V neděli jsme odpočítávali minuty do kitchen meetingu. Navrhovala jsem, že bychom si s sebou měli vzít nějakou zbraň „pro jistotu“, na což mi Laďa odvětil, že on s sebou má nůž pořád, jinak by se cítil jako nahý. V šest jsme tam byli. Švédi si totiž potrpí na přesnost. Ale nebyli jsme moc připravení. Jedna slečna měla paličku v ruce, nevypadalo to zrovna v pohodě, žádné jiné slečny tam navíc nebyly, jeden by dostal strach, ale seděla jsem u stolu, takže strategie byla jasná, zalézt dyžtak pod stůl. Další týpek dorazil s popsanou A4. A pak už se jen čekalo než dojdou všichni.
Celé to trvalo sotva dvacet minut, které by se daly shrnout do asi, je tu pěknej bordel, tak po sobě všichni uklízejte, teď to uklidíme společně, pak vypíšeme služby. A abychom se moc nesedřeli, tak to uklidíme až zítra v osm... Ráno? Blázníš? Ne, večer samozřejmě. Když jsem přišla v osm do kuchyně, čekal na mě vzkaz, že už všechno udělali kromě podlahy, tak ta je na nás. Což nebyla moc gentlemanská dohoda. Ale stalo se.
Dneska jsme si koupili větší hrnec(všechny veřejné v kuchyni jsou malé, jen pro jednoho prostě), pánvičku a nůž, což můj milý okomentoval slovy, že už máme pořádnou domácnost, když po sobě můžem házet pánvičkou. Nožem by to byla škoda. Mohlo by se totiž stát, že by se netrefil a on by se ztupil. A přece jen něco stál že. Navíc cost benefit analýzou zjistil, že se mu vyplatí si mě nechat. Zatím teda.:)
Žádné komentáře:
Okomentovat