Poprvé ve škole

Dneska jsme byli poprvé ve škole. Jo, o měsíc dřív než bychom šli v ČR. Ale tak proto jsme tady no. Já jsem byla příjemně překvapena tím, že jsem rozuměla skoro celý tři hodiny a nepříjemně tím, kolik práce budu muset vyměnit za kredity, co si odtud odvezu. Ne že by třicet kreditů bylo málo, ale vzhledem k tomu, že je nepotřebuju... No, už jsem si to na sebe ušila.

Nevím, jestli se chci tolik před vámi zostudit, abych popsala svoji první cestu do školy.:) Tak to zkusím jen fakty. Trvalo mi to asi hodinu a půl a mohlo deset minut.:) Příště půjdu pěšky.

A abych vám ještě trochu zvedla náladu tak přístup k materiálům na MU je úplný komfort. Tady nemám on-line skoro nic. A co máme přečíst do čtvrtka leží v počtu kusů jedna v jiném kampusu ve Stockholmu. Za to se na hodině fakt diskutovalo a byla i místy zábavná. Spolužáky a spolužačky mám z Německa, Kanady, Hong Kongu, Iráku, Bangladéše,...

Tohle je ostatně budova, kam budu na semináře chodit. Vedle je jezero, kam bych chtěla na loďku, dokud je hezky. Na rozdíl od mých asijských kamarádek umím i plavat, tak co.

V knihovně jsme potkaly Elinu, která stála v téhle nehorázné frontě na kartičku do knihovny, kterou už mám.

Pak už zbývalo jen nakoupit a jet s metrocard vysvobodit mého milého, který si ji zapomněl doma. Aby naše postel měla i nohy vydali jsme se shánět klíč a taky vazelínu, protože nám děsně vržou dveře. Konečná řešení těchto problémů, ať vám radši popíše sám. Cesta metrem byla opravdu zábavná, viděli jsme totiž billboard na nějakou dinosauří show, co bude v říjnu. Kam samozřejmě(jak jinak ne?:)) musíme jít. A pak mi ještě vyprávěl něco o routerech a jak vezmeme vazelínu z bagru... Moc zajímavé.:) Ještě se rozhodl pro mě udělat jednu laskavost. Stáhne (mi?) seriál o dinosaurech. Až tak mě má chlapec rád.:)

Novinky z našeho patra a kampusu. Chystá se Vikingská party. (A plno dalších, ale na tuhle je nejvíc letáčků.) Švédka od nás z patra vyměkla a vynesla koš. Dokonce dvakrát. Taky jsme včera společně umyly haldu nádobí, když už jsme tam vařily. A lhala jsem. Když se mě ptala, po kom jsou ty pánve, neměla jsem sílu říct, že po Laďovi, jen jsem je umyla a abych to zamaskovala, tak i to ostatní.:) Faktem ale zůstává, že v naší kuchyni je motýl, po stole se prochází mravenci a pár lidí ještě na systém „umeju si po sobě nádobí, co zašpiním“ nepřešlo. Za to se někdo rozhodl si chránit svůj hrnec a toastovač a podobné věci.

A celý ten humbuk kolem recyklace je zas o tom, že plno věcí, co by se u nás ještě nevyhodilo už vyhodí. I když do správného koše. Tak já nevím.

A krávy zmizely. Včera odpoledne.

Pondělí 24.8.2009