrály. Klasické věci z drogerie totiž mají tam. Prodavačky vůbec netušily, jestli něco takového mají. Tak jsme jeli ještě na Morby, rozdělili síly, Laďa šel do ICy, já do Hemkopu...zase ani tušení. Nakonec nám poradila jedna paní v lékárně, že to mají v Hemkopu u koření. Heuréka. Takže nakonec dneska všechno dobře dopadlo.:)

O Lucii a tak

2009-12-16T23:41:00.000+01:00

Dlouho sem nikdo nic nenapsal. Ale nenapsat o svátku svaté Lucie a být ve Švédsku, to už by nešlo.:) Vydali jsme se v neděli po obědě do Skansenu. Většina zvířat byla na zimním spánku jako třeba medvědi nebo schovaná, protože teplota byla těsně nad nulou. Narozdíl od Japonců jsme si každý domek nefotili, protože se pomalu ale jistě stmívalo a protože se zas tak nelišili od toho, co uvidíte v Rožnově pod Radhoštěm vyjma laponských tradičních obydlí. Což je můj dojem i z Gamla Stanu. Jako v Praze. Být Američan nebo Číňan, tak jsem taky celá pryč, ale takhle? I příroda se až tak neliší od naší, ze zvířat ve Skansenu nemáme bizony, tuleně, soby a losy.

V chaloupkách hořely krby, hráli Švédi a Švédky v krojích a i venku byly ohýnky, kde se v mrazivé tmě mohl člověk ohřát. Trh s vánočními věcmi a koledy z amplionu s tancem okolo vysokého smrku. Nedá se říct, že by to nemělo atmosféru. Po shlédnutí nekonečné fronty ke kostelu jsme se společně s Pavlem vydali na open-air koncert ve spodní části Skansenu. Koledy a speciální písně o svaté Lucii. Tradici bohužel vysvětlili jen ve švédštině, takže jen stručně(kdo chce víc, ať googlí:)). Dívky, co chodí převlečené za Lucie mají bílé šaty - světice a v pase červenou stuhu na znamení násilné smrti, kterou Lucie zemřela. Na hlavě mají kruhový svícen, svíce nám mají připomenout, že zase brzy bude víc světla, což tady skutečně není od věci. Nyní vychází slunce asi v 8.40 a zapadá v 14.45. Ještě studentský koncert u Ladi ve škole a domů.

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Takže pokud se ve Švédsku tolik pije a je vysoká sebevražednost má to důvod. Je tu tma. Svítíme skoro celý den, abychom vnímali, že je den. Díky tehdejší EU dnešním ES ani silné žárovky nejsou. Naštěstí napadl sníh. Poprvé začal poletovat v pátek. Šla jsem do města, tak jsem těch pár minut zaznamenala. Pořádně nasněžilo poprvé v pondělí, kdy jsem se vzbudila a při pohledu z okna viděla sníh. A sněžilo dál a dál. Včera snad většinu noci a dne. Konečně mám pocit, že budou Vánoce a že zima(už týdny tu byly teploty jen pár stupňů nad nulou) má smysl. Tak jsem si dneska skoro za pusu koupila Funbob. Je to kulaté a hodlám to vyzkoušet za kopcem, co máme kousek, chodí tam teď denně děti z místní školky.

Včera jsme byli na deskovkách. Šerif měl nejlepšího pomocníka, jakého si mohl přát.:)

Náš místní obchod se v posledních dnech značně vyprázdnil. Mizí z něj police a některé jídlo není doplňováno. Informace o tom jsou jen stručné a švédsky. Podle lidí dneska na zastávce by se zavírat neměl, ale jak se tedy může znovuotevřít v březnu? No, budeme pro vás tuto kauzu napjatě sledovat, protože nemít obchod tady znamená jezdit o dost dál. Tenhle je skvěle po ruce, tak 250 metrů od devíti do desíti.

Ve fotogalerii jsou 2 fotky z mého pozorování ve školce, kam jsem chodila týden a taky z Tom Tits Experiment, což je "muzeum" kde si můžete zkusit na 600 experimentů. Vydali jsme se kvuli tomu s Laďou do Södertälje("Jestli to nebude tak dobrý, jak říkáš..." Ale bylo! Bylo.:)) den předtím, než jsem jela do Čech. Strávili jsme tam zas přes tři hodiny hraním si s vodou, světlem, energií lidským tělem a já nevím čím ještě. Většina návštěvníků mi sahala do pasu, ale to tomu v cestě nestálo, ty to zase moc neprožívali po té fyzikální stránce.:)

Z návštěvy ČR asi speciální "přeshraniční" dojmy nemám, přece jen pořád tu mluvím i česky, jen při příjezdu do Prahy mi všechno přišlo "moc snadné, už přeložené", tady si ty billboardy musim překládat. Ale měla jsem pocit, že jedu domů jiná. Ale v čem všem to se asi takhle veřejně bojim psát.:) A co jsem vezla zpátky? Švédové nejsou takoví barbaři jako my a tak nemají ovocný čaj. Nejsou ale ani takoví kuchtící, takže hladkou mouku. A tvaroh, krupici a ochucený kefír... A ještě tu jaterní dietu jsem si "dovezla", ale už je mi fakt líp a Emilie říkala, že je to i vidět.:)

17.11.

2009-11-17T22:52:00.003+01:00

Před rokem jsme byli v Telči(viz foto) a končili ambiciózní víkendovku na průvodu. Nostalgicky vzpomínám na Čechy, na kamarády...a v pokoji tu oddechují dva fajn lidi a k dvacetiletému výročí svítí dvě svíčky.

Diskutovali jsme dneska ideály, neziskovky, morálku, Brontosaurus, enviro...

I kdybych byla v deziluzi z demokracie v ČR, jako je plno lidí, tak právě dneska žijeme tři měsíce v zahraničí. Ale jinak byl dnešek normální den. Nakoupit, vyprat,... Neumim psát sentimentální články.:) Jen jsem chtěla napsat na základě rozhovoru s Alešem, že pokud se někomu nelíbí, jak to u nás vypadá, ať je sám aktivní. Nároční nejdříve na sebe, pak na ostatní. Je hezké doufat, že politici nejdou do politiky kvuli penězům a moci...ale proč by nemohli? Každého jeho věc. Tak.:)

(Čímž neříkám, že by nebylo fajn, kdyby měli pravomocí méně...ale to už je na jinou debatu...)

Listopadové střípky

2009-11-15T22:54:00.000+01:00

Ve středu jsme večeřeli něco, co hodně připomínalo večeři, co připravil Shrek Fioně, a taky pavoučí kebaby. Ale dobré to bylo.:)(Toť odkaz na jeden z předchozích článků a naši milou Malwe, která už zvládá receptů mnohem víc.)

Taky jsme byli ve středu zase na akci, kterou jsem vymyslela já. Film. Na první jsme se nedostali, druhému uplně nerozuměli. Horší to být přece nemohlo. Cestou jsem poslouchala něco jako "mám doma nejmíň osm dobrých filmů a jdeme na místní film, o kterym jsme nikdy neslyšeli..." ale šli jsme a to bylo hlavní. Byla to akce pro zahraniční studenty. Možná se i zasmějete zaznělo varovně v úvodu. Parodie. 70. léta. Stockholm. Hippies. V přednáškárně nás sedělo asi pětatřicet. Díky tomu, že to nebyl film, co by chtěl Laďa vidět, jsem měla dovoleno šustit jídlem a komentovat, což se děje, což dělám u filmů normálně já. Ehm.:) Bohužel to ale nebylo moc vtipné, i když to bylo otevřené, postavy nebyly moc zajímavé...a tak jsme to nedokoukali.

Přidala jsem pár fotek ze Skansenu, kde jsme byly dneska s Hankou. Mrholilo. A skanzeny máme i u nás, tak to člověka(rozuměj mě) nevzalo tolik jako Číňany a Američany.

Skola - soucasnost a budouci trendy

2009-11-10T18:00:00.002+01:00

Dneska jsem se vratil z prvniho seminare dalsiho predmetu, takze je na case rekapitulovat.

Hypoteza:

Svedske skolstvi je jedno z nejlepsich na svete.
Vyuka probiha interaktivni formou, studenti se ucastni diskusi a pracuji na tymovych projektech, namisto memorovani se zbytecnych informaci

Nyni se podivejme na empiricka data:

Mikroekonomie

Jediny ucitel, "ekonom" posedly demonem matematiky natolik, ze pres vzorce nevidi lidi. Prednasi zasadne tabuli, studenty adresuje pouze pokud si k otoceni od tabule k tabuli zvoli tu delsi drahu. Zkouska klasicka, cviceni formou prednasek tabuli a sesti nestastnikum.

Makroekonomie

Dva ucitele, tedy dvakrat vyssi potencial.

Prvni je semizabavny asiat, ktery dava slovu Engrish novy vyznam. Predlozky a gramatika jsou prezite, beztak to jenom zeslozituje sdeleni.

Druhy ucitel je rozeny Sved. Coz je package, ktery obsahuje mene Engrish a vice jenerally/just (oboji psano fonericky). Prednasel velenudne, ale musel jsem mu nechat aspon to ze je fanda Rakouske ekonomicke skoly. Nebyt nej, tak nikdy neverim, ze se rakusaci daji podat takhle nudne. Mises plakal. Reputaci si u me kazdopadne zkazil. Mel prezentaci, kde se mi darilo celkem uspesne zaujmout spoluzaky a vysvetlit jim lidsky koncepty, ktere jsme probirali v hodine (priznejme si to, delal jsem jeho praci a slo mi to :). Potud fajn, nebyt toho ze me bez zajmu po 5 minutach prerusil, s tim ze muj cas vyprsel. A ze jsem ve sve prezentaci nepouzil zadny makroekonomicky model. Ponauceni pro priste je splnit zadani, blabolit 10 pojmu (pokud mozno aniz bych je chapal) z knihy a jit si vcas sednout.

Abych to shrnul, za tenhle predmet cviceni jako prednasky a zkouska nekolik mega vagnich otazek na vypracovani doma.

Human resource Management

Opet dva ucitele, tedy velky potencial. Pokud jste docetli sem, asi tusite potencial ceho.

Zenstina, snad z Mexika nebo odkud. Kazdopadne se povazuje za Svedku. Nejzretelnejsi nasledek tohoto je, ze mluvi uplne jinou odrudou engrish, nez jsem zatim potkal. Takze adaptace na predchoziho cinana je naprosto k nicemu.

Ostatne i uzivatelka tohoto zapomenuteho jazyka je naprosto unikatni ve srovnani s predchozimi exemplari. Patri do pomerne uzke, ale v urcitych oborech pocetne skupiny lidi, kteri veri, ze manazerske dovednosti se naucite z knizek. Nasledek je ocividny po 2 minutach poslechu.

Naprosto presne se drzi vsech doporuceni z prirucek o osobnim rozvoji a vedeni lidi..

Osobni pristup k lidem - Predstavuje se postupne 30 lidi a kazdeho se zepta na nejakou kokotinu, kterou si spojila s jeho zemi. Signposting prednasek - Asi jediny clovek ktereho jsem kdy videl rict o cem bude mluvit a pak nemohl v te slatanine najit ani naznak spojitosti s danym tematem.

Veci by bylo vic, ale snad chapete o cem mluvim. Spolecnym jmenovatelem vetsiny jejiho chovani je, ze je autenticke asi jako Ordinace v ruzove zahrade. Komu se tahle zenska nezprotivila po 5 minutach, nema zadny odhad na lidi a human resource manager z nej nikdy nebude :)

Muz, tentokrat cistokrevny sved je nastesti o neco mene udesny. Predne neni vylozene otravny, ale jenom takovy politovanihodny. Je to presne ten typ chlapa o kterem si reknete, ze asi nema koule. Slova "ehm", "well", "maybe" a "I am not sure" pouziva asi s frekvenci tretaka, ktery ma svuj prvni referat pred tabuli. Dikce a polozeni hlasu taky odpovidaji. Tomu co ta zenska praktikuje nastesti jenom veri a nesnazi se to uvest v zivot, to by byl asi o neco smutnejsi pohled. Takhle je aspon autenticky. Dokonce ani neprednasi tabuli, jak mozna nekteri na zaklade predchoziho popisu odhadli. No na divani se na posluchace to ale jeste nedotahl.

Mimochodem, samotny predmet taky stoji za zminku, na rozdil od predchozich. Zadna zkouska, pouze seminare a na nich odevzdavat projekty a diskutovat. Potud bod splnen.

Povinna literatura? 800 stran tlusta knizka, kterou maji v knihovne ve 3 kopiich (pro 30 lidi), v obchudku v 7 kopiich a v knihkupectvich po Stockholmu jenom na objednani. Jakym zazrakem se nam podarilo ukoristit jedinou kopii z knihovny Stockholmske university, to doted nechapu, ale jsem vdecny, vyhazovani penez neni moje hobby.

A duvod nutnosti porizeni? Jsou tam otazky, ktere musite vypracovat na cviceni. A samozrejme odpovedi na ne. A bude se o ni diskutovat na cvicenich. A bude se nam hodit do manazerske praxe. A musime ji precist, jinak proletime jako nic.

Jak jste zajiste spravne uhodli, to ze jsou tam napsane ty otazky je ten pravy duvod. Po otevreni a precteni nekolika nadpisu a radku textu jsem usoudil, ze tohle dam dohromady kdyz obratim naruby D-fense a pouziju zdravy rozum patricne naredeny ctenim Naomi Klein nebo Giddense

Cteni knihy jsem tedy provedl stejnym zpusobem, jakym jsem se ucil na zkousku ze sociologie na FSS:

Otevri knihu, vyber nahodny radek v ramci dane kapitoly.
Pokud nasledujici veta, pripadne 10 slov nedava smysl, preskoc dle vlastniho uvazeni 10 radku az 2 strany.
Opakuj 1, dokud nejsi na konci kapitoly.

Nebudeme si lhat, vic jak 2 strany souvisleho textu to nedalo.

Do seminarky jsem se tedy po zdrave uvaze rozhodl napsat brutalni zvasty o nicem na nutne 2 strany. Praxe z mateske univerzity a predmetu Management, Filosofie a Sociologie, se zaplatila. Na cviceni jsem pak zjistil, ze me kecy byly jeste zbytecne k veci a priste netreba nic ani naznakem konkretniho, staci pure bullshit. Jsem holt jeste vohnout amater.

Zaver:

Jak jsem v predchozich nekolika odstavcich dokazal, hypotezu muzeme s klidnou dusi prijmout. Skandinavske skolstvi je skutecne milove kroky pred nasim a kvalitativne je nelze srovnavat.

Konec října trochu seriózněji

2009-10-31T22:11:00.000+01:00

Další moje potřeba byla ukojena. Podle receptu od Laďovy maminky a díky koření od babičky jsem ve středu uvařila buřtguláš. Dokonce v té době proběhl úklid naší kuchyně, kde je už k žití, a odmražení jednoho mražáku.

Včera jsme byli na předčasné Halloweenské party, kterou pořádala moje spolužačka Kandice z Kanady. Zabavnej byl tak Švéd, co šel za sovětského pohlavára a chtěl podpořit od Li Puiho z Hong Kongu v tom, jak je komunismus super, ale ten se k tomu nějak neměl. Bylo tam děsně narváno. Plno lidí v kostýmech. I já. Pro někoho je ale Halloween evidentně příležitost, kdy můžete jít mezi lidi jen ve spodním prádle, omotat se obvazem a říkat tomu, že jdete za mumii. Laďa mi říkal, že jedna z těch holek byla těhotná, tak že je moc nesledoval. Ne, nebyla, to byla moje spolužačka Shannon, holt každý se nebojí nosit svoje kila.:) Alkoholu až tak moc nebylo. Hudba dost nahlas, jak už to na party bývá. Cestou zpátky(bylo to u nás v ulici, takže to netrvalo dýl jak pět minut:)) jsme mluvili o party, kterou bychom dělali my. Navrhovala jsem napsat na letáčky, že by byla pro nerdy, ale podle Ladi je to předsudek a i na party bez alkoholu a s deskovkama by přišli normální lidi.:)

Někdy bych si přála, aby ostatní lidi věděli víc, než jaký máme hlavní město... O tom, že Klaus je poslední, kdo nepodepsal, psali ale tenhle týden i v Metru. A Metro je přesně to, co je Metro u nás, ne nějakej honosnej plátek. Mluvila jsem tenhle týden asi dvě hodiny se Švédkou, co bydlí u nás na patře a ta ani nevěděla, že nemáme moře, když došlo na téma ryby. Nebo zas někoho překvapí, že máme vlastní jazyk.

Dneska jsme byli v Technickém muzeu. Popíšu vám to jako holčička. Bylo tam plno letadel, aut, kol, motorů, telefonů, starých počítačů a ještě nějakých strojů, kterým jsem nerozuměla. Kaplanovu turbínů podle nich vymyslel Rakušan. Pak tam byla část o cestování do vesmíru. Triky se zrcadly. Starší vynálezy, co jste si mohli vyzkoušet. Egyptské zrcadlo, kladka na pět způsobů, dalekohled, mikroskop, stavění mostu, magnety, natáčení filmu, poskládat orgány figuríně do břicha... Pestré to bylo. Interaktivní.:)

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

naše věž:)

Poslední část, kterou jsem byla schopná vnímat byl sport. Zkoušeli jsme kdeco. Jak daleko dosáhneme, jak vysoko vyskočíme, jakou máme rychlost reakcí, jestli přejdeme po laně, jakou máme sílu v ruce, trenažér lyžování, kladkostroj a na závěr jsem se vyčerpala už při spouštění sudu, v kterym jsem Laďu měla zvedat, naštěstí ho to pak nudilo, takže to skončilo relativně brzy. Muzeum má dokonce i část s vynálezy žen, ale to už jsem byla unavená, abych to vnímala a mezi námi, byly to fakt "pecky".

http://www.4pisr.se/AllFullScreen.php?id=Maskinhallen2

http://www.4pisr.se/AllFullScreen.php?id=Maskinhallen7

z prvního sálu. Když si to potočíte, jako byste tam byli.:) Přibližně po třech hodinách a půl jsme se potemnělým parkem vydali domů. Hladoví.

Jupí:)

2009-10-26T21:41:00.003+01:00

Mám kabát!:) Ne tak ledajakej. Můj kabát, co mám už nejmíň od septimy, dorazil. Zrovna je teda teplo, (počasí u nás a v ČR tak nějak od oka porovnávám tady http://www.mzv.cz/stockholm) ale ono to přijde. Konec marného nahlížení do schránky po ohlášce! Konec jeho řečí o tom, že mi asi nic neposlali! Dnes je šťastný den.:)

Taky nám dneska začala druhá půlka semestru. Což v mym případě probíhalo asi tak, že jsem si o půlnoci říkala, že tu práci do školy dodělám ráno. A kvuli citacím jsem procházela sylabus. "A sakra, zítra mám čtyři hodiny školy. To to neudělám zítra. Musim teď(před tímhle rozhodnutím si představte asi tak dvacet absurdních výmluv, co vás napadnou a la chce se mi spát, tak nepůjdu do školy, neodevzdám to, vyhodí mě, však je to můj život...Laďa mi pak říkal něco o časové preferenci a o tom, že se musím rozhodnout, kdy to udělat, tak jsem se radši rozhodla prokrastinaci pokořit a dorazit to, abych mohla v klidu usnout, místo toho se mi o tom zdálo, budila jsem se a ještě jsem si dělala poznámky o úpravách). A ráno vstávat. Ach nee." Ale stalo se. I Laďa šel na zkoušku a něco tam napsal, teda spíš spočítal. Věřím mu že dobře. Jak jinak.:)

Dneska jsem na paní Nataše vyzvídala, jestli Švédi prodávají mák(jen v kořenkách), tvrdej tvaroh(v Lidlu), co všechno dělají z mletého masa, když je ho v obchodech tolik, co pečou na Vánoce, jak tu peče ona(hodná, říkala, že je tu jiná mouka, která se nechová jako ta naše, protože má jinej obsah lepku,ani margaríny, které jsou moc vodnaté, ale že se člověk naučí lavírovat i s tímhle). Taky říkala, že Klaus přišel se svými požadavky dost pozdě a že místní noviny otiskly i Havlovu kritiku Klause, co jste možná četli(já ne) a že i když nemáme prezidentskou republiku jako Francie, tak ho média vnímají jako že mluví za celou zemi. A taky nás překvapilo, že Talin je v Arménii. V Estonsku je Tallin. Ale tak to vy víte.

A uplně bych zapomněla, kapesníky aní Nataša hodně chválila a říkala, že je to kulturou národa, že u nás byly v 16. století a kde byli oni(na to jsem radši nic neříkala) a jen ať to hezky dál propagujeme, že látkový narozdíl od papírového může i zaškrtit ránu nebo sloužit jako rouška při požáru.

Španělka včera urobila scénu, že s insectem(kdo ví jakým) bydlet v pokoji nebude a zase se sbalila a na pár dní tu máme snad nějakého Íránce, nebo co to Laďa říkal.

Pár střípků z našeho života

2009-10-24T17:03:00.008+02:00

V pátek když jsme jeli po Dinosaurech metrem a ukazovali si, jak velkou kdo viděl krysu, paní naproti nahodila znechucený obličej a chytla se manžela. Kdyby nám tak rozuměla, říkala jsem, ale nemohla. Když vystupovali, tak se nás její muž ptal, jakým jazykem mluvíme. Albánsky? Czech. Interesting. Taky myslim.:)

Jak vypadám v očích cizinců záleží i na kontinentu. Asiati vidí Evropany jako hodně podobné, stejně jako my je. Že vypadám jako Francouzka, mě potěšilo. Jednou se mě dokonce někdo ptal na složení jednoho jídla v domnění, že jsem Švédka. S mými vlasy určitě.:) Kanada. Why not.

Od soboty máme auto. Já nemám řidičák, takže o něj nemusíte mít strach. Je docela malý. Ale použiju ženský popis, pěkný červený. :) Není ani na leasing, jen trochu líznutý. Každopádně jsme rádi, že ho máme.

Dalo se předpokládat, že se Laďovi okoukám, když mě uvidí každý den. Ale že to přijde tak brzo? A tak mezi nás přišla Malwe. Zatím vaří jen kebaby z pavouků, vajíčka na bylinkách a ryby, co uloví. Hodně chodí do lesa, ale i do města si zajde. Má trochu výstřední vkus, ale třeba z toho vyroste. Včera mě dokonce přesvědčoval, že by on mohl místo mě vařit a já na ní dávat pozor, když jde lesem a tak. Chvíli nás tak i nechal. Ale jak je mým zvykem, tak jsme napoprvé zabloudily(respektive to maličko přepálily). Druhý pokus už byl lepší. Ještě mě ta holka snad naučí rybařit. Však mi taky na Facebooku vyšlo, že budu za deset let rybářem a ulovím žraloka, tak je pomalu potřeba začít na tom pracovat.

Po nočním rozhovoru s Švédem Nemámrádsršně Laďa hodil do kuchyně papír svolávající další kitchen meeting. Službu příští týden máme my dva a naše kuchyně je v katastrofálním stavu a nepřijde mi fér dělat práci za několik předchozích služeb, co se na to vybodly. Ostatní na to totiž zvysoka kašlou, a tak je podlaha neskutečně špinavá, každej tam po sobě nechá nádobí, služba nevynáší koš atd. Včera si tam šest Číňanů(bydlíme tu se samými Švédy mimo Francouze s přítelkyní a Číňana Úa:), Litevka se odstěhovala ke svému novému švédskému boyfriendovi a od 1.11. očekáváme místo ní Španělku) udělalo prima sobotní večer se spoustou cigaret a jídla. Ale ráno vyvětráno a stopy odklizeny. Vivat jim!

citace z lamera:

#34290 +−

Tereza> co mas za auto?
<Meloun> Chceš to říct odborně, nebo stačí jen tak jak to stačí většině holek?
<Tereza> No řekni mi to jako holce to je jasný ne?
<Meloun> Stříbrný
Komentář: Fakt jí to stačilo :D

Netrpělivá

2009-10-19T20:48:00.003+02:00

Už jsem ve stavu Pepíčka, co má čekání dost a má chuť vyhrožovat. Čekám na ten balík už dva týdny. Doufám, že to neskončí stádiem "tak si tu lopatičku zkrkej". No ještě počkám... Do rána.:)

Jinak nám tenhle týden začalo první zkouškové(rozuměj první ze dvou). Je totiž už polovina semestru. Divné, když Němci sotva začali chodit do školy, ale tak je to tak.

Ale z dnešku mám dobrý pocit. Konečně se mi povedla prezentace tak, abych byla sama spokojená a ještě jsme cestou ze školy vedly s Christinou zajímavou debatu o víře(v mém případě tedy spíš nevíře) v Boha. Potom co jsem minulý týden vysvětlovala Shannon naši politickou situaci, už tohle bylo v pohodě.

doporučená literatura ke studiu:

Pepíček píše dopis Ježíškovi: "Celý měsíc budu hodný, když mi přineseš počítač." Sotva dopis dopíše, pomyslí si, že celý měsíc to nevydrží, roztrhá dopis a napíše nový: "Týden budu hodný, když mi přineseš počítač." Znovu zapřemýšlí: "Týden to asi nevydržím." Roztrhá dopis a napíše nový:, "Jeden den budu hodný, když mi přineseš počítač." Znovu zapřemýšlí a uvědomí si, že nevydrží být hodný ani jeden jediný den. Podívá se na stěnu, uvidí obraz panny Marie, vezme ho, sundá a zavře do skříně. Píše nový dopis: "Ježíšku, zajal sem tvoji matku. Výkupné je počítač."

Myška si hrabe díru, jde okolo ježek a povídá: Myško, nenamáhej se zbytečně, zajdi za krtkem ať ti půjčí lopatu a díru si vykopej.
Myška teda jde,když je 5 metrů od domu krtka říká si pro sebe: ten krtek je ale takovej lakomej, já nevim on mi tu lopatu určitě nepůjčí...jde ale dál. Když je 3 metry od domu zase povídá: ten krtek je ale fakt takovej lakomej blbeček on mi tu lopatu určitě nepůjčí...jde však dál. Když už je metr od domu zase se zastaví a říká si: ten krtek je ale opravdu takovej debil on mi tu lopatu určitě nepůjčí...jde přesto dál, dojde až ke krtkovu domu, zaklepe, krtek otevře, myška zvedne cihličku co leží na zemi, flákne ho s ní přes hlavu a povídá: Tak si tu pitomou lopatičku sežer!

Jak jsme šli třikrát do kina na dva filmy

2009-10-18T15:57:00.010+02:00

Sypu si popel na hlavu, ale to, co je v titulku je moje vina. Celé to začalo tak před dvěma týdny, kdy mi Laďa neprozřetelně slíbil, že se mnou teda na ty Banány pujde. Nechal na mě cestu na místo, takže jsme se hned pro začátek minulý pátek ztratili. Kino svítilo neonovými barvami a mělo vizáž tak třicátých let. Kde jinde by mohli dávat dokumenty a nezávislé filmy. Ale narozdíl od toho, když jdete v Brně do Artu a přijde většinou pár lidí, tak tady stály hloučky. Fronta několik metrů ven. Premiéra. Vyprodáno. Jsem fakt u takovýho filmu nečekala. Ale tak zjevně je tu jiná atmosféra ve společnosti. Tak jsme jeli domů.

Tak jsme šli tenhle čtvrtek, to už nás tam bylo tak dvacet(ale dávají to každý den dvakrát, masakr). Psala jsem předem mail, v jakym to je jazyce, jestli tomu budeme rozumět, když neumíme švédsky. Anglicky, španělsky. Nepřála bych vám vidět jeho pohled, když mluvili španělsky, snažila jsem se ho přesvědčit, že švédština je skoro jako němčina a trochu přece může těm titulkum rozumět, ale nedal si říct.:) Ale vydržel to. Každopádně i anglicky mluvili dost.:) Bylo to divný. Když čtu dycky v pátek Metro, tak ve víkendové příloze je hodnocení filmů. Čtyři hvězdičky pro District 9, Bastardy i Banány. Čekala jsem něco profesionálnějšího. Možná jsem zhyčkaná těmi americkými pointami, kterou to nemělo. Pár záběrů z plantáže, plno od soudu a z advokátní kanceláře. Frustrovaní muži, co kvuli pesticidům nemohli mít děti. Jenže dávno. Firma Dole. Můžete třikrát hádat, jaké banány jsme si koupili o den později. Nebylo to až tak přesvědčivý no. Řekněte si třeba, že jsme to nepochopili.

A taky jsme šli v pátek na premiéru Vzhůru do oblak. Upp.:) Odpoledne. Ale na anglickou verzi, takže tam malé děti nebyly. Reklamy tady na to byly už ty dva měsíce, co tu jsme, kamarádi říkali, že je to dobré. A imho bylo. V 3D. Laďa říkal, že čekal díky recenzím víc. Nebudu tady metat spoilery, třeba by to někomu mohlo prosvítit plískanice, co máte v Česku.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Abyste si nemysleli, že jsem infantilní jen já, tak si šel dnes pro písek na pískoviště do školky, co máme naproti domu. Ale protože se ve svym věku(maličko by vyčníval?) stydí si hrát s ostatníma dětma, tak si písek přinesl domů. A protože je to fajnový chlapeček, co nemá rád mokrý písek, tak si ho vysušil v troubě. :) Ale tak zase si poradí. To se cení.:)

V oranžových tónech

2009-10-17T20:04:00.005+02:00

Dneska v noci se mi mimojiné zdálo, že se Říza vrátil z Erasmu a jak lidi říkali, že se změnil. A že jsem seděla doma na křesle a dávala mamce věci na žehlení a přela se se sestrou o počítač s tím, že já přece odjedu, tak ať pro teď mi ho dá. Že pojedeme s Láďou do zahraničí. A pak jsem se vzbudila a říkala si, taková blbost, kam bychom jezdili. Koukla jsem na peřinu, moje povlečení supr, jsem doma. I s ním. Wow. Ale ta skříň je divná. A ty domy naproti. Sakra, vždyť my jsme odjeli! Před dvěma měsícema! Maličko šok.:)) Ale nebojte, nějak jsem to zpracovala.;)

Jinak sníh tu nemáme. Stromy jsou v podzimním šatu a oparu. Prší a je asi pět stupňů. Včera jsem se toho Švéda, co ho znáte z historky o sršňovi, ptala, jak moc zima tu asi bude a říkal, že max minus 20, ale spíš tak minus 10-15 většinou. OMG.:) Laďa mě pak uklidňoval, že má velký oči a přeháněl, tak uvidíme. Emelie zase říkala, že v zimě jde člověk tak na půl hodinky ven na mráz, na slunce a jí hodně sladkostí, aby tu tmu nějak přečkal. To jsem teda zvědavá.:)

Jak mi píšete, že v českých obchodech už jsou Vánoce, tak tady ne. Tady si konkuruje příprava na dva jiné svátky. Halloween a Alla Helgons Dag. Navzdory tomu, že jsme poslední group work psaly i o tom, jak je Halloween pro Švédsko nepůvodní a přenesla se z něj jen ta komerční a zábavná složka, tak mám docela náladu jít pak v kostýmu na nějakou party. Po celém kampusu visí letáčky s dýněmi už teď. Dýně mají ostatně i na trhu. Kandice, která je z Kanady, si jednu nadšeně koupila na pumpkin cake a pak taky na vydlabání, že. Dušičky tu mají podobnou podobu jako u nás, řekla bych.

Každej den se chodim dívat do schránky, jestli tam už nebude ohláška o balíku. Jak malý dítě, co se těší na Vánoce. Jo a taky bych si chtěla postavit iglu. (Až bude sníh, ale to je snad jasný.) Tak to by snad k mojí infantilnosti pro dnešek stačilo.

V posteli s Kunderou

2009-10-13T20:57:00.007+02:00

Stejně jako v ČR i tady klesá venkovní teplota. O to silnější bylo moje zklamání, když jsem včera šla vyzvednout balík, který do Stockholmu dorazil už v pátek(ne tak na naši poštu) a zjistila, že není pro mě. Ne že bych Laďovi ty věci nepřála, jen už se fakt těším na svůj kabát. Ačkoliv v lese stále rostou borůvky a cestou do školy mohu nohama šustit v barevném podzimním listí, zítra bychom se už měli dostat k nule. Brzo to přišlo, moc brzo. Dneska byly asi tři stupně. Ztratila jsem se ve městě(ne neptejte se jak:)), našla se, ale slušně promrzla. A tak jako ostuda čtu teprve dnes Nesnesitelnou lehkost bytí. Tohle se mi líbilo: "Co je to závrať? Strach z pádu? Ale proč se nám dostaví závrať i na rozhledně opatřené bezpečným zábradlím? Závrať je něco jiného než strach z pádu. Závrať znamená, že nás hloubka pod námi přitahuje , vábí, probouzí v nás touhu po pádu, které se pak vyděšeni bráníme."

Filmu bylo vyčítáno, že knihu zploštil jen na děj. Kundera se od něj distancoval. Viděla jsem ho se sestrou tak před pěti lety. V hlavě zůstal jen obraz Tomáše v nemocnici, Sabiny v ateliéru a dojem, že herci nevypadají jako Češi.

Koncem si otevřu most k úkolu od Martina. "Svěřila se s tím zážitkem francouzským přátelům. Divili se: "Tak ty nechceš bojovat proti okupaci své země?" Chtěla jim říci, že za komunismem, fašismem, všemi okupacemi a invazemi se skrývá základnější a obecnější zlo; obrazem toho zla se pro ni stal pochodující průvod lidí, kteří vztyčují ruce a křičí unisono stejné slabiky. Ale věděla, že by jim to neuměla vysvětlit. V rozpacích převedla rozhovor na jiné téma." Příště tedy o tom, jak ostatní Evropané vnímají EU a Lisabon.

PS pro znalce seriálů. "A tohle uhodneš?! Tohle uhodneš!"

Jak jsme byli na rautu

2009-10-04T17:51:00.010+02:00

Tenhle článek má dvě příčiny. Prokrastinace(pracuju na prezentaci do školy) a abyste nám záviděli.:) (Druhý důvod je hyperbola, ale kdo by to nepochopil, tak doufám, že náš blog nečte, protože bez smyslu pro humor a ironii lze něčemu jen těžko porozumět. Teda aspoň já v to doufám u spousty věcí, co Laďa vysloví. Kdyby to myslel vážně...no radši ani nepomyslet.:))

Asi tak před dvěma týdny jsme dostali pozvánky na slavnostní uvítání ve Stockholmu v Stadshuset/City Hall, vstupenky(na jméno, zdarma) si vyzvednout(u nás tradičně fronta), naše univerzita jich měla 260, Laďova asi 100 a to je jich tu ještě pár dalších, takže bylo zřejmé, že nás tam bude pár stovek.

Jak jsme strávili dopoledne popisovat nebudu, ale vycházeli jsme celkem pozdě. V obleku a šatech. V připojených informacích totiž stálo "Dress up nicely". Už cestou na metro jsem byla nucena přislíbit, že mu koupím další paprikové Pringels(což je potravina, na kterou tu drží monopol ten Arab?, co má večerku u nás v kampusu, nikde jinde nejsou k sehnání, jedny další jsem prohrála v sobotu v sázce o to, kam se ztratila vedlejší souprava metra, vlastně si myslím, že jsem docela odvážná, že se s ním ještě vůbec sázím, protože jsem totiž asi nikdy nevyhrála), protože jsem ho zmátla tím, že jsem mu vzala vstupenku, ale ne metrocard, která údajně ležela vedle, takže ji teď nemá. Navíc ačkoliv jsme jeden hledali City Hall v mapě v knížce a druhý v googlemaps, tak jsme ani jeden nevěděli kudy že tam. Shrňme si to. Začátek byl pěkný propadák.:)

V metru bylo relativně dost mladých lidí v oblecích a šatech, tak jsme se rozhodli, že půjdeme s davem. Na místě jsme se museli rozdělit, abychom se každý zapsali za svou univerzitu a pak už začala zábava. Ať už to znamená rozhovory se známými lidmi(kterých jsme tam čekali víc), nealko a jídlo zadarmo nebo komentování kohokoli a čehokoli česky, což se časem ukázalo méně bezpečné, než jsme čekali. Možná jste si toho už všimli, ale Laďa netrpí nějakou přehnanou úctou k autoritám. A tak vám neřeknu o čem byly projevy. Pamatuju si něco jako "beautiful, welcome, city hall".:) Omluvou mi může být leda, že to nebylo moc nahlas. Netrápili nás dlouho a konec byl o tom, že další jídlo je i nahoře. Stáli jsme v Blue Hall a nahoře je slavná Golden Hall, kde každoročně probíhá banket po předávání Nobelových cen. To, že se v ní nacházíme, jsem ale zjistila až pár minut potom, co jsme přišli nahoru, vystáli frontu na jídlo, objevili efektní a funkční držátka na skleničky, která si přiděláte k talířku a šli si to někam odnýst, kdy Laďa pronesl něco jako "To bude ta Golden Hall" a já zvedla hlavu a teprve se rozhlídla, což komentoval tím, že jsem strašná, že jsem se tam fakt přišla jen najíst. No co. Nebylo moc co jiného dělat. Lidé ve skupinkách obsadili zábradlí a lavičky, talíře naložené rostbiefy, lososy, místními masovými koulemi, saláty, ovocem od melounu, přes ananas, mandarinky až po hrozny. Číšníci roznášeli džus, Pepsi a vodu. Dalo se tak leda korzovat a hledat někoho, koho člověk znal.

Stáli jsme nahoře u zábradlí a zatímco kritizoval můj způsob loupání banánu, ozvalo se něco jako "Vy jste taky Češi? Odkud jste?" A tak jsme se seznámili se dvěma Češkama na praxi na Karolinska Institutu.

Když jsme scházeli dolů s tím, že atmosféra už je vyhazovací, jelikož nové jídlo se nepřináší, skleničky se sklízí a je víc tma(což byla spíš vina slunce, než slabých světel, což byl ostatně názor jedné slečny, že je to taková švédská atmosféra), zastavila nás kudrnatá blondýnka, která je tu přes VUT s tím, že nás představí svému spolužákovi a ještě jedné slečně a musíme podniknout nějakou společnou party nebo tak něco. Srovnali jsme naše dojmy z města, bydlení, jídla, cesty sem a stýskání si(po češtině se mi nestýká a že bych si přála kufr plný jídla z domu, tak na to asi nemám nějak metabolismus už od narození) a šli pro můj svetr do šatny a ven k vodě.

Dobrej raut. Slušný průměr.:) Mohlo to být delší a víc známých. Když jsem přemýšlela nad tím, proč nám tohle připravili, tak jsem pronesla něco jako "Asi máme pilně studovat, abychom pak dělali kariéru a chtěli chodit na samý takovýhle bankety po týhle zkušenosti." Můj milý prý k tomu tuhle zkušenost nepotřeboval, ale aspoň se najedl. Tedy tvrdil to asi tak pět minut po odchodu. Po dalších pěti minutách už začal zvažovat další jídlo. Nepochopim tohle.:) Men.:)

Bohužel jsme si nevzali foťák, ale fotilo plno lidí, takže pak někde třeba z facebooku z nějakých galerií.

P.S. (Pro potvrzení toho, co jsem napsala...) Už má zas hlad. Blbne nám tu na blogu čas, ale je čtvrt na deset.

"Co budeme večeřet?"

"Už jsme přece jedli."(rozumějte večeřeli)

"Ale to už je dávno."

"Já jsem to ale ještě nedojedla..."

"Tak aspoň mně můžeš něco udělat..."

Ale jo. Přijde mi, že by klidně mohl přibrat.

Laponsko 1

2009-10-02T17:49:00.004+02:00

Posledni dobou se tu neobjevilo moc novych prispevku. Vinu jde hazet na 2 veci, jednu pozitivni a jednu negativni.

1. Lenka se rozhodla, ze uz na blog psat nebude, protoze to podle ni cte moc lidi. To je ta negativni.

2. Ja jsem byl od ctvrtka do stredy v Laponsku, na dalnem severu, bez internetu. To je ta pozitivni :)

Laponsko

Ve ctvrtek rano jsem s velkou litosti musel na lestiste, misto na hodinu mikroekonomie. Doted mi to lame srdce, takze vam musi byt jasne, jak mi bylo toho osudoveho rana. Pro jistotu jsem samozrejme vyrazil pozde, jak je mym zvykem, abych si stihl dodelat tousty.

Kdyz jsem jel metrem, teple tousty v batuzku, rikal jsem si, ze to v pohode stiham, i kdyz jsem vyrazil trochu pozdeji. Lokalni vlak taky na cas, pohoda. Nez jsem ovsem nastoupil do autobusu.

Na lestisti jsem nidky nebyl, jedine co jsem se z wikipedie dozvedel, bylo kolik letadel tam v kterem roce spadlo. Jenom asi 10 polozek, takze v klidu :) Nicmene i s takto ubohymi inforamcemi mi zacalo byt podezrele, kdyz nas autobus vjel na rozestavenou silnici bez povrchu a nasledne zacal splhat pres delici pas silnice. Otocka o 180 na kruhovem objezdu me duvere taky nepridala. Nastesti se po 10 mucivych minutach propletani se lesem a stavenisti na obzoru vynorila silueta letistni budovy a me bylo jasne, ze to tentokrat stihnu. Dokonce celych 45 minut pred odletem :)

Na letisti uz jsem potkal zbytek vypravy. Pavel, Michal, Lucka a Petra, vsichni studenti zemedelky v Praze. Po kratkem seznameni a nezbytnem odbaveni meho batohu a jejich spolecneho kufru jsme se sli nechat zkontrolovat, jestli nahodou nechceme na konec toho kratkeho seznamu na wiki pridat i let DY 484 smer Lulea.

A jak uz to tak byva, ukazalo se, ze ano. Vyjimecne jsem to nebyl ja, kdo si v kapse zapomel nuz, ale Pavel a Lucka, kteri se kazdy pokouseli na palubu pronest nitroglycerin schovany v deodorantu ve spreji. K jejich stesti nejen ze nebyli na miste zastreleni, ale jeste se jim povedlo slozite ziskane trhaviny alespon uschovat do velkeho zavazadla.

Samotny let prilis zabavny nebyl, nicmene usnout se mi nepodarilo, i kdyz jsem noc predtim nespal. Me diky patri asi 4letemu parchantovi o tri sedadla za mnou, ktery v noci evidentne spal az moc.

Po priletu jsme obdrzeli vypujcene auto, diky nedostatku pujcovny prijemny upgrade z VW golf na Octavii combi. Plni radosti jsme vyrazili na cestu, o budoucich komplikacich netuse.

Coz se zmenilo zhruba na prvni krizovatce. Svedsky system znaceni je sverazny. Malokdy jsou k videni vetsi mesta. Navic co na mape vypadalo jako jedina silnice v cele Lulei, se ukazalo jako prumerne velka ulice. Nase trapeni na bezejmenem predmesti vyresila az matka s kocarkem, postavicka ktera nas mela provazet a zachranovat az do konce dovolene, v temer kazdem vetsim meste.

Cestou z mesta jsme jeste navstivili mistni skanzen/stare mesto, plne krasnych drevenych domku. A jednoho kostela, ktery si navzdy budeme pamatovat, nikoli kvuli vyzdobe nebo vysoke vezi s napisem "DeoGloria", ale kvuli moznosti prispet na chude kreditni kartou.

Dalsi zastavka byla na polarnim kruhu, ktery jsme o par hodin pozdeji prekrocili. Pruvodce psal cosi o stanici se suvenyry, nicmene nam musela stacit plechova deska a male odpocivadlo. Coz zklamalo zbytek vypravy pomerne znacne.

Zbytek dne nam pak uz sebrala jen cesta do ubytovani v narodnim parku Abisko. A nemalou cast hledani naseho konkretniho hostelu. V popisu z webu to znelo jasne "If you come bay car you have only to follow the sign to Abisko Fjällturer, Youth Hostel, Dog Camp."

Zkusenost uci, ze tyhle popisy, co zni jasne, znamenaji jenom problemy. Taky ze jo. Cedule tam sice byly, ale asi 30x40 cm velke a priblizne 20 cm nad zemi. O tom, ze v pulce cesty se silnice zmenila v polnacku, coz nas na prvni pokus prinutilo otocit se v domeni ze jedeme spatne, ani nemluve. Nakonec ale vsechno dobre dopadlo, a k nalezeni toho praveho domku nam stacil jeden omyl, ktere se ukazal byl rezidenci mistniho moviteho podnikatele. Ja jim rikal ze nas hostel to nebude, ale nadeje byla moc silna :)

I kdyz nakonec nebyl nas hostel zdaleka tak spatny. Utulne prostredi, kuchyne slusna a 3 pokoje, ve kterych jsme se rozlozili. Spodni patro s nami navic sdilel jenom spanelsky par, ktery se zahy ukazal jako velmi pratelsky.

Po veceri jsme se jich totiz zeptali, jeslit by si s nami nechteli zahrat Citadelu, protoze holkam se nechtelo hrat a tak by nas bylo malo. Souhlasili. Po mem uz rutinnim vysvetleni pravidel se vsichni tvarili celkem zmatene. A jak odhalila prvni hra, byli. Ale potesilo me ze aspon po hre nekdo rikal ze v poslednich dvou kolech uz zacinal chapat co se v te hre deje a resit strategii :) Po vycerpavajici Citadele jsme se kazdopadne odebrali nakute, abychom byli cerstvi na narocny den, ktery nas cekal.

Tak a takovy byl den prvni, ted se teste az se dokopu sepsat zbytek :)

Švédská přesnost

2009-09-22T21:23:00.009+02:00

Ať už v příručce pro studenty, na akcích, na hodinách, Švédi rádi zdůrazňují, abychom opravdu chodili včas. Kdo však mohl tušit, že tu takhle musí běžet všechno.:/ V neděli, poslední letní den, bylo chladněji, ale slunečno...a probuzení do školy v pondělí byl šok. Obloha ocelově šedá a déšť. Vítej podzime...

Pár lidí se mě ptalo, co mi tu chybí...a teď si to neberte osobně, ale guláš, ovocnej čaj, tvaroh, rohlíky... Jo a vana.

Poštu máme překvapivě v sámošce. Hned za lisem na petky. V těch před domem jsou straky?, v kuchyni mravenci, zajíc nám panáčkoval na trávníku mezi kinem a rychlostní silnicí, krávy už zase přestěhovaly(dobrá taktika jak držet plno lidí na několika místech v napětí, kdy se zase vrátí, rozhodně zábavnější než Paroubkovy obraty)... Žijem tu prostě v souladu s přírodou.

Ale i když už není hezky, tak prožívám něco pozitivního tenhle týden. Jak nám napsal Rickard(vedoucí předmětu) tenhle týden je výjimečně "groupwork-free week".

Skupinovou práci rozhodně nevnímám s tolika pozitivy jako naši vyučující. Zatím jsem šla díky losování skupin z extrému do extrému. První skupina byli perfekcionisté, takže jsme na našem projektu pracovali hodiny a hodiny, pilovali formulace, dotahovali etické otázky práce, posílali si korektury do noci... Laďa se tím podle mě dost bavil, protože naše problémy se pohybovaly od jejda, máme to moc dlouhé, k nene, je to málo odborné, měli bychom víc citovat a ještě to natáhnout(odevzdávali jsme práci nakonec dvakrát tak dlouhou než byl požadavek). A moje druhá skupina pro změnu obsahovala dva jedince(nechci generalizovat, ale ano, jsou to muži), kteří chodili pozdě, svoji práci flákali... Co na mě vyjde při dalších dvou už maličko tuším, protože jsme se zapisovali k tématům... Při prezentacích jsem nervózní, ale dávám to.:) Čímž bych tematicky mohla přidat poslední zábavnou věc na konec. Pár lidí se mě ptalo, jestli už myslím anglicky. Jak kdy. Rozhodně ale mluvím anglicky ze spaní. Laďa tvrdí, že žblekotám něco o tom, co si o něčem myslí, jestli se mnou souhlasí apod, ale když se ptá, co myslím, tak neřeknu o co jde.:) Jednou se ty moje nesmysly pokoušel nahrát, že vás jako pobaví, ale k mému štěstí došly baterky v diktafonu.

Měsíc tady a stále oba naživu:)

2009-09-18T20:27:00.004+02:00

Říká se, že chlapa utáhnete na vařenou nudli. Ale jak chlapa vytáhnout ven, na to už přísloví neznám. Ale na internetu najdete všechno. A tak jsem si našla databázi míst, kde v Evropě mají dinosaury. Odeslala jsem sms ve znění "Displays of Alamosaurus, Euhelopus, Parasaurolophus, Pentaceratops, Tanius, and Tyrannosaurus. Hm???" A v neděli pojedeme do Uppsaly. :)

Brainstorming dojmů. Hladovkáři už čtyřicátý den hladoví za situaci v Íránu. Jedna žena mi dneska vyprávěla, jak bychom měli kupovat místní jídlo kvuli klimatu. Radši jsem ani nemyslela na to, že jsem zase po sedmnácti letech začala jíst banány. V metru se nepouští starší lidi sednout(důvod je prostý, zkuste to a řeknou vám, ať sedíte, že jsou ok, tak proč se příště snažit). Do dveří se ale pouští. Právě probíhá festival piva a whisky. Jsem po dvou týdnech o Education for sustainability development. Ta otázka tady stojí uplně jinak než u nás. Nemůžu najít strouhanku. Ale naděje umírá poslední.

Před měsícem, když jsme sem přijeli a všechno bylo takové zmatené, nové, všude samý cizí jazyk, tak jsem říkala, že pojedu domů. Teď si to, že někdy pojedeme zpátky do Čech(nebo spíš na Moravu:)), radši ani nepředstavuju. Je to tu super.:)

Comeback

2009-09-15T15:48:00.006+02:00

V životě potřebujeme jistoty. Že druhé ráno zase vyjde slunce, že se vzbudíme ve vlastní posteli a teplé kakao nás probere, jako už od školky, kdy nám ho dělala maminka. Rádi nacházíme věci na svém místě i fyzicky. Jdeme každé ráno do školy kolem stejného obchodu, domů, stromů, vše je jak má být a my pak cítíme, že systém je harmonický, že dává smysl. Dokud nám to něco nenaruší.

A tak jsme každý den chodili z domu a domů kolem krav. A jednoho dne z ničeho nic krávy zmizely. Tráva byla posekána a krávy nebyly. V duši bylo prázdno. Jako když přijdete o kamaráda. O někoho, komu můžete zamávat.

A tak nadešlo pár smutných týdnů. Dnů, kdy jdete do školy a smutně vzpomínáte na někoho, s kým jste mohli být jen chvíli. Marně hádáte, jestli přežil a kde asi zrovna je. Nemáte žádný kontakt.

Ale dnes se okolnosti změnily. Po jedné hodině mi došla zpráva: "Krávy se vrátily!!!" A v tu ránu bylo vše jak má být.

Šly jsme s Kandice ze školy do Lapisu a já jsem jí sdělovala tu novinu. Říká se, že někdy je lepší samotné těšení se, než výsledek...a možná to tak je. Po dvou hodinách těšení se jsem je uviděla! Byli tam!:))(I býci;)) Jak bude zítřejší ráno ještě víc prosluněné popsat neumím, ale carpe diem...(protože jednou se zas ztratí...)

A ještě jedna místní aktualita...moc "příjemná"...

Lappis shout, tuesdays 10 o´clock!

Lappkärrsskriket is our equivalent of Flogstaskriket in Uppsala and Elvavrålet (The eleven-o'clock scream) in Lund.

Make no mistake - this is not a happy shout, but a primal scream of angst. It is a way of channelling your frustration and depression from being a student; under pressure from all sorts of obligations, while at the same time having no money. This therapy works both through releasing your tensions, as well as through the comforting insight that you are not alone...

Awesome

2009-09-13T16:56:00.004+02:00

Na svete je jen par veci, ktere jsou awesome :)

Jeskyne, obri roboti, pasovci, bagry, luskouni, velryby, hadi a samozrejme dinosauri.

No a vzhledem k tomu, ze v sobotu jsme v muzeu videli 7/8 techhle veci, tak se da stockholmske prirodovedne muzeum prohlasit za awesome :)

Takova kostra plejtvaka obrovskeho, to se jen tak nevidi.. ne jako u nas v Praze, kde delaji kdovijaky povyk kvuli 20 metrovemu mysokovi. Krom plejtvaka tam byl jeste vorvan, velryba gronska a par mensich velryb. Dokonale.

Cast expozice venovana dinosaurum byla taky kvalitni, i kdyz ne tolik jako velryby. Z vetsich kousku tam byl jenom tyranosaurus a iguanodon. A u stropu zaveseny ichtiosaurus. Serioznich dinosauru se nicmene taky dockame, v rijnu tu bude live show od tvurcu Walking with dinosaurs, od cehoz si slibuju podstatne vic. Ale tak zase ve srovnani s Antroposem bylo i tohle muzeum pokrok. :)

Prohlidku jsme zavrsili IMAXovym filmem o pruzkumu jeskyni. Podle toho co jsem videl, tak jsou nase jeskyne vedle tech v USA docela trpaslici. Chci do USA.

Co na druhe strane neni vubec, ale vubec awesome, jsou svedsti kino distributori.. Dost filmu tu maji se spozdenim tak radove 2 mesice. Napriklad Up, nebo 9. Vyjimkou je domaci produkce, jako treba lesbicke porno natocene za penize z mistniho fondu kinematografie. Asi jsem divny, ale radsi bych videl tu 9. :)

Co se volnocasovych aktivit tyce, tak me taky trochu zklamali. Sice maji studentske odbory, kterych se kazdy povinne musi stat clenem a odvest jim vypalne, ale ty evidentne zase az tak zhave do organizovani nejsou. Activity night, od ktere jsem si sliboval prezentace ruznych skupin venujicich se rozlicnym vecem, byla ve skutecnosti "kdo ma napad, tak at to nejak zalozi, my vam s tim treba pomuzem". Me osobne zajimaly dve veci. Debatni klub, ktery tu byl, ale nejak se rozpadl. A klub deskovek, o kterem se mluvilo, ale nikdy se to nerozjelo. Takze nezbyva nez to vzit do vlastnich rukou a zacit to organizovat. Pocitam, ze mi aspon s propagaci pomuzou.

Vasa museum

2009-09-11T22:33:00.002+02:00

Tak jsem včera zavelala, že bychom mohli do toho skvělého parku a že se mu to bude líbit. Prý odkud to vím. No z průvodce. Ale v průvodcích všechno vychvalují. I tak, je hezky, pojďme. A stejně jako o týden dřív, kdy jsme v Gamla Stanu doslova náhodou narazili na fantastický Science fiction bokhandeln, si myslím, že se mu Vasa museum líbilo. Odcházeli jsme až na třetí výzvu, že muzeum zavírá, kdy se mě snažil přesvědčit, že bychom tam mohli zůstat přes noc a pořádně si tu loď prohlídnout, protože to patro o válečnictví nestihl a na loď si nesáhl a tak...

A co je ta loď vlastně zač? Přečtěte si to sami. Dokonce česky. http://www.vasamuseet.se/InEnglish/international/Czech.aspx Ostatně jde o nejnavštěvovanější muzeum ve Stockholmu. Je tam děsná zima a tma, aby nám Vasa co nejdýl vydržela. Celkem má muzeum asi 6 pater, na jednu loď docela dost humbuku.:) Kostry pasažérů, informace o archivaci, o životě ve Švédsku v 17. století, o lodi samotné, o jejím hledání a vytažení, stavbě... Jsem žena, takže ode mě takhle stručně.:)

Kitchen meeting and utensils

2009-09-08T21:30:00.002+02:00

V neděli jsme odpočítávali minuty do kitchen meetingu. Navrhovala jsem, že bychom si s sebou měli vzít nějakou zbraň „pro jistotu“, na což mi Laďa odvětil, že on s sebou má nůž pořád, jinak by se cítil jako nahý. V šest jsme tam byli. Švédi si totiž potrpí na přesnost. Ale nebyli jsme moc připravení. Jedna slečna měla paličku v ruce, nevypadalo to zrovna v pohodě, žádné jiné slečny tam navíc nebyly, jeden by dostal strach, ale seděla jsem u stolu, takže strategie byla jasná, zalézt dyžtak pod stůl. Další týpek dorazil s popsanou A4. A pak už se jen čekalo než dojdou všichni.

Celé to trvalo sotva dvacet minut, které by se daly shrnout do asi, je tu pěknej bordel, tak po sobě všichni uklízejte, teď to uklidíme společně, pak vypíšeme služby. A abychom se moc nesedřeli, tak to uklidíme až zítra v osm... Ráno? Blázníš? Ne, večer samozřejmě. Když jsem přišla v osm do kuchyně, čekal na mě vzkaz, že už všechno udělali kromě podlahy, tak ta je na nás. Což nebyla moc gentlemanská dohoda. Ale stalo se.

Dneska jsme si koupili větší hrnec(všechny veřejné v kuchyni jsou malé, jen pro jednoho prostě), pánvičku a nůž, což můj milý okomentoval slovy, že už máme pořádnou domácnost, když po sobě můžem házet pánvičkou. Nožem by to byla škoda. Mohlo by se totiž stát, že by se netrefil a on by se ztupil. A přece jen něco stál že. Navíc cost benefit analýzou zjistil, že se mu vyplatí si mě nechat. Zatím teda.:)

Jak jsem šla jíst raky

2009-09-04T22:04:00.011+02:00

Party jsou nedílnou součástí Erasmu. A tak jsem dnes šla na údajně typicky švédský Kräftskivan. Asi 60 nás tam bylo, před námi raci, knackebrot, bramborový salát, máslo, sýr a vodka. Problém s takovýmihle akcemi je, jak správně podotkl jeden z organizátorů, že jsou pak všichni hodně opilí. Vysvětlení je prosté. V rakovi je strašně málo masa, ke kterému se navíc dostává těžko, a ne každému chutná. A tak potom, co se všichni nají chleba a salátu, pijí pivo a vodku. A vodka, zvlášť ta kořeněná, je, nevím jak jinak to říct, silná jak sviňa.:) Navíc si musíte osvojit song, na který se připijí, což pár kol trvá, že...

A zas tady byli skoro všichni v černym(já teda preventivně taky), sdělila jsem to jedné Švédce a ona na to, že jsou tu prostě dark. Asi to tak bude.

Co jsem těžko rozdejchávala, bylo, když jeden Nizozemec reagoval na to, že já jsem z ČR a sousedka z Ruska, že jsme ze stejný části Evropy a jestli se u nás mluví německy... a pak jsem něco rozdejchávala ještě hůř, ale to sem psát nebudu. Ale původ občas znamená dost, bohužel první dvě otázky každýho rozhovoru jsou" jak se jmenuješ" a "odkud jsi"...

Jako alkoholovou perličku na závěr připojím, že v místní sámošce mají Starobrno.

Co jsem se naucil ve Svedsku

2009-09-04T21:21:00.005+02:00

Slibil jsem, ze napisu neco o sve skole. Poznamek uz mam dost, neni duvod to dale odkladat.

Semestr tu je rozdelen na 4 obdobi. V kazdem si zapisete jeden predmet, ten v ramci obdobi i ukoncite (+- mesic) a pak jdete na dalsi. Takze typicky predmet ma treba 3x tydne vyuku, ale zase soubezne nemate zadne dalsi. Nebo mate treba 2 polovicne narocne. Coz je mimochodem muj pripad na 1 a 2 obdobi.

Pln nadeje jsem si zapsal na prvni dve obdobi dva ponekud nestandardni predmety. Makro a Mikroekonomii. Cekal jsem, ze se dozvim neco noveho z teoreticke ekonomie, pri trose stesti i neco co by davalo jakysi smysl.

No, jak to dopadlo, vezmu predmet po predmetu.

Makroekonomie

Klasicka prednaska, 2x tydne, je nas tam asi 15, vetsina Svedi, kteri si to zapsali anglicky. Narocnost predmetu je B, coz je pokrocily. Neco jako u nas Makro 2, tedy 2 semestr, kdy se to ucite.

Uci nas to takovy Cinan, ktery anglickou gramatiku videl nekde v knize, ale neprisla mu tak zajimava jako odborna slovicka. Poslouchat ho mluvit je utrpeni, nebyt anglictiny jinde, asi bych se naucil nesklonovat slovesa a nepouzivat predlozky. Alespon se ale tvari, ze tomu, co nam rika, veri a ze ho bavi ucit. Obcas se dokonce pta publika. Za to ma u me plus bod.

Co se probirane latky a jeji smysluplnosti tyce uz je to horsi. IS-LM model je pro me ale aspon relativni novinkou, tak mam motivaci to poslouchat. Tvrzeni, ktera obcas vypousti, jsou natolik podivna, ze me to i pobavi. Napriklad jednim z hlavnich negativnich dopadu inflace je to, ze lide musi vic chodit do banky, protoze je nakladnejsi drzet hotovost. Ugh. Naopak, jeji vyhodou je, ze vlada nemusi lidi tolik danit a muze snizit dane. Tak dekuju teda pekne.

Zkouska bude s knizkou, takze jeho varovani, at cteme, neberu moc vazne.

Poted tedy svedsky vzdelavaci system nic extra, ostatni studenti v tom kazdopadne plavou brutalne, z nekterych jejich dotazu a protiargumentu je jasne, ze znaji pojmy, ale nechapou jejich vyznam, pripadne vazby mezi nimi. Treba kdyz se typek snazil uvest priklad negativniho dusledku inflace, tak rikal, ze se zdrazuje. Uf. Takze taky nic noveho oproti nasi male zemicce.

Mimochodem, doted si nejsem jisty, jestli ucitel pochopil muj argument s cenovou distorzi.

No ale pojdme na dalsi stavnatejsi kousky.

Mikroekonomie

Opet prednaska, tentokrat pro 6 lidi. 2 Svedi, ja, muslimka, Mexicanka a jedna divka nezname narodnosti. Pro zmenu 2x tydne. Narocnost je dokonce C, ale mam za to, ze je opet ekvivalent mikra 2.

S tim, ze mikroekonomii nezajimaji lide a jejich rozhodnuti, ale kresleni a pocitani krivek, ktere vesmes nema smysl pocitat, protoze chybi relevantni data, jsem se uz tak nejak smiril na zacatku vysoke u nas.

Takze tohle me neprekvapilo, i kdyz zjisteni, ze to uci fetisista na matematiku, me trochu vydesilo. Co me ale prekvapilo, bylo, kdyz jsme si na druhe hodine zacali vysvetlovat, jak se derivuje.. A pak mi nekdo bude neco povidat o skvelem skandinavskem skolstvi. Tenhle predmet patri zhruba do naseho 2-3 rocniku. Na vysoke, nikoli stredni skole!

Zpusob, jakym to nas ucitel vysvetluje, je taky uchvatny.

Abych vam to nastinil, budu "citovat" ze svych poznamek, ktere si delam, kdyz nevim, co si kreslit nebo sedim v moc male tride hodne vepredu a mam tam uz vic obrazku nez textu.

"Tak deti, pojdme si napsat nejakou slozitou rovnici. Treba Q= a - 5 p + 0.001 y. Tak a ted do ni zkusime dosadit. A spocitat. Coz si rozepiseme na 5 kroku, aby to pochopili i nasi spoluzaci z pomocne skoly. A ted to nejdulezitejsi. Pojdme si ukazat, jak se cely postup zmeni, pokud se zmeni cenova elasticita. Takze cele znova s jednim cislem jinak."

"A deti, vedely jste, ze nasobeni je skutecne komutativni? Ne? No tak si to budeme 5 minut vysvetlovat na prikladech."

"Popisme si na obrazku souradnicemi 15 bodu, protoze ze 3 to neni moc jasne, ten princip, kterym se k nim ty souradnice dosazuji."

"Priradime uzitkum nejaka cisilka. Ale pozor, ty cisilka nemaji zadnou informacni hodnotu, jde jenom o to poradi. Tak a ted si s nimi pujdeme pocitat nejake slozite veci. Treba je vsechny zkusime nasobit konstantou. Co tak 3? Vidite? Poradi se nezmenilo. A ted schvalne, otazka pro ty chytrejsi z vas. Co to udela s 5? No ukazeme si to, nebojte. A zase se to nezmenilo. Taky vas to tak prekvapilo? A ted pozor, prijde chytak. Co kdyz k nim konstantu pricteme? No nebojte, i tohle si ukazeme."

"Vysvetlujme si 3 minuty copak je to ten axiom, to je takove slozite slovicko."

"Pojdme si 10 minut na 5 prikladech s A B C vysvetlovat jak funguje tranzitivita. Ne pockat. Radsi 15, 10 minut by nekomu nemuselo stacit. "

Aby toho nebylo dost a ukazal nam (doufam, ze ostatni si pripadaji jako ja, vypadaji ze uz maji stredni za sebou), jak moc umi matematiku a jak malo rozumi ekonomii, tak nam namaloval, jak udelat z indiferencni krivky kolecko. Vsak proc ne. Tajne doufam, ze ten den jenom spadl v metru na hlavu.

Myslite ze to jde trumfnout? Ale jde, mile deti. Co tak rostouci mezni uzitek? No proc ne, vzdyt je to jenom krivka a koukejte, ze ji jde namalovat konkavni.

A tohle, mile deti, je skandinavsky vzdelavaci system, jak jsem ho zatim zazil. Dekuju, nechci.

O socialnim statu

2009-09-03T17:06:00.011+02:00

Svedsko je socialni stat. Ve skutecnosti je vzorem vsech socialnich statu. Takovym, ktery malym socialistickym ekonomikam ukazuji ve skolce, kdyz jim rikaji "Pokud se budes hodne snazit, budes taky takovy jako on."

Nicmene socialismus tu kriticky selhava prave v mistech, kde ho clovek nejvic potrebuje. Treba v nasi kuchyni. Na zacatku naseho pobytu jsme totiz evidentne dosli k zasadnimu omylu, ktery teprve ted pomalu opravujeme.

Nadobi je zde vzhledem k poctu uzivatelu relativne velke mnozstvi. Z pohledu ekonoma by se tak dalo rici, ze konkurence ve spotrebe je minimalni. Tim spise ze "lidskou" spotrebou (umyju, v cem jsem varil) dochazi k prakticky nulove degradaci jeho hodnoty. Vylucitelnost ze spotreby jsem taky odhadl jako nemoznou a dosel tak logicky k tomu, ze nadobi v nasi kuchyni musi byt verejnym statkem, ktery je nam dan z hury predchozimi studenty (alternativa k statnimu poskytovani verejnych statku, o ktere se moc nemluvi).

Nicmene neni tomu tak. Z omylu me vyvedl az nastvany Cinan/Korejec/Japonec/Vietnamec, ktery mi sebevedome tvrdil, ze hrnec, ve kterem si delam spagety, je ve skutecnosti jeho a to pouze jeho. Casem jsme tak dosli k poznani, ze prakticky veskere nadobi si nekdo narokuje. Vida tedy, i ve Svedsku se soukromemu vlastnictvi dari. Ovsem ne na mistech, kde se nam to hodi.

U veci, jako jsou panve z teflonu, je to docela pochopitelne, predstava, ze na 12 lidi tady bude 8 toustovacu, uz je ponekud pritazena za vlasy. Kazdopadne nikoli z pohledu Erika, Sveda, kteremu nevadilo, ze jsme mu toustovac umyli, nicmene toustovat v nem uz koser neni. Prave z vyse uvedenych duvodu si myslim, ze nase kuchyne skyta idealni prilezitost pro podnikatelske objevovani. Konkretne pooling zdroju se jevi jako Pareto optimal move. Jeste vyresit system pobidek tak, aby nedochazelo k cernemu pasazerstvi, a cesta k stastne kuchyni je nase.

Zaverem naseho kuchynskeho pribehu bude kazdopadne kataklysma v podobe "Kitchen meetingu" ktery je planovany na nedeli. Tato udalost, kde dojde ke konecnemu vyreseni kuchynske otazky a rozdeleni teritoria na jasne vymezene podily nadobi po predchozich studentech, je pro nektere studenty natolik cernou vidinou budoucnosti, ze se radeji rozhodli navstivit svoji rodnou vlast, jen aby se osudnemu vikendu vyhnuli. S napetim tedy ocekavame, jak dopadne nas navrh na sdileni nekterych kuchynskych potreb v nasem malem ostruvku ostre vymezenych vlastnickych prav.

1.9.2009

2009-09-01T21:51:00.006+02:00

Teď tu spí jak nemluvně, tak bych vám na něj mohla něco napsat.:) Třeba že si instaloval Windows 7 a přijde mu to tak skvělé, že do toho nutí i mě.:) Přišel mu totiž disk z Ameriky, tak to konečně mohl provést. (Původně jsem sem chtěla napsat děsuplný příběh o tom, jak jsme měli na chodbě kaluž krve, ale prý by mi stejně nikdo nevěřil, že je to krev, protože krev se sráží a vůbec takhle nevypadá a víš, kolik krve by to muselo být, aby tu byla taková kaluž... Ale jednoho Švéda včera můj rytíř zachránil od sršně. Asi se mu zalíbil, protože dneska se vytasil s historkou, že tam má krysu...)

Taky mi dneska při večeři říkal, že bych měla víc jíst, protože když nebudu jíst, tak kdo mu tady pak bude vařit, nesmím se na to dívat jen egoisticky ze svýho pohledu, jestli chci nebo nechci žít.:) A vy taky nemyslete jen na sebe.;) Myslete třeba na konec velké žárovkové éry. Nebo na to, jak se stavíte k rozhodnutí ústavního soudu.

Transnational adopties

2009-08-31T22:30:00.003+02:00

Abyste nepochybovali o tom, že jsme naživu, tak sem něco napíšu. Je téměř nemožné v jedné společné místnosti, kde nejde otevřít okno(s malou ventilačkou), kde jeden člověk kýchá, aby k vám nějaký ten bacil nedoletěl. A tak mám hlavu jako po flámu, jen bez té party.

A tak se nechám inspirovat tím, že zítra je první školní den(i když ne pro většinu z vás). Dneska jsme v semináři dvě hodiny diskutovali nad literaturou, co jsme měli přečíst. A pak práce na group project. Ve čtvrtek už totiž máme prezentaci. Dávali jsme dohromady otázky pro tři organizace, které nějak souvisejí s mezinárodní adopcí(jedna je provádí, druhá sdružuje takové lidi, třetí drží dozor nad takovými organizacemi ve Švédsku). Za poslední čtyři dny jsme si ohledně nich ostatně vyměnili snad dvacet mailů. Otázky jsme poctivě formulovali anglicky i švédsky, abychom jim je poslali předem a oni si vybrali, co je pro ně pohodlnější, dyžtak se zas bude překládat. Zítra nás ostatně čekají ta tři interview a sepsání reportu na čtyři strany a prezentace. Takže ano, děláme něco ve škole.

Když jsem poprvý slyšela, že budeme zpracovávat transnational adopties, tak jsem si říkala, jak jako asi najdem aspoň dva lidi z oboru, vůbec netušim, kdo to dělá... Jenže tady jsme ve Skandinávii. A Švédsko přijímá 10% dětí, co jdou do mezinárodních adopcí. Země, které jsou top, se v posledních letech změnily. Dlouho se ve špičce držela Korea, v posledních letech je to Čína, Rusko, Guatemala. Myslím, že ale naši chytří čtenáři se jistě dovtípí, co mají tyhle země společného, a proč, ačkoliv Čína nemá vysokou fertilitu, je první. (Ne že by to tedy mělo jen jeden důvod.)

Něco na odlehčenou z environmentálního soudku. Moje dosavadní zkušenost zatím zkušenost je "s tou ekologií to tu není tak horký, jak vypadá". Vaří vodu klidně bez pokličky. To bude dnešní hřích.

Na dobrou noc pohádka o narození jednoho obalu. http://findarticles.com/p/articles/mi_qn4161/is_20010211/ai_n14524052/

Svedske nemoci

2009-08-31T00:49:00.004+02:00

Uz asi 3. den mam pekelnou rymu, takze dnesni den byl opet ve znameni caje, postele a dlouheho spani. Mala zmena se ale i tak dostavila.

Ve 4 hodiny odpoledne nas navstivila Lencina zahranicni kamaradka se svym stejne tak zahranicnim pritelem, ze si zahrajeme nejakou deskovou hru. Kdyz jsem se zeptal, co uz tak hrali, abych vybral primerenou narocnost, a slysel jsem "Monopoly", tak mi bylo jasne, ze na Iluminaty nedojde. No nic, vytahneme Osadniky, nekdy se serioznimi deskovymi hrami zacit musi.

Co jsem netusil bylo, ze presne ve chvili, kdy jsem dovysvetlil pravidla, aniz by kdokoliv usnul, a chystali jsme se zacit hrat, prisly dalsi dve slecny. Coz uz osadnici bohuzel nezvladaji.

Takze vytahnout citadelu a jdeme na to zase od piky. Nakonec to dopadlo dobre, hru vsichni vicemene pochopili a uspesne dohrali. Vyjimecne jsem i vyhral, coz se mi malokdy dari, kdyz to vysvetluju novym lidem. Mozna jsem jim to nevysvetlil zase az tak dobre, vzhledem k tomu, ze Cinanky vzaly v prvnim kole ze 3 karet carodeje. Ale casem snad i ony pochopily.

Jestli bude opakovani nevim, utekly po prvni hre a tvarily se tak neutralne. Uvidime.

(Le:Tak ale zase trvalo to dvě hodiny skoro.:)) Ony hrály spolu a díky jazykové bariéře se mohly klidně bavit nahlas a zvažovat, koho si to vezmou, a my jsme jen mohli koukat na sebe a smát se. A netvářily se neutrálně, z většiny hry mám dojem, že propukaly záchvatům smíchu, i když je pravda, že někdy celkem těžko vysvětlitelným.:))

Zbytek vecera byl ve znameni homogenizace meho a Lencina konceptu "palacinka" a z jeji strany pak jeste snahy o prinuceni ucit se sociologicke nesmysly o detske chudobe. Nezavidel jsem.

Zitra nas ceka oba skola, na kterou se moc tesime, tak doufam, ze aspon sezenu ten zazvor a ta ryma trochu ustoupi. Nebo me mozna z prednasky vyhodi, ze moc smrkam, coz je tady ekvivalent fetovani na verejnosti (zkuste v metru vytahnout kapesnik a sledovat ty pohledy).

(Le:Nebo nedejbože v knihovně.)

(Klidne v tom, Lenko, oprav, co uznas za vhodne, stejne vim, ze ten pravopis nevydrzis a pribude mi tam nejedna carka. Le: Dik.:) A taky za sepsani.:))

PS pro pozorne ctenare: Dnes se stala jeste jedna zajimava vec, ktera tu zminena neni. Ale to uz jste zajiste objevili.

Tip pro čtenářky;)

2009-08-30T12:21:00.000+02:00

http://www.ct24.cz/relax/62953-nejlepsimi-manzeli-jsou-norove-a-svedi-nejhorsi-australane/

29.8.

2009-08-29T22:18:00.007+02:00

Nevím, jak to dokázal, ale můj milý se nachladil. A tak dnes hlavně smrká, spí, čte The Invisible Hook a nadává na spoluhráče v guildě.:)

Já mu oddaně vařím čaje, smažím oběd a peču. Idylka.:)

Konečně jsem objevila jejich prášek do pečiva. Mají ho totiž v dozičkách po 180g, což byl maličko šok a furt jsem hledala sáček jako u nás. Ještě se líp zorientovat v moukách(jen v místní sámošce jich mají snad 12) a bude dobře. Pečení je pro mě jedna z nejlepších relaxací, co znám. Pročistí hlavu a ještě má hmatatelný výsledek.

Jo a chleba, co jsme si koupili teď, je něco mezi vánočkou a chlebem. Nasládlej. Vypadal normálně, ale evidentně mátl tělem.

Jednou sem budu muset napsat o tom, co nosí Švédi za oblečení, ale to chce i fotky. Rozhodně tu ale letí skinny a to jak u holek, tak i u kluků, holky stejně jak u nás nosí leginy pod sukně, ale ve víc kontrastních barvách, u nás mám pocit, že je to hlavně o konzervativní černé, tady chodí v růžových, zelených, modrých... Růžový skinny měl i týpek, co nás zasvěcoval do aktivit Student Union, což už bylo na mě teda moc. Jak je tu dost přistěhovalců, tak tu potkáváme plno muslimek v pestrobarevných hidžábech. Z barev oblečení obecně nejvíc převládá černá, šedá, tmavě modrá a zelená, poměrně ponuré tedy. A střihy jsou občas úlet.:) Vlastně myslím, že když tu někdo vypadá na naše poměry normálně, tak to musí být cizinec.:)

A jeden teplý bonz na konec. Nezhasínaj. Na chodbě, v kuchyni, na schodech...všude furt rozsvícený.

Borůvky

2009-08-29T09:32:00.002+02:00

V lese jsme našli borůvky. A já neprozřetelně na to, jestli z nich udělám buchtu, odpověděla "tak jo". Nejsou vůbec vysbírané, asi protože většina studentů funguje na trase metro-domů-škola-party a nikam jinam nejdou.

Dokumentace není, protože padla na posezení.

Včera si taky Laďa vybalil barvení.

A já strávila večer procházením švédských webů s památkami a atrakcemi.

V prádelně

2009-08-27T22:10:00.004+02:00

Dneska jsme podnikli(ano až dnes) výpravu do prádelny. Samozřejmě mašinka na bookování pořadí. Pro změnu úplně zbytečně, protože tam byly volné pračky, ale asi už to tu ani jinak nejde. Vypadají možná zastarale ty pračky, ale vypralo to fajn, i sušička super, jsem spokojená. :)

Muži jsou prý při vykonávání domácích prací sexy, no posuďte sami.:)

A abyste si nemysleli, že pořád jen chodíme do školy nebo sedíme u notebooků, tak i fotky z venku pro dnešek.

O knížkách a bydlení

2009-08-26T21:16:00.005+02:00

Dneska pěkně lilo pár hodin. (Nefotila jsem to, protože hádám, že takových dnů tu bude plno.) Na naší univerzitě bylo něco, co u nás nemáme, welcome day. Rozhodla jsem se řešit svůj problém ohledně knihy, co mám číst a nemám ji a požádala našeho učitele, ať mi řekne, kde ji mám sehnat. A tak mi za tři hodiny(v jedenáct) došla odpověď i s adresou. Vyrazila jsem tedy do města, kde jsem pěkně zmokla(ale nepromokla) a na třetí pokus i našla ulici, kde se nacházelo jedno z největších knihkupectví tady. Třetí nejprodávanější knihou posledních dní je Obamova Dream from My Father. A mezi novinkami byla další kniha Kateřiny Janouchové, české emigrantky, která tu úspěšně publikuje, tedy tady jako Katerina Janouch.

Na každé stanici metra(skoro) je Pocket shop, kde se prodávají paperbacky, ale zas tak moc lidí si v metru nečte. Mimochodem v metru je zákaz(stejně jako skoro všude) kouření, houpání se a ohledně psů, ale ne ohledně jídla. Pravdou zůstává, že jsme tam nikoho jíst neviděli, jestli je to ani nenapadne nebo čím to je, nevím. A taky v metru nejsou revizoři. Bez lístku nebo metrocard se tam totiž nedostanete.

Pár novinek. Nad námi bydlí někdo, kdo si libuje v pouštění hlasité hudby. Plážové hity a techno. Chtěla jsem se učit nebo spát a tohle byl děs. Příště asi udělám to, co jsem zatím viděla jen ve filmu a bude na něj ťukat smetákem.:)

Vyzkoušela jsem jet od nás do školy autobusem a trvá to skoro stejně dlouho jako pěšky díky tomu, jak to objíždí.

Vyzkoušeli jsme místní zmrzlinu a je sladší než naše. Ale dá se to.:)

A máme postel i s nohama.(Asi tak dva dny byla bez nich.) Konstrukčně byla vyřešena podle Ladi dost špatně, takže jí nakonec ulámal všechny přitavené matky. Viz foto. Poprvé to byla nehoda, podruhé taky a pak už záměr.:)

Taky jsem dnes v místní sámošce potkala slečnu, co se mě ptala(a všech ostatních taky, což už je celkem zoufalé), zda nevíme o nějakém bydlení pro ni a její dvě kamarádky. Na nástěnkách v Lappisu(což je komplex těch domků, kde bydlíme) visí celkem dost inzerátů od lidí, co ještě nemají kde bydlet. Němci, Francouzi, Španělé, Belgičani... Jak Martin správně napsal, je tu socialismus. A tak má bydlení pod patronátem jen pár firem. Tady hlavně SSEB. Koleje tedy patří jí, ne univerzitě. Pokoje jsou možná plánovány pro jednoho člověka, ale jen u nás na patře vím aspoň o čtyřech dvojicích. Univerzita nezaručuje všem zahraničním studentům bydlení a taky ho nedostanou. Ale pokud si myslíte, že je to tu jako v Brně nebo Praze a jsou tu nějaké studentské byty, tak skoro ne. Sami jsme tak původně chtěli bydlet, protože nám každému nabídli kolej pro jednoho, ale naše školy jsou daleko od sebe a chtěli jsme bydlet spolu. Tak se Laďa zaregistroval na weby, kde se čeká na byt/pokoj. Už jen to čekání je varovným signálem. A normální čekací doba je třeba rok. Fakt.:) Takže tak nebydlíme. Můžete mít kliku, odpovědět včas na inzerát a bydlet, ale najít tu bydlení, může být skutečně problém.

Chystá se party s tématem homeless...ale jestli se to týká těch, co bydlení nemají nebo jen převleků na ni jsem nezjišťovala...jedno by bylo smutné, druhé výsměch, těžko říct.

Moje studijní morálka(pokud tomu tak vůbec lze říkat:)), i když tu knížku mám, je na dosti nízké úrovni...ale část jsem přečetla, vážně...Children and violence... Jdu pokračovat...

Jak strávit den

2009-08-25T22:04:00.002+02:00

Dnešní den byl zábavný.

Vstal jsem asi v 11, šel si do školy poslechnout, jak se derivuje (pokročilý kurz, je třeba se učitele zeptat, jestli si to budu moct zapsat), jak "markets fail" a "eficiency but not equality" (mikroekonomie v místním podání).

Pak jsme viděli anglický film se švédskými titulky, kde se mluvilo hlavně německy a francouzsky. Škoda že stál na vtipných dialozích, Švédi se smáli málo na to, abych věděl, kdy se přidat..

A teď jdeme spát. Moc nechápu, co jsme celou tu dobu dělali, ale už jsem zažil i užitečněji strávené dny.

Poprvé ve škole

2009-08-25T08:35:00.000+02:00

Dneska jsme byli poprvé ve škole. Jo, o měsíc dřív než bychom šli v ČR. Ale tak proto jsme tady no. Já jsem byla příjemně překvapena tím, že jsem rozuměla skoro celý tři hodiny a nepříjemně tím, kolik práce budu muset vyměnit za kredity, co si odtud odvezu. Ne že by třicet kreditů bylo málo, ale vzhledem k tomu, že je nepotřebuju... No, už jsem si to na sebe ušila.

Nevím, jestli se chci tolik před vámi zostudit, abych popsala svoji první cestu do školy.:) Tak to zkusím jen fakty. Trvalo mi to asi hodinu a půl a mohlo deset minut.:) Příště půjdu pěšky.

A abych vám ještě trochu zvedla náladu tak přístup k materiálům na MU je úplný komfort. Tady nemám on-line skoro nic. A co máme přečíst do čtvrtka leží v počtu kusů jedna v jiném kampusu ve Stockholmu. Za to se na hodině fakt diskutovalo a byla i místy zábavná. Spolužáky a spolužačky mám z Německa, Kanady, Hong Kongu, Iráku, Bangladéše,...

Tohle je ostatně budova, kam budu na semináře chodit. Vedle je jezero, kam bych chtěla na loďku, dokud je hezky. Na rozdíl od mých asijských kamarádek umím i plavat, tak co.

V knihovně jsme potkaly Elinu, která stála v téhle nehorázné frontě na kartičku do knihovny, kterou už mám.

Pak už zbývalo jen nakoupit a jet s metrocard vysvobodit mého milého, který si ji zapomněl doma. Aby naše postel měla i nohy vydali jsme se shánět klíč a taky vazelínu, protože nám děsně vržou dveře. Konečná řešení těchto problémů, ať vám radši popíše sám. Cesta metrem byla opravdu zábavná, viděli jsme totiž billboard na nějakou dinosauří show, co bude v říjnu. Kam samozřejmě(jak jinak ne?:)) musíme jít. A pak mi ještě vyprávěl něco o routerech a jak vezmeme vazelínu z bagru... Moc zajímavé.:) Ještě se rozhodl pro mě udělat jednu laskavost. Stáhne (mi?) seriál o dinosaurech. Až tak mě má chlapec rád.:)

Novinky z našeho patra a kampusu. Chystá se Vikingská party. (A plno dalších, ale na tuhle je nejvíc letáčků.) Švédka od nás z patra vyměkla a vynesla koš. Dokonce dvakrát. Taky jsme včera společně umyly haldu nádobí, když už jsme tam vařily. A lhala jsem. Když se mě ptala, po kom jsou ty pánve, neměla jsem sílu říct, že po Laďovi, jen jsem je umyla a abych to zamaskovala, tak i to ostatní.:) Faktem ale zůstává, že v naší kuchyni je motýl, po stole se prochází mravenci a pár lidí ještě na systém „umeju si po sobě nádobí, co zašpiním“ nepřešlo. Za to se někdo rozhodl si chránit svůj hrnec a toastovač a podobné věci.

A celý ten humbuk kolem recyklace je zas o tom, že plno věcí, co by se u nás ještě nevyhodilo už vyhodí. I když do správného koše. Tak já nevím.

A krávy zmizely. Včera odpoledne.

Pondělí 24.8.2009

Primární potřeby

2009-08-22T19:23:00.000+02:00

Sobota

Tento den byl zasvěcen životně důležitým věcem. Rozumějte tomu, bez čeho nepřežijeme. 1. 2. 3. Ano a pěkně postupně.:)

Nejdřív jsme šli řešit, že na pokoji stále nemáme internet do jedné pobočky TELE2(něco jako O2 u nás) na Skarholmen. Čekací lísteček 67. Myslím, že si tu mašinku taky koupíme a budeme s ní aspoň přijímat návštěvy na pokoji nebo tak něco. Čekali jsme. Dlouho. Obešli jsme okolní výlohy, debatovali o tom, co má znamenat heslo „Sheep enough“ a vůbec ovce jako reklamní motiv. Jsou zákazníci TELE2 ovce? Možná. Každopádně nám odfaxovali smlouvu, což by mělo být rychlejší než, když ji my pošleme a ještě máme internet teď přes něco jako je u nás Vodafone nastálo.

Ok, tak druhá potřeba, hezky po žebříčku. Jídlo. Mají to jinak v supermarketu seřazené, ale nakonec Laďa našel i sojovou omáčku na recept od Jany.

A třetí? Jak bychom mohli jet do Švédska a nejít do Ikei? Jedna úzká postel je pro dva možná romantická na jednu noc, ale na půl roku k nevyspání... A tak jsme sháněli postel. Asi vás to nepřekvapí, ale všechno tam bylo švédsky. Patří tahle cena k matraci, posteli, kompletu, povlečení? Kdo ví? Pracovníci Ikei věděli a poradili. A tak jsme si koupili Einu. Pevnou, dřevěnou postel(oproti skládacím lehátkům určitě). Váží asi 25kg a přivezou nám ji v neděli ráno. A tak jsme mohli vyrazit domů.

Chtěla jsem vyfotit metro. A tak jsme se bavili o focení. Že mi přijde dobré dokumentovat věci tak, jak byly, i když to není třeba hezké, ale je to skutečné, a jak moje sestra šílí z toho, když fotím zajímavý tvar kanálu, brečící děti nebo pěknou reklamu. A když tohle slyšel Laďa, vzal do ruky foťák a fotil v metru a cestou k nám domů.

A tak tedy Laďa může teď hrát Wowko a já se začít dívat na HIMYM.

Ještě bych měla doplnit, že včera dorazila na naše patro banda chlapů, co nechali v kuchyni plno plechovek od piva a talíře od pizzy...koš přetéká...a tak hrajeme hru „ne, já to nevyhodím, můj odpadek se tam ještě vejde“. Kolejní život začíná.:) I když jsme včera měli přednášku o tom, jak jsme za úklid odpovědní.

Počasí se maličko zhoršilo. Ráno nás vzbudil déšť, ale odpoledne už bylo jen oblačno.

Už máme i šalinkarty. A jak jsem psala, že tu nemají tramvaje, tak to není pravda. Jsou uvedeny na cestě k některým muzeím, žádnou jsme zatím neviděli, ale asi tu budou.

Zítra máme v plánu dobrodružný výlet. Do prádelny.

Dopsáno v sobotu 22.8. večer

Jak jsme cestovali do Švédska a první dny tady

2009-08-21T14:44:00.000+02:00

Pondělí

U Grandu jsme potkali Lischaie, který ani netušil, že Laďa jede do Švédska, ale aspoň se mohli rozloučit a poradil nám, jak se chovat, když potkáme medvěda. Ještě jsme se rozloučili s našimi maminkami a vyjeli jsme směr Praha.

Vyjížděli jsme něco po poledni, v Praze byli asi 14.40. A měl přijít první přestup na další autobus, který měl odjíždět ve tři. Jenže autobus tam nebyl. Povídali jsme si tam s jedním německým párem, co k nám přijel do Českého Krumlova a do Prahy, ale kluk se jasně vyjádřil, že s takovými službami se sem už nevrátí... Mezitím dorazila ještě jedna Slovenka, která s náma vyměnila láhev Tokaje za to, že jejímu příteli v Drážďanech předáme nabíječku k notebooku a diář. A že se zajde zeptat, kde autobus je. Dispečer jí řekl, že už je v areálu, ale to bychom ho viděli. Kolem jezdily autobusy Student Agency, autobusy do Hradce a do Orlických hor, ale náš nikde. Tak si šel stěžovat ten Němec. Tak pak nahlásili dvacet minut zpoždění. Ale kdyby měl dvacet minut, tak by tu už byl, takže asi dalších dvacet...Technická porucha.

Odjížděli jsme v 17.30, tedy se zpožděním dvě a půl hodiny. Jenže čekal nás ještě trajekt a přestup v Kodani. Stihneme to? Podle řidiče je to 1:1. Laďa se snažil spát, já se loučila posledními smskami. Ještě zastávka v Ústí. Pak kontrola na hranicích. V Německu pršelo a bylo temno. V Drážďanech jsme našli onoho chlapce, pršelo jen málo.

Úterý

Asi po třetí ráno jsme přijeli k přístavu. A někdy kolem páté nastupovali na trajekt. Mojí vinou z toho nejsou fotky. Už svítalo a loď se houpala jen maličko. Čtyřicet minut a zas do autobusu. Málem jsme ujeli jednomu černochovi, co seděl hned vedle nás, ale doběhl autobus. Rovina a dálnice. Počkají? Nepočkají? Po osmé(tedy o tři hodiny později) jsme dorazili na zastávku autobusů v Kodani. (Která je mimochodem vyřešena dost blbě, protože máte silnici, cyklostezku a pak chodník...tak tak taháte na chodník ty věci a cyklisté zvoní a zvoní...) Německý autobus tam nebyl. Ale třeba nás vezme nějaký jiný. Jenže žádný vhodný tam nebyl. Ten náš nečekal. Přijel prázdný německý autobus do Stockholmu. Co Laďa říkal řidiči, vám neřeknu, jelikož pro tento den byly naše role rozděleny na toho chytřejšího, co se ptá a vyřizuje a na toho silnějšího, kdo hlídá zavazadla(ano, to jsem já). Každopádně většina z nás nastoupila a odjela. Ale zpoždění bylo nemilosrdné. Na Housing Office měli otevřeno od 10 do 18, což byl tak přibližně čas, kdy jsme měli dorazit do Stockholmu a ještě tam pak jet metrem... Šla jsem zavolat mojí koordinátorce a že by bylo nejlepší, kdyby mohli počkat... Tak mi pak volala jiná paní, že by rozhodně počkat nemohli a ať se ubytuju někde na předměstí. No skvělé. Psala jsem Vaškovi(který byl ve Stockholmu na jarní semestr 2008), že na nás nepočkají a kde by doporučoval, abychom přespali... Ale odpověď žádná, co se dalo dělat. Laďa volal tátovi, ať se podívá po nějakém hotelu, hostelu, co bude blízko metra, za rozumnou cenu, kde bychom mohli přespat.

Jeli jsme hodiny a hodiny po rovné dálnici řídkými švédskými lesy. Asi čtyřikrát jsme někde zastavovali a nakonec jsme byli poslední Češi v autobuse. Jako jo, má to své výhody, nikdo vám nerozumí, když o něm mluvíte, nebo ať říkáte cokoliv na okolní služby, stavby apod, ale taky řidič mluvil jen švédsky. Na konci každého jeho vstupu jsme se mohli tak leda zasmát. Jelo s námi plno černochů a muslimů, ale Švédsko je prostě o něco otevřenější k imigrantům než Česká republika, ale o tom asi někdy jindy.

První dojem ze Stockholmu(při příjezdu) byl, že je to tu velké. Dlouhé mosty nad vodou, předměstí obetkaná silnicemi... A výstup na T-Centralen, což je místní terminál, alfa a omega veškerého cestování. Jsou tu autobusy, vlaky, městské vlaky a metro. Potkávají se tu všechny linky metra, které má Stockholm taky tři jako Praha, ale ještě se dále rozvětvují, takže ta síť je mnohem hustší.

Laďa byl vyslán na informace a já hlídala kufry. Na zabavení jsem dostala foťák, takže tady máte první ilustrační snímek.

Informace se týkaly jen vlaků a něco jako úschovnu zavazadel neměli, byly tam skříňky, ale do těch bychom žádné z našich zavazadel nedali. Tak vyrazil ještě na velké informace pro turisty asi deset minut cesty.

Stockholm nám ukazoval, co nás čeká. Začala přeháňka. Vytáhli jsme bundy. A nechápali. Švédky chodily v sandálcích a krátkých sukýnkách a tričkách. A já tam stála v keckách, kalhotách, tričku, teplé mikině a bundě a cítila se tak akorát. V Praze bylo tak třicet, tady tak patnáct.

Jeden kluk mě oslovil s hláškou „Mari?“ Říkám si, že by tak říkali trávě? Ale ne, jen hledal nějakou slečnu.:)

Laďa v infocentru zabukoval noc v jednom hotelu. A tak zbývalo přebalit zavazadla nějak, abychom byli schopni je nést. Zrušit krabici na notebook a přeskládat to někam jinam. Konečné rozdělení bylo každý jeden kufr, on moji cestovní tašku a svůj menší batoh, já krosnu a svůj menší batoh a vyrazili jsme zjistit, jak se dostat na zastávku Farsta a čím. Metrem. Tedy Tunnelbana. Nějak jsme nenašli bezbariérový přístup(i když věřím, že někde je, všechno tu je ve městě i ve škole handikepovaným dobře přístupné) a tak jsme šli po schodech. Ne, nikdo vážně neměl tolik věcí jako my. Zablokovali jsme jedny dveře a tak nějak doufali, že se metro bude otvírat jen na jedné straně(někdy se ty strany střídají, ale měli jsme na téhle zelené větvi zrovna štěstí).

Kudy do hotelu? (Ve stejnou dobu mi přijde smska od Zdenky, co bydlí ve Stockholmu a zná se s Vaškem, kdy dorazíme...říkám si, že odpověď počká, stejně spíme v hotelu.) Skupinka tří teenagerů se nemůže dohodnout, jeden ukazuje doprava, druhý rovně... Oba máme na starost zavazadla o hmotnosti aspoň 50kg, což je, přátelé, víc než vážím.:) Ale mám je zase líp složená, Laďa chudák nesl moji těžkou tašku. Jdeme parkem, kolem vlakového nádraží, z kopce do kopce a hotel pořád nikde.

Začíná pršet. Ale to už jsme na ulici, kde stojí hotel a i ten je na dohled. Recepcí se rozlévá příjemné teplo. Máme pokoj 414. Každý patřil nějaké známé osobnosti. Johance z Arku, Napoleonovi, Aristotelovi, Ghándhímu. Ten byl hned vedle. Našeho týpka jsme neznali.

Jdu se osprchovat. Zvoní mi telefon. Kdo mi může volat? Zdenka. Kde jsme, že na Vaškovi pokyny vyzvedla klíče od našeho pokoje. Předávám telefon Laďovi, který bude umět líp říct „kde jsme“. Nakonec se se Zdenkou sejdeme něco kolem půl deváté na vlakovém nádraží Farsta, kde mi předá složku s klíči a nějakými lejstry od univerzity. Noc v hotelu už ale máme zaplacenou, takže zabydlovat se půjdeme až ráno.

Celá ta situace se stala tak absurdní díky tomu, že Vašek nám nedal vědět, že ji pověřil tím sháněním klíčů, což mě ani ve snu nenapadlo. A ji zase že to nevíme, tak čekala, kdy se ozveme... No stane se. Úmysl byl dobrý.:)

Středa

Po cestě v autobuse se zase normálně vyspíme a ráno na nás čeká ještě snídaně(a první kontakt s jejich pečivem...ještě jsme se neshodli, jestli málo solí nebo je to těsto sladší, každopádně je to takové, že nevíte, co si o tom máte myslet:)).

A pekelná cesta na metro. Přestup na linku na Morby, kde je zastávka Universitet. A cesta na koleje Lappis. Procházíme kampusem a je krásně. Upřímně, je mi to absolutně jedno. Už ani nevím do které ruky si mám kufr přehodit a tak když mi pak Láďa říká: „Podívej se na ty krávy,“ tak sjedu tři kolemjdoucí studentky pohledem a říkám si, že nevypadají nijak barbienovsky ani jim přece nemohl rozumět, tak co má. A pak se kouknu doleva. A tam je ohradníkem obehnaná louka, kde jsou krávy. No fakt. Za tělocvičnou, vedle dalších universitních budov. Chodíme kolem nich každý den od metra domů. V areálu jsme ještě viděli zajíce a něco, o čem si Laďa myslí, že to byla obří krysa, ale bylo to dost daleko na určení.

Každopádně si nedovedu představit, jak dotáhnu věci až na ten kopeček před námi. Stávkuju. Můj gentleman tedy vytahá kufry do schodů(třech!) a pak už zbývá jen zahnout k našemu domku 21, bojovat s tím, kde použít čip, kde klíč a kde kód(kdyby vás to zajímalo, tak vstupní dveře jsou na čip, dveře v patře na kód a dveře do pokoje, schránka a skříňka v kuchyni na klíč). A bydlíme!:)

V koupelně je záchod, umyvadlo a sprcha(ne kout, takže voda cáká všude, ale budiž). V pokoji je postel, noční stolek s lampičkou, menší stolek, křeslo, větší stůl a židle, knihovnička, šatní skříně. Dobré. Oproti standartnímu vybavení máme rozhodně něco navíc. Do okna nám ráno svítí slunce, ale máme žluté závěsy. A okna. Okna nejdou otevřít. Větrat můžeme jen takovou malou ventilačkou uprostřed. Nebo možná přes chodbu, kde okna otevřít jdou. Pokoj není ani moc malý, takže obavy o to, jak se sem vejdeme, nás zatím přešly.

Ve středu ještě zbývalo podepsat smlouvu o bydlení, zjistit, jak je to s internetem a s průkazkou na metro(na jazyk se dere šalinkarta, ale šaliny tu nemají. Ani tramvaje.:)).

Zařizuju si účet na internet, ale když se zkoušíme v knihovně připojit, tak nás to zaboha nepřihlásí. A tak si zas jdu cvičit angličtinu, což jsem v úterý odmítala:), a dozvím se, že můj účet bude aktivní tak za pět šest hodin. Nenajdeme tedy, jestli má být Laďa ve škole už ten den, číslo na jeho kamaráda, nic...

Vyrazíme do centra sehnat si místní simkarty. Od Vaška i od Zdenky jsme dostali tip na nejvýhodnější tarif. Podle letáčku je prodávají v trafikách, ale v té na T-Centralen došly. V dalším obchodě taky. I v 7-Eleven(což je obchod, který je tu všude, tak si nikdo nemusí pamatovat, kde nějaký je.:) Mají tam noviny, sladkosti a nějaký jídlo. Taková rozšířenější trafika. Ale stejně ten tarif neměli.). Bloudíme tedy centrem. Kolem je plno obchodů s oblečením, které nás nezajímají. Vstoupíme do trafiky, která má ve výloze jen vodní dýmky. A sem asi chodí tak málo lidí, že simky a tarify v pohodě koupíme.

Hledáme městské vlaky, kterým pojedeme k Laďovi do školy, a i tahle mise je úspěšná. Ke škole nás navigují červené cedulky. Přijde sice po všech prezentacích, ale dostane ještě složku s nějakými materiály, rozvrhem apod.

Přestoupíme už v pohodě. Večer se jdu podívat, co mají v místní samošce, co máme u kolejí, a Laďa jde napřed do kampusu, kde je signál školní sítě, bojovat se spuštěním eduroamu, o což se snažil už odpoledne. On je to teda spíš boj s Vistami, ale důležité je, že to dokázal!:) Kolem desáté se vracíme domů. Přece ještě nepůjdeme spát. Mohli bysme se podívat na nějaký film(on). To bychom mohli(já). Stulím se s tuleněm na posteli a čekám, jestli najde něco jiného než 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, které jsou rumunsky(?) a bez titulků. Plán to byl ambiciózní, ale do deseti minut spím jak kotě.

Ve čtvrtek už statečně vyrážíme na svou universitu každý sám. Vyprovodím milého na metro a jdu řešit jediný dnešní program dle programu pro exchange students. Student union membership fee. Přijdu půl hodiny po otevření Allhuset, kde to má probíhat(od 9 do 13) a moje pořadové číslo, co vypadne z krabičky je 151. OMG. Čísla se vyšplhala až k 500.

Čekat na něco s lístečkem je tu běžné. Jde to všechno nesnesitelně pomalu a tak se seznamuji s několika Číňankami a Finkou.

Po dvou a půl hodinách přijdu na řadu, zaplatím a odcházím do knihovny podělit se o dojmy ze Švédska s Martinem, Cínou, Eliškou a Hankou. Něco po čtvrté vyrážím za Laďou na jeho univerzitu, protože plán na pozdní odpoledne je jít nakoupit nějaké jídlo. Úspěšně přestoupím na T-Centralen a snažím se číst si místní Metro. Bez základních švédských slovíček se tu totiž asi neobejdeme. Trochu to chytám za pochodu, když jedete metrem a někdo vám do ucha zařve něco „Čeky“(možná nějak jinak) je to signál pro to, že vás chce předejít, a jak říká Laďa, být tam o pět vteřin dříve. V metru plno lidí spěchá. Strašně moc. A plno lidí tam je.:)

Z jeho školy odcházíme s Francouzkou, s kterou se seznámil Laďa, jejíž jméno by se dalo do češtiny přeložit jako svítání. Brzy ji ale opustíme, abychom sháněli křížový šroubovák a jídlo. Obchod s elektronikou. Třeba to tam budou mít. Nebo nám aspoň poradí, kde jinde. Jdeme tedy dovnitř. Zase lístečky s pořadím. Jsou tam tři lidi! A nic, z čeho by lístečky padaly nemůžem najít! Šroubovák překvapivě mají. O tom, jak si s ním přidělával večer disk do notebooku vám fakt nic nepovím.:)

Coop. Tedy jeden ze supermarketů s jídlem. O něco levnější než samoobsluha na kolejích. Začíná experimentování s chlebem, máslem, sýrem, salámem a podobnými věcmi, které budou chutnat jinak, ale musíme mezi nimi objevit něco, co bude chutnat nám. Kyckling je kuřecí. Legrační. A jogurt byl celkem dobrý. Ale výstižné bylo Laďovo(už doma ale): „Když to začíná rise, tak myslíš, že to bude rýžový?“ Byl.:) O jídle toho zatím nemám moc co napsat, plno objevování nás ještě čeká.

V pohodě se dostáváme domů a cítíme, že T-Centralen jsme už jakžtakž pokořili. Dokonce jsme identifikovali i švédskou telefonní předvolbu, i když všechny smsky od operátora ohledně výhodných nabídek jsou nám vážně k ničemu. Tři smsky dlouhá nabídka ve švédštině. (Před chvíli mi zase nějaká přišla.)

Ve švédštině je i moje nabídka tělocviků. Obsáhlý časopis, co má snad třicet stránek. Některá slovíčka odtušíte díky angličtině, němčině, latině, ale často fakt netušíte. No to se zlepší. Stejně tak našel jen švédsky Laďa nabídku kin. Návštěva kina by měla být v pohodě, filmy by neměly dabovat, ale aspoň by člověk rád tušil co kde a jak:)

Dvě věcí jsou znát už od tý doby, cojsme přijeli. Equal opportunities and recycling. V příručkách, jak se orientovat ve škole, máme i rady na sexuální obtěžování, bude gender day(podobu fakt netuším), u počtu zaměstnanců je v závorce dycky kolik z nich je žen, tipy na bary pro gaye. A odpadky? V kuchyňce máme asi devět košů. A před domem podobný počet kontejnerů. Laďu teda zaujal jen domestic waste.:) Většina jídel má ekologische variantu. I koupě nášeho toaletního papíru přispěla k tomu, abychom měli čistší vodu a vzduch.:)

Pověstný kolejní život zatím vůbec nepociťujeme, včera jsme přistihli jednoho spolubydlícího z patra, jak si jde do kuchyňky pro pizzu a teď dvě Portugalky zacpaly chodbu oblečením tak, že se nedá projít, ale je to až od našeho pokoje dál, protože bydlí naproti. Jak sem dokázaly dostat tolik věcí, nechápu. Takže je spíš umění tu někoho potkat, než že bychom trpěli tím, že nám někdo dupe nad hlavou, pouští hudbu moc nahlas nebo něco podobnýho. Zatím jen nikdo nechce vyhodit koš v kuchyni, ale možná vyměknu a udělám to sama.:)

Bydlíme ve druhém patře, ale kdyby šla otevřít okna, mohli bychom chodit tak. Naše hlavní budova, kde je studijní oddělení a počítačová učebna a bufet apod, má jako přízemí pro změnu patro čtvrté, takže to není moc určující.

Jo a počasí. Na fotkách je vidět, že je krásně. Je asi kolem dvaceti stupňů, což tady znamená kraťasy, sukýnky, zmrzlinu a tak. Snad se nějak aklimatizujem.:)

Jestli vás něco zajímá, tak se ptejte, určitě jsem o všem nenapsala. Dnes jsem Laďu se svačinou poslala na seminář o International Communication a já mám nějaké informační schůzky o akcích v semestru a frontu na internet a tak. Večer máme oba zahajovací party.:)

Ještě praktický dodatek, máme teda nová telefonní místní čísla, takže na českých nejsme dostupní, a adresu na přání taky sdělíme.:)

Dopsáno 21.8. po poledni.