Co ve Švédsku funguje jinak, než byste čekali, byli zvyklí nebo to aspoň stojí za zmínku

Po tom, co jsme tu strávili 5 měsíců už bych řekla vidíme i věci, co třeba turisté neřeší, protože je nepotřebují. Pokusím se to napsat trochu prakticky.

1. Zapomeňte tu na ISIC. Na všechno máme kartičky zvlášť. Do knihovny třeba. Pak máte jednu žlutou studentskou kartičku s platností u nás na semestr, na kterou dostanete slevu v muzeích nebo na vlak, ale na ISIC vám tu slevu nikdo nedá. Hlavně že jsme si ještě šli na studijní pro kupony.:)

2. Studentské slevy nejsou až tak horentní, jak by kolikrát člověk doufal. Do muzeí je většinou vstup do devatenácti let zdarma a pak vstupné pro dospělé a studenty. Kina vedou lístky jen dětské a pro dospělé. Za metro platíte 75% plné ceny.

3. Doprava obecně je tu hodně drahá. Za metrocard na semestr jsme platili přes 2200 SEK. Cesta v jednom pásmu vás vyjde nejméně na 30 SEK. Kurz byl díky posilující koruně a oslabujícímu dolaru ze začátku lepší než teď, takže mohlo být i hůř. Nejlepší asi 2,48, teď asi 2,6.

4. Jak už jsem jednou psala na všechno jsou tu čekací papírky. Lidi si je berou, i když třeba ještě není otevřeno a jsou tam sami. Jasně, nemusíte stát frontu a jít třeba mezitím někam jinam, když jsou ale v obchodě tři lidi nebo systém začne kolabovat, tak to působí fakt divně.

5. Ve Švédsku je draho. Je tu draho pro nás, pro Američany, Kanaďany, Číňany i jiné Evropany(i když ne nutně pro všechny)... Nejvíc peněz jsme tu rozhodně nechali za jídlo, i když na to, až se vrátíme, nebudeme vypadat.:) Kromě dopravy, služeb, je to už zmíněné jídlo. Je pravda, že jsme nepřešli na extraúsporný režim jako někteří těstoviny a pizza, takže jsme tu mohli nechat míň. Pro představu kilo brambor stojí 10SEK, litr mléka taky, chleba 30SEK, housky a jiné pečivo od 4-10SEK, kilo rýže 30SEK, půl kila těstovin 15SEK... Nejdražší je maso, zelenina a ovoce. Za kilo jablek, pomerančů i banánů dáte kolem 20SEK, papriky jsou na 30-50 dle barvy, nejlevnější kuřecí je asi na 70 SEK za kilo, něco lepší kolem 100, hovězí asi na 160...

6. O studiu ve Švédsku jsme něco napsali. Z mýho pohledu určitě zklamání z hlediska přístupu k materiálům a technice. V knihovně je většina knížek jednou, ale ne jako u nás prezenčně ale často absenčně, takže ji vyhraje na měsíc první student, co dorazí a zbytek třídy má smůlu. Proto jsem taky Laďovi jeho učebnice pujčovala u nás. Ještě se tu prezentuje na foliích, což byl pro mě šok a to jak studenti, tak učitelé. My jsme tedy mohli i na pc, ale i tak to bylo komplikované. Počítače pro studenty jsou pomalé, kopírek a dalších věcí je málo a často nefungují. A to jsme v hlavním kampusu, nedejbože být v nějakém menším. Univerzitní Mitt(IS) komplet švédsky, ale tak celkem se to dá. Ještě je třeba asi podotknout, že předměty pro Erasmáky se liší, budete hlavně s nimi a klasická místní vyuka se vás uplně nedotkne.

7. Švédi umí anglicky. Že všichni je kec. Narazila jsem na víc lidí, co neuměli a pak se snažila odtušit jejich rady. Navíc je tu plno přistěhovalců. Ale pravda je, že jich umí fakt hodně a poradí vám kdekdo. Proč tomu tak je? Nejen výuka ve škole po několik generací. Stačí zapnout televizi. Jen dětem se něco dabuje. Jinak vše se švédskými titulky. Chudák Američan Corey, co s námi dva měsíce bydlel na patře se chtěl zlepšit ve švédštině a v tv samá angličtina.

8. V kuchyni nemáme jedinou váhu. Nejde jen o to, že bydlíme skoro se samými chlapci(i když tomu já stav naší kuchyně přičítám hlavně), ale Švédi měří do odměrek. http://www.cookingfor.us/catalog/images/MIU%20France%205-Piece%20Measuring%20Cup%20Set.jpg něco takového

9. Švédské máslo, tuk na pečení, mouka...jsou jiné. A to, že i dost.

10. Život tu začíná později. Většina obchodů má otevřeno od 9/1O do 17.

11. Ikea vládne a je všude. Je levná. Nože z Ikei sice nejsou nějak skvělé, ale má je skoro každý, stejně tak hrnky atd.

12. Ještě tu vládne H&M. Jen ve Stockholmu má přes třicet poboček.

13. A McDonald. Na nádraží nejsou Číňani jako u nás a párek v rohlíku(kdy půlka párku vám kouká ven) prodávají v trafikách. McDonald je na místní poměry skutečně levné občerstvení. Hamburger vyjde na 10SEK. Jiné fastfoody jsou dražší a po normálním občerstvení ani nekoukáte. Jako po celém světě se teď Mc snaží přesvědčit o tom, jak je eko a tak na tácku dostanete papír, co vše dělá pro přírodu, jak šetří energií a jak mléko, co prodávají je eko.

14. Autobusové řády vám moc nepomohou. V metru je výpis všech stanic, u zastávek autobusu ne, takže vám nezbývá, než si spojení najít dopředu na www.sl.se

15. Asi chtějí šetřit obaly.Plno věcí se tu prodává ve velkých baleních, nebo rozhodně větších než u nás. Prášek do pečiva po 120gramech třeba. I když záleží zase na řetězci. Větší balení jsou často velmi výhodná, takže do nich jdete. Na druhou stranu nikdo nejde do obchodu s taškou. Každý si tam vezme papírou nebo plastovou.

16. Jako Čech nejvíc postrádám náš tvaroh(mají cottage, ale stejně maličko jiný než ten u nás), ovocný čaj(na ten tady můžete zapomenout, všechno je černé, zelené, pytlíčky, sypané, max mají bylinkový) a knedlíky. Našlo by se toho určitě víc. A třeba okurky nakládají jinak než my, docela síla to ochutnat, s pepřem a tak.

17. Studenti tu mají kolem čtyř předmětů za semestr, ale i jeden. Takže když máte titul, máte za sebou třeba jen 12 předmětů. Hodně píšou eseje, ale jinak mi přijde, že nejsou až tak vytížení, ale máme malý vzorek spolubydlících...

18. Nabídli nám oběma koleje jen pro jednoho. Tak jsme mysleli, že si spolu najdeme byt někde mezi našimi školami. Nemožný. Čekací lhůty na byt jsou třeba rok. Aspoň. Když je vám tak šestnáct, zapíšou vás rodiče na waiting list a pak se uvidí.

19. Metro mají i v kavárně, masivní počet lidí ho denně čtev metru, až mě to překvapilo. Já jsem z něj tahala hlavně předpovědi počasí.:)

20. Výchova je tu skutečně liberální. Třeba včera jsem jela metrem. Tak deset školkových dětí kolem mě začalo zpívat, dupat a tleskat. A nikdo včetně učitelky ani nehnul brvou. Když se chtějí projevit, ať se projeví. Napsala jsem o tom asi třicet stran a chodila i do školky, tak kdo má zájem, klidně pak povím víc.(Stejně jako jiný témata.)
21. Švédi jsou strašně hrdí na to jak jsou equal a tak. Až moc někdy. A tak všude možně je kolik firma zaměstnává žen, i když je vám to jedno, tatínci vozí děti v kočárku kvuli povinným měsícům na rodičovské dovolené, dostanete rady proti sexual harassment ve škole. Učitelům říkáte jménem ve školce i na vysoké.
22. Čas. Přesnost vládne. Vlaky jedou včas. Ne na vteřiny jako ve Švýcarsku, ale na minuty rozhodně. A jak u nás máme deadline, že posíláte před půlnocí, tak mě už několik hodin před ní psala spolužačka, kde ta moje práce jako je. Divnej pocit.:)
23. Cena lístku na vlak roste s tím, jak se blíží odjezd. A to až několikanásobně. Žel kupujete si lístek na konkrétní vlak a ne den. Vlaky jsou hodně drahé.
24. Ve Stockholmu je letiště Stockholm Arlanda. Tam létají České aerolinie. Pak je tu ještě letiště Stockholm Skavsta, které leží 100 km od Stockholmu(neke:)) a odtamtud do Čech létají Ryanairlines.
25. Zdraví je hodnota silně ceněná společností. Plno léků koupíte bez předpisu v lékárně. I hormonální masti, věci na teplotu, ne vše, ale rozhodně hodně. Navíc lékarny fungují jako samoobsluha. Běda vás vytáhnout kapesník nebo pšíknout na veřejnosti. To máte být doma a nevycházet.
26. Švédi ujíždějí na divných chutích. To musíte vyzkoušet.:)
27. Opravy trvají dlouho. Jedno patro navrtají jeden den, další další den...takže to posloucháte celý týden. Super.
28. Všechny plastové lahve mají vratnou zálohu. 2l 2SEK, plechovky a 0,5l 0,5 nebo 1SEK.
29. Alkohol nemají v samoobsluze, ale ve specializovaných prodejnách Systembolaget. Alkohol je navíc drahý.
30. Hodně se tu svítí. Třeba světla u nás na chodbě snad ani nejdou vypnout.
31. Oficiálně povolené stanování i v rezervacích, když to uděláte s citem.
32. Patriotismus. I na Coca Cole se skví "Made in Sverige".
33. Moc tu nemají u nás dost populární obchody s outdoorovým oblečením. Když už, tak na sport.
34. Papírnictví je součástí knihkupectví. Drogerii najdete částečně v supermarketu, lékárně a něco co připomíná drogerii je spíš luxusní prodejna líčidel a parfémů.
35. Plaťte kartou. Jde to (téměř) všude. A když ne, tak vás za to i nechají jít zadarmo třeba do muzea.
36. V muzeích můžete fotit a natáčet bez poplatků navíc.
37. Nejen že jsou muzea pro děti zdarma, jsou často zábavná a mnohem víc interaktivní než u nás. Máloco si nemůžete zkusit nebo osahat.
38. Revizora spíš nepotkáte, když už ano, není šance úniku, chodí ve skupinkách třeba šesti, osmi.
39. S dětmi se chodí ven za každého počasí už odmala(kočárky brodící se závějemi nejsou výjimkou). Platí heslo I Ur och Skur - venku za každého počasí, neboli neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený člověk.
40. Pošta je součástí supermarketu nebo samoobsluhy. U pokladny nakoupíte obálky,známky, kdo si jde pro balíček, tak taky do blízkého obchodu. Často znamená slušnou otevírací dobu. Schránky jsou žluté, před Vánoci vedle každé stála ještě jedna červená pro Julpoštu. (Jul=Vánoce)
41. Něco má na nás nezvyklá balení. Jogurt v litrových tetrapacích třeba. Velký výběr polotovarů. Švédi sami si jídlo do práce nebo do školy nosí v plastových dozičkách a ohřívají v mikrovlnkách.
42. Volání je levné. Někdy platíte jen spojovací poplatek(Comviq) a pak strávíte třeba dvě hodiny ve vlaku telefonováním.
43. Sníh odklízí městské služby.
44. Přežili jsme tu bez švédského rodného čísla, což znamenalo omezení akorát v tom, že jsme si nemohli přivydělat ani výzkumem(normální práci ale bez znalosti švédštiny těžko seženete). Na druhou stranu se vyhnete příspěvkům Greenpeace, Lékařů bez hranic a jiných, protože bez švédského rodného čísla je nezajímáte. Původně jsme tu chtěli jít volit, ale když se ty volby zrušily...
45. Švédi znají z Čech hlavně Prahu. Tu viděli, chtějí se tam podívat, je tu populární.
46. V metru na jezdících schodech zásadně vpravo. Vlevo je pruh pro rychlejší. V metru obecně se hodně spěchá.
47. Švédi jsou ochotní pomoci. Zvlášť tady ve Stockholmu zvyklí na turisty plynule přecházejí do angličtiny nebo začnou shánět někoho jiného, kdo vám pomůže.
48. Fika. Jít s někým na kafe. Jedno ze slov, co stojí za to si osvojit.
49. Obecně známé, pozor na nože a rychlosti na dálnicích. Pokuty jsou velké. V čem jsem naopak viděla benevolenci bylo vracení knížek do knihovny.
50. Nejhezčí to tu bylo, když jsme přijeli. Teplo, sluníčko, světlo. Jestli chcete jet do Švédska, jeďte o prázdninách. Tu listopadovou tmu a plískanici nechcete zažít.

Určitě je těch věcí mnohem víc, jen mě teď asi nenapadají, nebo už nechci opakovat všechno, co jsme psali. Špatné zapomenete nebo považujete za výjimku a dobré si uchováte. Chvála tomu, jak nás mozek takhle chrání.:)

Sbaleno

Úspěšná oponentura za mnou, o něco méně úspěšná obhajoba taky, ale hlavně mám kredity!:) Uff.:)

A sbalili jsme naše věci. Hohohó.:) Tři kufry. Ale jeden nalehko do letadla. Zítra nemusíme nic, tak jen nostalgicky projdem mrazivý Stockholm, co se oteplil na minus šest:) a dovezem vám nějaký jídlo, ať máte taky zážitek. Ať už to znamená cokoli.;)

A taky jsme prodali postel. Sice ten přistěhovalec s náma smlouval, ale aspoň ji nemusíme hodit do kontejneru. A třeba se ozve ještě nějaký solventnější zájemce. A tak se tu povalují už skoro jen zbytky jídla.(Zní docela dekadentně.:D)

Dneska jsem se ptala Rickarda na studentské půjčky. A je to tu tak, že studenti si na studium pujčí a od rodičů už nic nedostávají, to jim dle Emilie přijde nevhodné. Jenže Rickard, náš učitel, už tu půjčku splácí patnáct let. A pořád to naskakuje. Mezitím už má několik dětí... Tohle je tu nastavené trochu jinak no.

Naposledy to a ono

Čim víc se blíží odjezd, tím víc mě baví sem psát. Vzniká tím maličko nepoměr ve srovnání třeba s listopadem ale co už.:)

Pomalu je čas odjet, když jsem včera oslovila jednu bezradnou paní v metru s tím, zda nechce pomoct, a pak jí poslala na správnou kolej. Myslím, že jsem nic neříkala tak často jako "excuse me" a "thank you very much". A "hej". Já používala hej dost i v Česku a tady je to pozdrav. Ale ne něco jako čau. Hej řeknete i prodavači v obchodě, rovnost je tu všudypřítomná. A "hej då"[hejdó] je nashledanou. Případně ještě tack[tak] - děkuji. Což je švédská slovní zásoba, co vystačí na to, abyste, pokud rozumíte číslovkám, úspěšně v obchodě předstírali, že jste Švéd.:) (Ale už se těším do uchrchlaného Česka. Jednou jsem zakašlala v metru, asi z těch procházek v minus 15i stupních, a dvě paní si ode mě odsedly.)

Už jsme vyvěsili letáčky na prodej postele, jen nechci začít balit, tím se ukáže ten definitivní konec. Nechci psát nic přehnaně sentimentálně, tak bych asi preventivně neměla psát nic.:D O tom, jak jsem byla naposledy prát, jak jsem byla naposledy u Araba a říkala mu, že nikde jinde nemají paprikovou příchuť chipsů:), jak jdeme naposledy do školy...

Včera jsme se byli ještě ohřát v místním Aquaria, ty simulované deštné pralesy mají dycky tak 25 stupňů, ale tunel se žralokem byl lepší, i když tady zas byly blízoučko piraně. Vůbec tak všechno je dostupné s nápisem Danger. Byl tam i podzemní tunel~kanál s akvárii, to se mi líbilo jako nápad.

Vaxholm a procházka po ledu

V sobotu jsem vyrazila do Vaxholmu. Měla jsem štěstí na krásný počasí. Kachny byly tak odolný, že mezi nima mohl člověk chodit a ani neodlétly. Ačkoliv je evidentní, kolik ledu plulo ve vodě, viděla jsem odplouvat loď.

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Dneska bylo stejně mrazivo(-16) ale zataženo. S jednou Francouzkou jsme z naší bývalé pláže došly do Ropstenu a pak zas zpátky. Dál už to na chození nevypadalo bezpečně. Ale stejně je to super chodit několik kilometrů "po vodě".:) Rozmrzala jsem pak doma přes hodinu.

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

8.1.2009

náladovka

Zatímco pro Laďu to byl den, kdy strávil pět hodin ve škole(ale už jen jednou), já jsem chtěla využít free fridays v muzeu architektury.(Ještě že tak, vzhledem k rekonstrukci většiny muzea to za moc nestálo) Stála jsem na zastávce a čekala na autobus, co mě odveze z ostrova do centra. Tma. Sníh. Asi tak minus patnáct stupňů, jak tu teď máme. A v tom vidím babičku přeskakovat z nohy na nohu. Usměju se na ni, protože mě to oproti všem načučencům na zastávce celkem pobaví. A tak na mě spustí něco švédsky. Nerozumím. A začneme si povídat. I s cestou autobusem to trvalo asi dvacet minut. Jako správný zdvořilý člověk začnu konverzaci počasím, ale přesuneme se k tomu, co tu vlastně dělám, co je tu zajímavé, jak je Švédsko drahé a najednou babička vybalí, že byla o Vánocích ve Švýcarsku a to bylo tedy taky příšerně drahé. Wow, říkám si v duchu. Jasně, že důchodci cestují...ale ono to pokračuje. Bavíme se o létání, drahých vlacích ve Švédsku(říkám jí, že u nás si kupujete jízdenku na den a ne na konkrétní vlak a taky, že stojí stejně deset dní před tím jako deset minut před odjezdem, což ve Švédsku neplatí ani jedno) a tak. A ona vybalí, jak byla loni v Indonésii a které všechny země procestovala a v kolika žila. Kolik vám slečno je, vy jste mlaďounká. 21. No a mně 84. 4x starší a plánuje letos Sankt Peterburg(Petrohrad), Skotsko, Řecko...

Taky říkala, že byl letos mimořádně temný listopad tady. No to teda.:)

Strašně moc se těšim na všechny kamarády a rodinu a tak. Muselo trvat čtyři a půl měsíce, aby to přišlo, ale je to ukrutný. Já vím, za týden už budu na trajektu touhle dobou...a blízko... Ale taky vim, že zas budu chtět jet daleko. Aneb jak říká Zdeněk Svěrák ve Vratných lahvích, aby mohlo být vítání, musí být loučení. A taky o čem vyprávět. A cesta ke změně. Podle mě mě poznáte. Laďa tvrdí že ne, ale poznáte, nebojte.:) To spíš až uvidíte jeho vlasy.:))

Göteborg

Cesta tam trvala tři hodiny. Vlak na úrovni našich EC, ale podstatně vyšší rychlost, když těch necelých 500 km ujede za tři hodiny s pár zastávkami. Já jsem den předtím psala práci do ČR a spala hodinu, takže jsem prospala i tu cestu u Ladi na klíně.

Přijeli jsme do mrazivého Göteborgu. Vyrazili jsme do přístavu. Göteborg je největší švédský přístav. Muzeum s loděmi bylo zavřené, tak jsme si je museli prohlídnout sami. V moři plavaly kusy ledu a statečné kachny.

Na počet obyvatel je Göteborg srovnatelný s Brnem, je také druhým největším městem v zemi. Centrum obchodíte pěšky. Ale jeďte v létě, užijete si populární botanické a růžové zahrady.

Prošli jsme kolem univerzitních budov a místní historické třídě a čekal nás turistický tip Universeum. Několikapatrový komplex s částí a la deštný prales, živá zvířata a rostliny a mezi tím chodníčky a hlavně zaslíbené teplo. 26 stupňů a vysoká vlhkost. Párkrát jsme kropení schytali i na hlavu. Jediný, kdo se z přechodu do tepla hůř vzpamatovával byl foťák. Kromě téhle sekce, tam byla i švédská fauna a flóra, obří mraveniště, polární sekce, akvária(mě teda nejvíc dostal žralok a piloun u hlavy...) a ve dvou patrech různé pokusy,které už se ale docela opakovaly vzhledem k počtu muzeí, co jsme tu už navštívili. Ale neurazí.:) Nejvíc zabrat nám dalo ujasnit si, jak se počítalo v dvojkové soustavě, abychom vyřešili enigmu. A bagr byl fajn. Ale Laďa si těch pět tlačítek teda zapamatoval mnohem rychlejc než já. Rozený bagrista.:)

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Původní vrchol výletu se stal asi jeho nejslabším článkem. Naturhistoriska museet v Göteborgu dinosauří sekcí myslel jednoho dinosaura. Jak by řekl Martin epic fail. Jo to byl. Můj. Zato muzeum skýtalo podívanou na monstrózní kostru a vedle jedinou na světě vycpanou velrybu. V muzeu je údajně vycpaných přes deset milionů zvířat. Tak pokud počítají všechny ty brouky v každém šuplíčku, tak asi jo.:)

Zbývalo dostat se do centra, protože hostel měl vytrvale obsazeno nebo to nezvedali, a zjistit, kde jinde můžem bydlet. Bylo hnusně. Ale strašně moc. Sníh a vítr foukal, byla děsná zima. Z informací nás poslali, ať vystoupíme na jedné zastávce, která byla od hostelů ještě docela daleko(jak jsme zjistili, když jsme vystoupili). Brodili jsme se sněhem(na ulici) a hledali ubytování. Určitě znáte ten úlevný pocit, kdy z kalamity vejdete dovnitř do tepla a víte, že snad nebudete už nikam muset(původně jsme plánovali, že půjdem ještě do města, ale Laďa spal tak asi už o půl sedmý:D, pak vstával zas extrémně brzo teda). Hostel, ve kterém jsme spali měl Green key, což je certifikát environmentálního zacházení. Takže třídění odpadu apod., šetření jsme ale nejvíc pocítili na zimě v pokoji(na peřinu jsem si musela hodit kabát, abych usnula). Zajímavější mi ale přišlo, že dům, ve kterém jsme spali, vzhledem k blízkosti přístavu byl kdysi místem, kam zamířil každý námořník, co se do Göteborgu připlavil.

Ráno se podíváte z druhého patra a vidíte, jak tam lítá sníh. Super. Vyrazili jsme ke kostelu na kopci nad námi. Mělo to tak mrazivou atmosféru, že jsem se nedokázala ani usmát.:) Pod námi šedivé město. V kostele teplo a varhany, před kostelem závěje a kroužící ptáci, čekající na mršiny. Ne na nás ale. Na nás čekalo místní akvárium a muzeum loďařství. Sumýši, koníci, sasanky, mořské i sladkovodní ryby. Super. Laďa zase obdivoval provedení modelů desítek lodí v dalších patrech. Navíc protože jsme ve Švédsku, tak sekce, jak se loví rybky, pirátská loď pro děti, fiktivní přístav, kajuta, kormidla... Zbytek dne jsme strávili ve městě, přístav se nám nepodařilo vyfotit, ani když jsme vylezli na kopec:), v cestě nám stála teplárna. Prošli jsme přístav, centrum města, najedli se a pomalu vyrazili domů. Cesta zpět trvala přes pět hodin, měla necelých pět, ale měli jsme zpoždění. Střídali jsme se ve spaní a čtení a před desátou byli doma.

fotky z výletu najdete mimořádně na Picasse u Ladi: http://picasaweb.google.cz/gwinn512/Goteborg

3.1.2009

(Trpím prokrastinací. Chytla jsem to až na VŠ ve druháku a od tý doby to jde se mnou z kopce. Momentálně ale potřebuju dopsat práci, kterou už jsem jednou neodevzdala, takže bych letěla ze školy...tak mi můžete držet palce. No ale zase pak je více článků tady na webu, pro vás asi jen dobře.)

Už se nám vážně stýská a většinou se bavíme o tom, jak už se těšíme domů, na rodiny, na kamarády a tak. Viz ilustrační foto.

Včera jsme vyrazili za dalšími Čechy do Rikstenu zahrát si nějaké deskovky. Nakonec jsme s Petrou, Michalem, Luckou, Janou a Tomem hráli Bang, Šestiměstí a Osadníky. Konečně vyhrál Šestiměstí Laďa a ne já, tak měl radost.:) V Bangu byl naprosto nezlomný šerif, kterého jsme neoddělali díky jeho štěstí a naší nevšímavosti, co všechno máme za zbraně(holky banditi, no:)). Osadníky vyhrál magnát na kámen a hlínu.

Začalo se hrát něco kolem sedmé a odcházeli jsme o tři čtvrtě na jednu na noční autobus. Cestu už jsme znali, půlhodina dolů. Spojení na internetu vypadalo docela hrozivě, tři autobusy, cesta hodinu. Jenže to celé nakonec bylo uplně jinak. Včerejšek byl dost mrazivý, sníh se třpytil a křupal pod nohama, ale pořád jsme ve městě, takže pod minus deset to snad nešlo, i když předpovědi hlásili na nejbližší dny i minus 23. První autobus přijel o něco málo později a dovezl nás na místo, kde jsme předtím nikdy nebyli. Naštěstí měli v jednu ráno otevřeno v 7Eleven, co tam stál na rohu, takže jsme zasytili hlad(Divili byste se, ale většina fast foodu i na centrále tu má v noci zavřeno.). Navazující autobus jel dle řádu o dvacet minut později, než měl, tak jsme se rozhodli to risknout a dojet něčím do centra a odtamtud pokračovat, i když tu neexistuje nic jako naše rozjezdy se společným místem na Hlaváku. Jak jsme tam tak byli, tak se mi i zlepšila nálada, poslední dny se mi fakt už stýská po spoustě lidech. Začala jsem se smát, jak mi to celé přišlo absurdní. Koukli jsme do mapy a vydali se rychlým tempem na Odenplan. Jenže to už k nám nebylo tak daleko. Když jsem to teď zadala do mapy, tak to z centra bylo 6,2 km, nemělo na většině zastávek smysl čekat na autobus, co jel jednou za půl hodiny či za hodinu. Kolem čtvrt na čtyři jsme byli doma, takže jsme šli slušně, necelou hodinku.:) Potkávali jsme akorát prohrnovače, kteří ale neměli co prohrnovat, protože nasněžilo sotva pár centimetrů. A nemusíte se bát, chodíme ven dost navlečení.:) Takhle v noci pozná člověk město jinak, všímáte si jiných věcí, má to něco do sebe. A hlavně se těšíte do tepla a do postele.

Silvestr

Strávit přelom roku jsme se vydali do Rikstenu, což je místo, kde by Laďa bydlel, kdyby bydlel na svých kolejích(což by mělo tak deset výhod oproti našim, ale nemohli jsme to vědět a co se jednou stalo, už nejde odestát). Nahlásili jsme se na international dinner na osmou. Vyjížděli jsme tak, že bylo jasné, že dorazíme pozdě, navíc nám ujelo už první metro, takže navazující vlak na centrále jsme minuli o minutu a šli se aspoň najíst do McDonaldu. Což vzhledem k tomu, co následovalo, byl dobrý nápad.:)

Vlakem jsme dojeli do Tullinge, nesla jsem tašku s jídlem, Bangy a foťákem. Mapu jsme si chtěli vzít. Máme skvělou podrobnou. Zůstala doma. Měli jsme projít zástavbou, lesem a být tam. Prošli jsme zástavbou, lesem a skončili na velké křižovatce. Volali jsme Janě, kudy dál, popsali jí místo, kde jsme i se jménem zastávky autobusu. Rada byla prostá, leč k ničemu. Jděte po velké hlavní cestě, to nemůžete minout, je tam jen jedna cesta. Vydali jsme se ještě dál, přešli trať, došli na další kruháč, o kterém mluvila(na úplně jiný). Sněžilo.

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Místní řády na zastávkách jsou dejme tomu slabší. Je tam jméno zastávky, cílová stanice, případně významné uzly a kdy to jede, ale ne přesný výpis stanic jako u nás a za jak dlouho na nich jste. Rozhodli jsme se vrátit a prozkoumat víc mapu u silnice(což tedy nebylo moje, ale Laďova úloha). Byli jsme o dost dál a jinde, než jsme chtěli být. A tak nezbývalo to otočit a po jedné opuštěné silnici respektive stezce vedle ní jít konečně do Rikstenu. Když jsem nemohla, tak mi i gentlemansky vzal to jídlo, kterého se pak nechtěl vzdát, aby trpěl.:) Po desáté voláme Janě, že jsme v Rikstenu, tak tedy kudy dál. Doprava, tak za minutu jste tam, jdu vám otevřít. No dobře. Po hodině a půl v nočních tak minus deseti, sněhu všude kolem jsme dorazili na místo, kam jsme měli dojít za půl hodiny. Večeře už skončila, ale dost toho zbylo, tak jsme si ještě něco mohli dát. Holky ocenily moje chlebíčky s netopýry a kytičkami, tak jsem měla radost.

Pomalu byl čas vyrazit do města na ohňostroj. Kdo byl na Ignis Brunensis tak je zmlsaný, ale proč by i tady nemohli mít velký městský že. A ta atmosféra ve městě... Jenže do města se chtělo hlavně Španělům, kteří mířili do klubu. Z Čechů jsme uplně nezlomili nikoho, takže se nakonec zůstalo v Rikstenu. Devět Čechů(4) a Češek(5) od dvaceti do pětadvaceti. Hodina a půl do půlnoci. Čechy i Morava daleko. Pořád vás nenapadá program? Sněženky a machři. Klasika, kterou neznal akorát Laďa. Hlášky, co všichni znáte. Před půlnocí jsme se oblékli, vzali prskavky, flašku a foťáky a vyrazili na letiště. Ale nedošli jsme tam, bylo pozdě. Tak jsme přelom roku strávili na takovém náměstíčku mezi rodinnými domky blízko jeřábu. Laďa alkoholu ještě nepřišel na chuť, já teď pít nemůžu ještě pár měsíců, ani jsme si nezapálili, no byli jsme za slušňáčky.:) Od okolních domků lítali petardy a rachejtle ještě půl hodiny po půlnoci, kdy jsme šli dokoukat Sněženky. Sama za sebe můžu říct, že jsem pak doufala v nějakou akci, ale pustil se seriál, lidi postupně zívali, tak jsme o třičtvrtě na dvě vyrazili směr Tullinge na noční autobus a la rozjezd, tentokrát po lepší cestě. Leč autobus měl spoždění, tak jsme dobrých dvacet minut přešlapovali na zastávce s opilci, co co chvila padali do sněhu. Z centrály metrem domů, od metra pěšky a pohádky je konec, neboť po čtvrté jsme byli doma.