V posteli s Kunderou

Stejně jako v ČR i tady klesá venkovní teplota. O to silnější bylo moje zklamání, když jsem včera šla vyzvednout balík, který do Stockholmu dorazil už v pátek(ne tak na naši poštu) a zjistila, že není pro mě. Ne že bych Laďovi ty věci nepřála, jen už se fakt těším na svůj kabát. Ačkoliv v lese stále rostou borůvky a cestou do školy mohu nohama šustit v barevném podzimním listí, zítra bychom se už měli dostat k nule. Brzo to přišlo, moc brzo. Dneska byly asi tři stupně. Ztratila jsem se ve městě(ne neptejte se jak:)), našla se, ale slušně promrzla. A tak jako ostuda čtu teprve dnes Nesnesitelnou lehkost bytí. Tohle se mi líbilo: "Co je to závrať? Strach z pádu? Ale proč se nám dostaví závrať i na rozhledně opatřené bezpečným zábradlím? Závrať je něco jiného než strach z pádu. Závrať znamená, že nás hloubka pod námi přitahuje , vábí, probouzí v nás touhu po pádu, které se pak vyděšeni bráníme."

Filmu bylo vyčítáno, že knihu zploštil jen na děj. Kundera se od něj distancoval. Viděla jsem ho se sestrou tak před pěti lety. V hlavě zůstal jen obraz Tomáše v nemocnici, Sabiny v ateliéru a dojem, že herci nevypadají jako Češi.

Koncem si otevřu most k úkolu od Martina. "Svěřila se s tím zážitkem francouzským přátelům. Divili se: "Tak ty nechceš bojovat proti okupaci své země?" Chtěla jim říci, že za komunismem, fašismem, všemi okupacemi a invazemi se skrývá základnější a obecnější zlo; obrazem toho zla se pro ni stal pochodující průvod lidí, kteří vztyčují ruce a křičí unisono stejné slabiky. Ale věděla, že by jim to neuměla vysvětlit. V rozpacích převedla rozhovor na jiné téma." Příště tedy o tom, jak ostatní Evropané vnímají EU a Lisabon.

PS pro znalce seriálů. "A tohle uhodneš?! Tohle uhodneš!"