V oranžových tónech

Dneska v noci se mi mimojiné zdálo, že se Říza vrátil z Erasmu a jak lidi říkali, že se změnil. A že jsem seděla doma na křesle a dávala mamce věci na žehlení a přela se se sestrou o počítač s tím, že já přece odjedu, tak ať pro teď mi ho dá. Že pojedeme s Láďou do zahraničí. A pak jsem se vzbudila a říkala si, taková blbost, kam bychom jezdili. Koukla jsem na peřinu, moje povlečení supr, jsem doma. I s ním. Wow. Ale ta skříň je divná. A ty domy naproti. Sakra, vždyť my jsme odjeli! Před dvěma měsícema! Maličko šok.:)) Ale nebojte, nějak jsem to zpracovala.;)

Jinak sníh tu nemáme. Stromy jsou v podzimním šatu a oparu. Prší a je asi pět stupňů. Včera jsem se toho Švéda, co ho znáte z historky o sršňovi, ptala, jak moc zima tu asi bude a říkal, že max minus 20, ale spíš tak minus 10-15 většinou. OMG.:) Laďa mě pak uklidňoval, že má velký oči a přeháněl, tak uvidíme. Emelie zase říkala, že v zimě jde člověk tak na půl hodinky ven na mráz, na slunce a jí hodně sladkostí, aby tu tmu nějak přečkal. To jsem teda zvědavá.:)

Jak mi píšete, že v českých obchodech už jsou Vánoce, tak tady ne. Tady si konkuruje příprava na dva jiné svátky. Halloween a Alla Helgons Dag. Navzdory tomu, že jsme poslední group work psaly i o tom, jak je Halloween pro Švédsko nepůvodní a přenesla se z něj jen ta komerční a zábavná složka, tak mám docela náladu jít pak v kostýmu na nějakou party. Po celém kampusu visí letáčky s dýněmi už teď. Dýně mají ostatně i na trhu. Kandice, která je z Kanady, si jednu nadšeně koupila na pumpkin cake a pak taky na vydlabání, že. Dušičky tu mají podobnou podobu jako u nás, řekla bych.

Každej den se chodim dívat do schránky, jestli tam už nebude ohláška o balíku. Jak malý dítě, co se těší na Vánoce. Jo a taky bych si chtěla postavit iglu. (Až bude sníh, ale to je snad jasný.) Tak to by snad k mojí infantilnosti pro dnešek stačilo.