8.1.2009

náladovka

Zatímco pro Laďu to byl den, kdy strávil pět hodin ve škole(ale už jen jednou), já jsem chtěla využít free fridays v muzeu architektury.(Ještě že tak, vzhledem k rekonstrukci většiny muzea to za moc nestálo) Stála jsem na zastávce a čekala na autobus, co mě odveze z ostrova do centra. Tma. Sníh. Asi tak minus patnáct stupňů, jak tu teď máme. A v tom vidím babičku přeskakovat z nohy na nohu. Usměju se na ni, protože mě to oproti všem načučencům na zastávce celkem pobaví. A tak na mě spustí něco švédsky. Nerozumím. A začneme si povídat. I s cestou autobusem to trvalo asi dvacet minut. Jako správný zdvořilý člověk začnu konverzaci počasím, ale přesuneme se k tomu, co tu vlastně dělám, co je tu zajímavé, jak je Švédsko drahé a najednou babička vybalí, že byla o Vánocích ve Švýcarsku a to bylo tedy taky příšerně drahé. Wow, říkám si v duchu. Jasně, že důchodci cestují...ale ono to pokračuje. Bavíme se o létání, drahých vlacích ve Švédsku(říkám jí, že u nás si kupujete jízdenku na den a ne na konkrétní vlak a taky, že stojí stejně deset dní před tím jako deset minut před odjezdem, což ve Švédsku neplatí ani jedno) a tak. A ona vybalí, jak byla loni v Indonésii a které všechny země procestovala a v kolika žila. Kolik vám slečno je, vy jste mlaďounká. 21. No a mně 84. 4x starší a plánuje letos Sankt Peterburg(Petrohrad), Skotsko, Řecko...

Taky říkala, že byl letos mimořádně temný listopad tady. No to teda.:)

Strašně moc se těšim na všechny kamarády a rodinu a tak. Muselo trvat čtyři a půl měsíce, aby to přišlo, ale je to ukrutný. Já vím, za týden už budu na trajektu touhle dobou...a blízko... Ale taky vim, že zas budu chtět jet daleko. Aneb jak říká Zdeněk Svěrák ve Vratných lahvích, aby mohlo být vítání, musí být loučení. A taky o čem vyprávět. A cesta ke změně. Podle mě mě poznáte. Laďa tvrdí že ne, ale poznáte, nebojte.:) To spíš až uvidíte jeho vlasy.:))