Štědrý den

Pohodička. Vzhledem k tomu, že jsme spolu skoro pořád a rodinní příslušníci tu nebyli, mohli jsme klidně část dne strávit u pc, aniž by někdo tvrdil, že se mu málo věnujeme(no offence:)). Trochu jsem pekla, smažila řízky, salát byl ok. Jablko hvězdička.:) Jmelí jsme zaspali(po půlnoci až), ale tak třeba to i tak bude fungovat. Větve jsem svázala a Laďa ozdobil. Na lustru máme závěsný mobil s andělíčky. Ještě zbývalo zabalit dárky.

Kolem půl pátý sbalit jídlo, hry, foťák a vyrazit na metro. Jeli jsme metrem a vlakem a pak trošku omylem trošku schválně bloudili(bylo ale celkem teplo a já přece chtěla na Štědrý den na procházku:)) kousek od Laďovy školy, kde je kampus, kam jsme měli namířeno. Nakonec nedopadla česká večeře, tak jsme šli na international dinner. Třicet studentů z různých evropských koutů, co nejeli domů. Každý přinesl něco k jídlu, takže nakonec vypadala naše večeře(když konečně začala, chudák Laďa hodiny nejedl a prasátko stejně neviděl) asi takhle: guiche s lososem a černými olivami, německé knedlíky s houbovou omáčkou, sumeček s dvěma bramborovými saláty a jedním zeleninovým, palačinky s nutelou a banány, zmrzlina, koláč.

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Opulentní hostina. Lidi z Rikstenu si přisvojili ke svému menšímu stolu trochu jiné jídlo, ještě tam byly lasagne a nějaké dipy, houstičky, víc dezertů... Popové vánoční songy na pozadí. A svíčky. Stromeček. Světýlka. Sníh za oknem. A tma. Mělo to atmosféru. Seděla jsem mezi Laďou a Petrou, takže jsem nakonec nejvíc mluvila česky, navíc to byli jejich spolužáci, takže jsem tam byla jako vetřelec. Ale dobré.:) Večeře nakonec zabrala tolik času, že jsme po ní odcházeli kolem půl dvanácté na poslední vlak, co nám navazoval na metro domů. Jelo celkem dost lidí, ale moc jsem to nevnímala. I na té krátké trati jsem mu usnula na klíně, stejně si četl, tak by se mnou nemluvil.:) Kolem třičtvrtě na jednu jsme byli doma, ještě jsme cestou slyšely zvony a Laďa vymýšlel plán, jak se posuneme do jiného časového pásma, abych nebyla smutná, že jsme to jmelí propásli. V pokoji na rozbalování dárků hořelo pár červených svíček, dárky byly pod stromečkem, koledy hrály, myslím, že jsme to zvládli.:) Nakonec to byla docela neplánovaná legrace. Naštěstí je Laďa dost sebevědomý na to, abych mohla být upřímná, takže jsme vzniklou situaci tak dobrou půlhodinku parodovali, rozbalil si dárky on a šli jsme spát.(Co jste taky čekali?:))

Přídavek:

O tom, jak slaví Vánoce ve Švédsku třeba zde: http://www.santas.net/swedishchristmas.htm

Náš koridor osiřel aneb krátce i o někom jiném

Emilie odjela už v pondělí, Askhan a Eric 23., Corey 24. do USA, Filipa jsme neviděli delší dobu, Marcus odešel na Štědrý den k bratrovi, Guillaume slaví Vánoce ve Stockholmu, ale s rodiče a Ú(Číňan) je neslaví. Nejvíc cool oslavu má asi Christina, která letí se svou švédskou rodinou(au-pair) na Kanáry. Všem jsem jakž takž stihla popřát, nejhezčí dárek mi z nich dal asi Ú, když mě dnes potkal v kuchyni při vaření večeře a říkal You look beautiful today.:)

předvánoční

V pátek cestou do Heron City(multiplex od nás vzdálený asi hodinu cesty) jsme na zasněžené cestičce pro pěší potkali takového dědulu s taškou na kolečkách. Nejdřív na nás spustil švédsky, tak mu Laďa říkal, ať mluví anglicky. Ale on tak spíš přešel na rozhovor se mnou, který byl dost zmatený, úplně jsme nedali, co mělo být, že já vím, že nemáme jít before him, ale after a končilo to (na Laďu): "You are not intelligent"(vysloveno s g) a na mě "You are intelligent." Kdybych aspoň tušila proč.:) Tomu říkám WTF conversation.:)

V neděli jsme se před obědem vydali do města. Chumelilo. Ale šíleně. Ačkoliv byla poslední adventní neděle, tak v ulicích Gamla Stanu nebylo ani moc lidí. Předvánoční atmosféru na trhu jsme spíše přeběhli, než vychutnávali. Obešli jsme výtvarné potřeby a obchod pro modeláře a Games Workshop kvuli věcem, co potřeboval Laďa, a vydali se pak po přestávce na oběd pro jmelí na trh, o které jsem pro změnu stála já.

Včera jsme šli na Avatara podruhé. S Luckou a její španělskou kamarádkou. Byl mrazivý jasný den a Španělka mi říkala, jak by měli z ulic odklízet ten sníh všechen.:) To jo, kam by to asi dávali.:)

Dnešek je přípravou na Štědrý den. Před obědem jsme byli nakoupit, abychom měli čerstvou rybu. V ledničce je salát ze švédských surovin(ty okurky! jednu jsem si dala a oklepala se, obalené řízky i filety a trochu cukroví. Máme plno dobrýho jídla a pití, ale s našimi postavami si to můžeme dovolit.:) Taky mi Laďa přinesl větve z lesa "jakože stromeček". Jen svíčky do skořápek nemám. Ale bez sester by pouštění lodiček asi stejně nebylo ono. Taky máme jablka na tradiční štědrovečerní rozkrajování. Loni mi Laďa prozradil, jak poznáte dopředu, co vám vyjde, ale já to sem nebudu psát, kdyby to ještě někdo nevěděl, tak aby mohl žít ve sladké nevědomosti. Některé vánoční zvyky už v dnešní době ani nejdou provádět. Těžko tu například budu někomu ťukat na kurník. Předvánoční úklid jsem odbyla někdy předevčírem dvěmi plnými pračkami, mytím podlahy a oken. Nenapsala jsem Santovi ani Ježíškovi, ale tak nějak doufám, že se Santa smiluje a staví se, Ježíšek to k nám má přece jen daleko.

(před rokem)

LM ‎(23:42):
já mám strach
Gwinn ‎(23:45):
o koho?
LM ‎(23:45):
ale to vůbec
jít spát
Gwinn ‎(23:46):
procpak?
LM ‎(23:46):
ptže až se vzbudim, tak bude Štědrej den
Gwinn ‎(23:48):
tak to bude des..
LM ‎(23:48):
to ještě jako neni ono
[cenzurováno...:)]
LM ‎(23:52):
víš, co bych si přála? abych za rok neměla tyhle řeči.
Gwinn ‎(23:54):
treba se ti to splni, ostatne kdyz jsou ty vanoce..

A je to tak. Těšim se a mám dobrou náladu.:) Tak vzhůru do Štědrého dne.

Avatar

Awesome. Tim bych mohl skoncit, ale byli byste smutni ze sem nic nepisu a kdyz uz pisu tak malo. Takze to rozvedu. A nebojte, bez spoileru.

Na premieru Avatara jsme se tesili o neco vic nez na Vanoce. Dneska jsme se konecne dockali. V uspesnem absolvovani nam malem zabranila mensi komplikace s rezervaci. Tu si totiz musite vyzvednou hodinu predem, a pokladna otevira az pul hodiny pred filmem. No nastesti na 2 hodiny odpoledne nebyl sal uplne plny a nasla se jeste mista celkem uprostred.

Sli jsme samozrejme na 3d verzi. Cim uz jsme si nebyli uplne jisti byl dabing. Vzdycky nez tu zacne film, tak v hlave prehravam katastroficky scenar, ve kterem jsem se spletl a na zacatku filmu neuvidim titulky. Nastesti nas po nekolika zneklidnujicich dabovanych trailerech na 3d animaky vysvobodil pohled na psanou svedstinu ;)

A jaky ze byl samotny film? Predne, cele to pusobi uveritelne. Nabizi se srovnani s Beowulfem, kde si clovek rikal: "Ten troll je zajimave vyrenderovany." U Avatara me ani na chvili neco podobneho nenapadlo, vsechno pusobi naprosto prirozene. Vcetne napaditych vizualu na Pandore.

K tem staci rict asi tolik, ze po odchodu z kina bude premyslet kolik organu musite prodat, aby vam taky dali avatara a mohli jste se po Pandore prohanet ve skutecnosti :) Rozhodne se ale nedivim, pokud prostredi nekdo prirovnava k WoW , protoze nektere prvky jsou opravdu hodne podobne(Zangarmarsh/Nagrand). Ale tady asi narazime na to, ze uchvatna mimozemsky vypadajici dzungle se neda udelat zase az na tolik zpusobu. Kazdopadne pastva pro oci.

Dej filmu je pomerne primocary a predvidatelny ale naprosto vas vtahne, diky provedeni. Na tema hodni domorodci, zli kolinialiste uz bylo natocenych spousta filmu, takze clovek presne vi co cekat a kam se bude film v pristich chvilich ubirat. Je jasne kdo ma byt hodny, kdo zly, kdo prezije. Rozhodne to ale filmu nijak nevadi, protoze Cameron se nesnazi divaka prekvapit zvraty a pointou, ale "jen" mistrne odvypravet ikonicky pribeh. A to se mu dari vyborne.

Zajimave je pouziti 3d technologie. Avatar je asi jeden z prvnich filmu, kde jsem nemel pocit ze 3d je hlavne kvuli nekolika "Vystrelime do divaku sip, at vidi ze je to v 3d" scenam, V Avatarovi je pouzite citlive a pridava neco do prakticky kazde sceny. Rozhodne je to ale film na ktery se musi do kina a ktery nevyzni na malem monitoru.

Takze na to bezte do kina! My uz shanime listky na nedeli :)

17.12.

Spokojená tu poslouchám pop a je mi fajn. Laďa už spí. Dopoledne jsem šla na kafe popovídat si s Christinou o švédských studentech, co nepracují při škole, o švédském školství a o Vánocích. Skoro celý den sněžilo. Okna máme zafoukaná sněhem, čas vytáhnout holčičky na okna.:) A pak jsem celá nervózní šla do školy na konzultaci mé práce. Minulý týden mi totiž moje vedoucí řekla, že se rozhodne, jestli mě pustí k lednovému nebo březnovému termínu zkoušky(což je fakt fajn slyšet ve čtvrtek v pět a mít poslat koncept v uterý). Jenže březen by byla slušná komplikace kvuli tomu, že kredity a všechny papíry potřebuju do měsíce a půl po návratu a taky pro připuštění do dalšího semestru, no bála jsem se. Ještě jsem kousek od školy spadla ve sněhu, nádhera.:) Moje vedoucí tam jako obvykle v čas, který sama vybrala, nebyla a její kolegyně mi řekla něco ve stylu "koukněte, jak je venku, asi se zdržela na cestě". Ok. Naštěstí dorazila a celkem brzo mi řekla, že essay vypadá dobře a můžu jít v lednu. Jak já jsem byla šťastná!:)

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Po tom, co jsem se vrátila a jednu práci do školy dopsal i Laďa, jsme vyrazili do Pavlem doporučeného Historiska museet. "Slabší, slabší," řekl by Laďa. Ale bylo to dneska zadarmo.:) Když jsme vyšli ven sněžilo jen tak příjemně a bylo tepleji, tak jsme prošli Ostermalstorg a hledali obchod, kde by měli jedlou sodu(pro něj). Luxusnější drogerie jsme zavrhli a nakonec prolezli skrznaskrz velký supermarket Hemkop u centrály. Klasické věci z drogerie totiž mají tam. Prodavačky vůbec netušily, jestli něco takového mají. Tak jsme jeli ještě na Morby, rozdělili síly, Laďa šel do ICy, já do Hemkopu...zase ani tušení. Nakonec nám poradila jedna paní v lékárně, že to mají v Hemkopu u koření. Heuréka. Takže nakonec dneska všechno dobře dopadlo.:)

O Lucii a tak

Dlouho sem nikdo nic nenapsal. Ale nenapsat o svátku svaté Lucie a být ve Švédsku, to už by nešlo.:) Vydali jsme se v neděli po obědě do Skansenu. Většina zvířat byla na zimním spánku jako třeba medvědi nebo schovaná, protože teplota byla těsně nad nulou. Narozdíl od Japonců jsme si každý domek nefotili, protože se pomalu ale jistě stmívalo a protože se zas tak nelišili od toho, co uvidíte v Rožnově pod Radhoštěm vyjma laponských tradičních obydlí. Což je můj dojem i z Gamla Stanu. Jako v Praze. Být Američan nebo Číňan, tak jsem taky celá pryč, ale takhle? I příroda se až tak neliší od naší, ze zvířat ve Skansenu nemáme bizony, tuleně, soby a losy.

V chaloupkách hořely krby, hráli Švédi a Švédky v krojích a i venku byly ohýnky, kde se v mrazivé tmě mohl člověk ohřát. Trh s vánočními věcmi a koledy z amplionu s tancem okolo vysokého smrku. Nedá se říct, že by to nemělo atmosféru. Po shlédnutí nekonečné fronty ke kostelu jsme se společně s Pavlem vydali na open-air koncert ve spodní části Skansenu. Koledy a speciální písně o svaté Lucii. Tradici bohužel vysvětlili jen ve švédštině, takže jen stručně(kdo chce víc, ať googlí:)). Dívky, co chodí převlečené za Lucie mají bílé šaty - světice a v pase červenou stuhu na znamení násilné smrti, kterou Lucie zemřela. Na hlavě mají kruhový svícen, svíce nám mají připomenout, že zase brzy bude víc světla, což tady skutečně není od věci. Nyní vychází slunce asi v 8.40 a zapadá v 14.45. Ještě studentský koncert u Ladi ve škole a domů.

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

Takže pokud se ve Švédsku tolik pije a je vysoká sebevražednost má to důvod. Je tu tma. Svítíme skoro celý den, abychom vnímali, že je den. Díky tehdejší EU dnešním ES ani silné žárovky nejsou. Naštěstí napadl sníh. Poprvé začal poletovat v pátek. Šla jsem do města, tak jsem těch pár minut zaznamenala. Pořádně nasněžilo poprvé v pondělí, kdy jsem se vzbudila a při pohledu z okna viděla sníh. A sněžilo dál a dál. Včera snad většinu noci a dne. Konečně mám pocit, že budou Vánoce a že zima(už týdny tu byly teploty jen pár stupňů nad nulou) má smysl. Tak jsem si dneska skoro za pusu koupila Funbob. Je to kulaté a hodlám to vyzkoušet za kopcem, co máme kousek, chodí tam teď denně děti z místní školky.

Včera jsme byli na deskovkách. Šerif měl nejlepšího pomocníka, jakého si mohl přát.:)

Náš místní obchod se v posledních dnech značně vyprázdnil. Mizí z něj police a některé jídlo není doplňováno. Informace o tom jsou jen stručné a švédsky. Podle lidí dneska na zastávce by se zavírat neměl, ale jak se tedy může znovuotevřít v březnu? No, budeme pro vás tuto kauzu napjatě sledovat, protože nemít obchod tady znamená jezdit o dost dál. Tenhle je skvěle po ruce, tak 250 metrů od devíti do desíti.

Ve fotogalerii jsou 2 fotky z mého pozorování ve školce, kam jsem chodila týden a taky z Tom Tits Experiment, což je "muzeum" kde si můžete zkusit na 600 experimentů. Vydali jsme se kvuli tomu s Laďou do Södertälje("Jestli to nebude tak dobrý, jak říkáš..." Ale bylo! Bylo.:)) den předtím, než jsem jela do Čech. Strávili jsme tam zas přes tři hodiny hraním si s vodou, světlem, energií lidským tělem a já nevím čím ještě. Většina návštěvníků mi sahala do pasu, ale to tomu v cestě nestálo, ty to zase moc neprožívali po té fyzikální stránce.:)

Z návštěvy ČR asi speciální "přeshraniční" dojmy nemám, přece jen pořád tu mluvím i česky, jen při příjezdu do Prahy mi všechno přišlo "moc snadné, už přeložené", tady si ty billboardy musim překládat. Ale měla jsem pocit, že jedu domů jiná. Ale v čem všem to se asi takhle veřejně bojim psát.:) A co jsem vezla zpátky? Švédové nejsou takoví barbaři jako my a tak nemají ovocný čaj. Nejsou ale ani takoví kuchtící, takže hladkou mouku. A tvaroh, krupici a ochucený kefír... A ještě tu jaterní dietu jsem si "dovezla", ale už je mi fakt líp a Emilie říkala, že je to i vidět.:)

17.11.

Před rokem jsme byli v Telči(viz foto) a končili ambiciózní víkendovku na průvodu. Nostalgicky vzpomínám na Čechy, na kamarády...a v pokoji tu oddechují dva fajn lidi a k dvacetiletému výročí svítí dvě svíčky.

Diskutovali jsme dneska ideály, neziskovky, morálku, Brontosaurus, enviro...

I kdybych byla v deziluzi z demokracie v ČR, jako je plno lidí, tak právě dneska žijeme tři měsíce v zahraničí. Ale jinak byl dnešek normální den. Nakoupit, vyprat,... Neumim psát sentimentální články.:) Jen jsem chtěla napsat na základě rozhovoru s Alešem, že pokud se někomu nelíbí, jak to u nás vypadá, ať je sám aktivní. Nároční nejdříve na sebe, pak na ostatní. Je hezké doufat, že politici nejdou do politiky kvuli penězům a moci...ale proč by nemohli? Každého jeho věc. Tak.:)

(Čímž neříkám, že by nebylo fajn, kdyby měli pravomocí méně...ale to už je na jinou debatu...)

Listopadové střípky

Ve středu jsme večeřeli něco, co hodně připomínalo večeři, co připravil Shrek Fioně, a taky pavoučí kebaby. Ale dobré to bylo.:)(Toť odkaz na jeden z předchozích článků a naši milou Malwe, která už zvládá receptů mnohem víc.)

Taky jsme byli ve středu zase na akci, kterou jsem vymyslela já. Film. Na první jsme se nedostali, druhému uplně nerozuměli. Horší to být přece nemohlo. Cestou jsem poslouchala něco jako "mám doma nejmíň osm dobrých filmů a jdeme na místní film, o kterym jsme nikdy neslyšeli..." ale šli jsme a to bylo hlavní. Byla to akce pro zahraniční studenty. Možná se i zasmějete zaznělo varovně v úvodu. Parodie. 70. léta. Stockholm. Hippies. V přednáškárně nás sedělo asi pětatřicet. Díky tomu, že to nebyl film, co by chtěl Laďa vidět, jsem měla dovoleno šustit jídlem a komentovat, což se děje, což dělám u filmů normálně já. Ehm.:) Bohužel to ale nebylo moc vtipné, i když to bylo otevřené, postavy nebyly moc zajímavé...a tak jsme to nedokoukali.

Přidala jsem pár fotek ze Skansenu, kde jsme byly dneska s Hankou. Mrholilo. A skanzeny máme i u nás, tak to člověka(rozuměj mě) nevzalo tolik jako Číňany a Američany.

Skola - soucasnost a budouci trendy

Dneska jsem se vratil z prvniho seminare dalsiho predmetu, takze je na case rekapitulovat.

Hypoteza:

• Svedske skolstvi je jedno z nejlepsich na svete.
• Vyuka probiha interaktivni formou, studenti se ucastni diskusi a pracuji na tymovych projektech, namisto memorovani se zbytecnych informaci

Nyni se podivejme na empiricka data:

Mikroekonomie

Jediny ucitel, "ekonom" posedly demonem matematiky natolik, ze pres vzorce nevidi lidi. Prednasi zasadne tabuli, studenty adresuje pouze pokud si k otoceni od tabule k tabuli zvoli tu delsi drahu. Zkouska klasicka, cviceni formou prednasek tabuli a sesti nestastnikum.

Makroekonomie

Dva ucitele, tedy dvakrat vyssi potencial.

Prvni je semizabavny asiat, ktery dava slovu Engrish novy vyznam. Predlozky a gramatika jsou prezite, beztak to jenom zeslozituje sdeleni.

Druhy ucitel je rozeny Sved. Coz je package, ktery obsahuje mene Engrish a vice jenerally/just (oboji psano fonericky). Prednasel velenudne, ale musel jsem mu nechat aspon to ze je fanda Rakouske ekonomicke skoly. Nebyt nej, tak nikdy neverim, ze se rakusaci daji podat takhle nudne. Mises plakal. Reputaci si u me kazdopadne zkazil. Mel prezentaci, kde se mi darilo celkem uspesne zaujmout spoluzaky a vysvetlit jim lidsky koncepty, ktere jsme probirali v hodine (priznejme si to, delal jsem jeho praci a slo mi to :). Potud fajn, nebyt toho ze me bez zajmu po 5 minutach prerusil, s tim ze muj cas vyprsel. A ze jsem ve sve prezentaci nepouzil zadny makroekonomicky model. Ponauceni pro priste je splnit zadani, blabolit 10 pojmu (pokud mozno aniz bych je chapal) z knihy a jit si vcas sednout.

Abych to shrnul, za tenhle predmet cviceni jako prednasky a zkouska nekolik mega vagnich otazek na vypracovani doma.

Human resource Management

Opet dva ucitele, tedy velky potencial. Pokud jste docetli sem, asi tusite potencial ceho.

Zenstina, snad z Mexika nebo odkud. Kazdopadne se povazuje za Svedku. Nejzretelnejsi nasledek tohoto je, ze mluvi uplne jinou odrudou engrish, nez jsem zatim potkal. Takze adaptace na predchoziho cinana je naprosto k nicemu.

Ostatne i uzivatelka tohoto zapomenuteho jazyka je naprosto unikatni ve srovnani s predchozimi exemplari. Patri do pomerne uzke, ale v urcitych oborech pocetne skupiny lidi, kteri veri, ze manazerske dovednosti se naucite z knizek. Nasledek je ocividny po 2 minutach poslechu.

Naprosto presne se drzi vsech doporuceni z prirucek o osobnim rozvoji a vedeni lidi..

Osobni pristup k lidem - Predstavuje se postupne 30 lidi a kazdeho se zepta na nejakou kokotinu, kterou si spojila s jeho zemi. Signposting prednasek - Asi jediny clovek ktereho jsem kdy videl rict o cem bude mluvit a pak nemohl v te slatanine najit ani naznak spojitosti s danym tematem.

Veci by bylo vic, ale snad chapete o cem mluvim. Spolecnym jmenovatelem vetsiny jejiho chovani je, ze je autenticke asi jako Ordinace v ruzove zahrade. Komu se tahle zenska nezprotivila po 5 minutach, nema zadny odhad na lidi a human resource manager z nej nikdy nebude :)

Muz, tentokrat cistokrevny sved je nastesti o neco mene udesny. Predne neni vylozene otravny, ale jenom takovy politovanihodny. Je to presne ten typ chlapa o kterem si reknete, ze asi nema koule. Slova "ehm", "well", "maybe" a "I am not sure" pouziva asi s frekvenci tretaka, ktery ma svuj prvni referat pred tabuli. Dikce a polozeni hlasu taky odpovidaji. Tomu co ta zenska praktikuje nastesti jenom veri a nesnazi se to uvest v zivot, to by byl asi o neco smutnejsi pohled. Takhle je aspon autenticky. Dokonce ani neprednasi tabuli, jak mozna nekteri na zaklade predchoziho popisu odhadli. No na divani se na posluchace to ale jeste nedotahl.

Mimochodem, samotny predmet taky stoji za zminku, na rozdil od predchozich. Zadna zkouska, pouze seminare a na nich odevzdavat projekty a diskutovat. Potud bod splnen.

Povinna literatura? 800 stran tlusta knizka, kterou maji v knihovne ve 3 kopiich (pro 30 lidi), v obchudku v 7 kopiich a v knihkupectvich po Stockholmu jenom na objednani. Jakym zazrakem se nam podarilo ukoristit jedinou kopii z knihovny Stockholmske university, to doted nechapu, ale jsem vdecny, vyhazovani penez neni moje hobby.

A duvod nutnosti porizeni? Jsou tam otazky, ktere musite vypracovat na cviceni. A samozrejme odpovedi na ne. A bude se o ni diskutovat na cvicenich. A bude se nam hodit do manazerske praxe. A musime ji precist, jinak proletime jako nic.

Jak jste zajiste spravne uhodli, to ze jsou tam napsane ty otazky je ten pravy duvod. Po otevreni a precteni nekolika nadpisu a radku textu jsem usoudil, ze tohle dam dohromady kdyz obratim naruby D-fense a pouziju zdravy rozum patricne naredeny ctenim Naomi Klein nebo Giddense

.

Cteni knihy jsem tedy provedl stejnym zpusobem, jakym jsem se ucil na zkousku ze sociologie na FSS:

1. Otevri knihu, vyber nahodny radek v ramci dane kapitoly.
2. Pokud nasledujici veta, pripadne 10 slov nedava smysl, preskoc dle vlastniho uvazeni 10 radku az 2 strany.
3. Opakuj 1, dokud nejsi na konci kapitoly.

Nebudeme si lhat, vic jak 2 strany souvisleho textu to nedalo.

Do seminarky jsem se tedy po zdrave uvaze rozhodl napsat brutalni zvasty o nicem na nutne 2 strany. Praxe z mateske univerzity a predmetu Management, Filosofie a Sociologie, se zaplatila. Na cviceni jsem pak zjistil, ze me kecy byly jeste zbytecne k veci a priste netreba nic ani naznakem konkretniho, staci pure bullshit. Jsem holt jeste vohnout amater.

Zaver:

Jak jsem v predchozich nekolika odstavcich dokazal, hypotezu muzeme s klidnou dusi prijmout. Skandinavske skolstvi je skutecne milove kroky pred nasim a kvalitativne je nelze srovnavat.

Konec října trochu seriózněji

Další moje potřeba byla ukojena. Podle receptu od Laďovy maminky a díky koření od babičky jsem ve středu uvařila buřtguláš. Dokonce v té době proběhl úklid naší kuchyně, kde je už k žití, a odmražení jednoho mražáku.

Včera jsme byli na předčasné Halloweenské party, kterou pořádala moje spolužačka Kandice z Kanady. Zabavnej byl tak Švéd, co šel za sovětského pohlavára a chtěl podpořit od Li Puiho z Hong Kongu v tom, jak je komunismus super, ale ten se k tomu nějak neměl. Bylo tam děsně narváno. Plno lidí v kostýmech. I já. Pro někoho je ale Halloween evidentně příležitost, kdy můžete jít mezi lidi jen ve spodním prádle, omotat se obvazem a říkat tomu, že jdete za mumii. Laďa mi říkal, že jedna z těch holek byla těhotná, tak že je moc nesledoval. Ne, nebyla, to byla moje spolužačka Shannon, holt každý se nebojí nosit svoje kila.:) Alkoholu až tak moc nebylo. Hudba dost nahlas, jak už to na party bývá. Cestou zpátky(bylo to u nás v ulici, takže to netrvalo dýl jak pět minut:)) jsme mluvili o party, kterou bychom dělali my. Navrhovala jsem napsat na letáčky, že by byla pro nerdy, ale podle Ladi je to předsudek a i na party bez alkoholu a s deskovkama by přišli normální lidi.:)

Někdy bych si přála, aby ostatní lidi věděli víc, než jaký máme hlavní město... O tom, že Klaus je poslední, kdo nepodepsal, psali ale tenhle týden i v Metru. A Metro je přesně to, co je Metro u nás, ne nějakej honosnej plátek. Mluvila jsem tenhle týden asi dvě hodiny se Švédkou, co bydlí u nás na patře a ta ani nevěděla, že nemáme moře, když došlo na téma ryby. Nebo zas někoho překvapí, že máme vlastní jazyk.

Dneska jsme byli v Technickém muzeu. Popíšu vám to jako holčička. Bylo tam plno letadel, aut, kol, motorů, telefonů, starých počítačů a ještě nějakých strojů, kterým jsem nerozuměla. Kaplanovu turbínů podle nich vymyslel Rakušan. Pak tam byla část o cestování do vesmíru. Triky se zrcadly. Starší vynálezy, co jste si mohli vyzkoušet. Egyptské zrcadlo, kladka na pět způsobů, dalekohled, mikroskop, stavění mostu, magnety, natáčení filmu, poskládat orgány figuríně do břicha... Pestré to bylo. Interaktivní.:)

Zdroj Laďa a Lenka ve Švédsku

naše věž:)

Poslední část, kterou jsem byla schopná vnímat byl sport. Zkoušeli jsme kdeco. Jak daleko dosáhneme, jak vysoko vyskočíme, jakou máme rychlost reakcí, jestli přejdeme po laně, jakou máme sílu v ruce, trenažér lyžování, kladkostroj a na závěr jsem se vyčerpala už při spouštění sudu, v kterym jsem Laďu měla zvedat, naštěstí ho to pak nudilo, takže to skončilo relativně brzy. Muzeum má dokonce i část s vynálezy žen, ale to už jsem byla unavená, abych to vnímala a mezi námi, byly to fakt "pecky".

http://www.4pisr.se/AllFullScreen.php?id=Maskinhallen2

http://www.4pisr.se/AllFullScreen.php?id=Maskinhallen7

z prvního sálu. Když si to potočíte, jako byste tam byli.:) Přibližně po třech hodinách a půl jsme se potemnělým parkem vydali domů. Hladoví.

Jupí:)

Mám kabát!:) Ne tak ledajakej. Můj kabát, co mám už nejmíň od septimy, dorazil. Zrovna je teda teplo, (počasí u nás a v ČR tak nějak od oka porovnávám tady http://www.mzv.cz/stockholm) ale ono to přijde. Konec marného nahlížení do schránky po ohlášce! Konec jeho řečí o tom, že mi asi nic neposlali! Dnes je šťastný den.:)

Taky nám dneska začala druhá půlka semestru. Což v mym případě probíhalo asi tak, že jsem si o půlnoci říkala, že tu práci do školy dodělám ráno. A kvuli citacím jsem procházela sylabus. "A sakra, zítra mám čtyři hodiny školy. To to neudělám zítra. Musim teď(před tímhle rozhodnutím si představte asi tak dvacet absurdních výmluv, co vás napadnou a la chce se mi spát, tak nepůjdu do školy, neodevzdám to, vyhodí mě, však je to můj život...Laďa mi pak říkal něco o časové preferenci a o tom, že se musím rozhodnout, kdy to udělat, tak jsem se radši rozhodla prokrastinaci pokořit a dorazit to, abych mohla v klidu usnout, místo toho se mi o tom zdálo, budila jsem se a ještě jsem si dělala poznámky o úpravách). A ráno vstávat. Ach nee." Ale stalo se. I Laďa šel na zkoušku a něco tam napsal, teda spíš spočítal. Věřím mu že dobře. Jak jinak.:)

Dneska jsem na paní Nataše vyzvídala, jestli Švédi prodávají mák(jen v kořenkách), tvrdej tvaroh(v Lidlu), co všechno dělají z mletého masa, když je ho v obchodech tolik, co pečou na Vánoce, jak tu peče ona(hodná, říkala, že je tu jiná mouka, která se nechová jako ta naše, protože má jinej obsah lepku,ani margaríny, které jsou moc vodnaté, ale že se člověk naučí lavírovat i s tímhle). Taky říkala, že Klaus přišel se svými požadavky dost pozdě a že místní noviny otiskly i Havlovu kritiku Klause, co jste možná četli(já ne) a že i když nemáme prezidentskou republiku jako Francie, tak ho média vnímají jako že mluví za celou zemi. A taky nás překvapilo, že Talin je v Arménii. V Estonsku je Tallin. Ale tak to vy víte.

A uplně bych zapomněla, kapesníky aní Nataša hodně chválila a říkala, že je to kulturou národa, že u nás byly v 16. století a kde byli oni(na to jsem radši nic neříkala) a jen ať to hezky dál propagujeme, že látkový narozdíl od papírového může i zaškrtit ránu nebo sloužit jako rouška při požáru.

Španělka včera urobila scénu, že s insectem(kdo ví jakým) bydlet v pokoji nebude a zase se sbalila a na pár dní tu máme snad nějakého Íránce, nebo co to Laďa říkal.

Pár střípků z našeho života

V pátek když jsme jeli po Dinosaurech metrem a ukazovali si, jak velkou kdo viděl krysu, paní naproti nahodila znechucený obličej a chytla se manžela. Kdyby nám tak rozuměla, říkala jsem, ale nemohla. Když vystupovali, tak se nás její muž ptal, jakým jazykem mluvíme. Albánsky? Czech. Interesting. Taky myslim.:)

Jak vypadám v očích cizinců záleží i na kontinentu. Asiati vidí Evropany jako hodně podobné, stejně jako my je. Že vypadám jako Francouzka, mě potěšilo. Jednou se mě dokonce někdo ptal na složení jednoho jídla v domnění, že jsem Švédka. S mými vlasy určitě.:) Kanada. Why not.

Od soboty máme auto. Já nemám řidičák, takže o něj nemusíte mít strach. Je docela malý. Ale použiju ženský popis, pěkný červený. :) Není ani na leasing, jen trochu líznutý. Každopádně jsme rádi, že ho máme.

Dalo se předpokládat, že se Laďovi okoukám, když mě uvidí každý den. Ale že to přijde tak brzo? A tak mezi nás přišla Malwe. Zatím vaří jen kebaby z pavouků, vajíčka na bylinkách a ryby, co uloví. Hodně chodí do lesa, ale i do města si zajde. Má trochu výstřední vkus, ale třeba z toho vyroste. Včera mě dokonce přesvědčoval, že by on mohl místo mě vařit a já na ní dávat pozor, když jde lesem a tak. Chvíli nás tak i nechal. Ale jak je mým zvykem, tak jsme napoprvé zabloudily(respektive to maličko přepálily). Druhý pokus už byl lepší. Ještě mě ta holka snad naučí rybařit. Však mi taky na Facebooku vyšlo, že budu za deset let rybářem a ulovím žraloka, tak je pomalu potřeba začít na tom pracovat.

Po nočním rozhovoru s Švédem Nemámrádsršně Laďa hodil do kuchyně papír svolávající další kitchen meeting. Službu příští týden máme my dva a naše kuchyně je v katastrofálním stavu a nepřijde mi fér dělat práci za několik předchozích služeb, co se na to vybodly. Ostatní na to totiž zvysoka kašlou, a tak je podlaha neskutečně špinavá, každej tam po sobě nechá nádobí, služba nevynáší koš atd. Včera si tam šest Číňanů(bydlíme tu se samými Švédy mimo Francouze s přítelkyní a Číňana Úa:), Litevka se odstěhovala ke svému novému švédskému boyfriendovi a od 1.11. očekáváme místo ní Španělku) udělalo prima sobotní večer se spoustou cigaret a jídla. Ale ráno vyvětráno a stopy odklizeny. Vivat jim!

citace z lamera:

#34290 +−

Tereza> co mas za auto?
<Meloun> Chceš to říct odborně, nebo stačí jen tak jak to stačí většině holek?
<Tereza> No řekni mi to jako holce to je jasný ne?
<Meloun> Stříbrný
Komentář: Fakt jí to stačilo :D

Netrpělivá

Už jsem ve stavu Pepíčka, co má čekání dost a má chuť vyhrožovat. Čekám na ten balík už dva týdny. Doufám, že to neskončí stádiem "tak si tu lopatičku zkrkej". No ještě počkám... Do rána.:)

Jinak nám tenhle týden začalo první zkouškové(rozuměj první ze dvou). Je totiž už polovina semestru. Divné, když Němci sotva začali chodit do školy, ale tak je to tak.

Ale z dnešku mám dobrý pocit. Konečně se mi povedla prezentace tak, abych byla sama spokojená a ještě jsme cestou ze školy vedly s Christinou zajímavou debatu o víře(v mém případě tedy spíš nevíře) v Boha. Potom co jsem minulý týden vysvětlovala Shannon naši politickou situaci, už tohle bylo v pohodě.

doporučená literatura ke studiu:

Pepíček píše dopis Ježíškovi: "Celý měsíc budu hodný, když mi přineseš počítač." Sotva dopis dopíše, pomyslí si, že celý měsíc to nevydrží, roztrhá dopis a napíše nový: "Týden budu hodný, když mi přineseš počítač." Znovu zapřemýšlí: "Týden to asi nevydržím." Roztrhá dopis a napíše nový:, "Jeden den budu hodný, když mi přineseš počítač." Znovu zapřemýšlí a uvědomí si, že nevydrží být hodný ani jeden jediný den. Podívá se na stěnu, uvidí obraz panny Marie, vezme ho, sundá a zavře do skříně. Píše nový dopis: "Ježíšku, zajal sem tvoji matku. Výkupné je počítač."

Myška si hrabe díru, jde okolo ježek a povídá: Myško, nenamáhej se zbytečně, zajdi za krtkem ať ti půjčí lopatu a díru si vykopej.
Myška teda jde,když je 5 metrů od domu krtka říká si pro sebe: ten krtek je ale takovej lakomej, já nevim on mi tu lopatu určitě nepůjčí...jde ale dál. Když je 3 metry od domu zase povídá: ten krtek je ale fakt takovej lakomej blbeček on mi tu lopatu určitě nepůjčí...jde však dál. Když už je metr od domu zase se zastaví a říká si: ten krtek je ale opravdu takovej debil on mi tu lopatu určitě nepůjčí...jde přesto dál, dojde až ke krtkovu domu, zaklepe, krtek otevře, myška zvedne cihličku co leží na zemi, flákne ho s ní přes hlavu a povídá: Tak si tu pitomou lopatičku sežer!

Jak jsme šli třikrát do kina na dva filmy

Sypu si popel na hlavu, ale to, co je v titulku je moje vina. Celé to začalo tak před dvěma týdny, kdy mi Laďa neprozřetelně slíbil, že se mnou teda na ty Banány pujde. Nechal na mě cestu na místo, takže jsme se hned pro začátek minulý pátek ztratili. Kino svítilo neonovými barvami a mělo vizáž tak třicátých let. Kde jinde by mohli dávat dokumenty a nezávislé filmy. Ale narozdíl od toho, když jdete v Brně do Artu a přijde většinou pár lidí, tak tady stály hloučky. Fronta několik metrů ven. Premiéra. Vyprodáno. Jsem fakt u takovýho filmu nečekala. Ale tak zjevně je tu jiná atmosféra ve společnosti. Tak jsme jeli domů.

Tak jsme šli tenhle čtvrtek, to už nás tam bylo tak dvacet(ale dávají to každý den dvakrát, masakr). Psala jsem předem mail, v jakym to je jazyce, jestli tomu budeme rozumět, když neumíme švédsky. Anglicky, španělsky. Nepřála bych vám vidět jeho pohled, když mluvili španělsky, snažila jsem se ho přesvědčit, že švédština je skoro jako němčina a trochu přece může těm titulkum rozumět, ale nedal si říct.:) Ale vydržel to. Každopádně i anglicky mluvili dost.:) Bylo to divný. Když čtu dycky v pátek Metro, tak ve víkendové příloze je hodnocení filmů. Čtyři hvězdičky pro District 9, Bastardy i Banány. Čekala jsem něco profesionálnějšího. Možná jsem zhyčkaná těmi americkými pointami, kterou to nemělo. Pár záběrů z plantáže, plno od soudu a z advokátní kanceláře. Frustrovaní muži, co kvuli pesticidům nemohli mít děti. Jenže dávno. Firma Dole. Můžete třikrát hádat, jaké banány jsme si koupili o den později. Nebylo to až tak přesvědčivý no. Řekněte si třeba, že jsme to nepochopili.

A taky jsme šli v pátek na premiéru Vzhůru do oblak. Upp.:) Odpoledne. Ale na anglickou verzi, takže tam malé děti nebyly. Reklamy tady na to byly už ty dva měsíce, co tu jsme, kamarádi říkali, že je to dobré. A imho bylo. V 3D. Laďa říkal, že čekal díky recenzím víc. Nebudu tady metat spoilery, třeba by to někomu mohlo prosvítit plískanice, co máte v Česku.

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Abyste si nemysleli, že jsem infantilní jen já, tak si šel dnes pro písek na pískoviště do školky, co máme naproti domu. Ale protože se ve svym věku(maličko by vyčníval?) stydí si hrát s ostatníma dětma, tak si písek přinesl domů. A protože je to fajnový chlapeček, co nemá rád mokrý písek, tak si ho vysušil v troubě. :) Ale tak zase si poradí. To se cení.:)

V oranžových tónech

Dneska v noci se mi mimojiné zdálo, že se Říza vrátil z Erasmu a jak lidi říkali, že se změnil. A že jsem seděla doma na křesle a dávala mamce věci na žehlení a přela se se sestrou o počítač s tím, že já přece odjedu, tak ať pro teď mi ho dá. Že pojedeme s Láďou do zahraničí. A pak jsem se vzbudila a říkala si, taková blbost, kam bychom jezdili. Koukla jsem na peřinu, moje povlečení supr, jsem doma. I s ním. Wow. Ale ta skříň je divná. A ty domy naproti. Sakra, vždyť my jsme odjeli! Před dvěma měsícema! Maličko šok.:)) Ale nebojte, nějak jsem to zpracovala.;)

Jinak sníh tu nemáme. Stromy jsou v podzimním šatu a oparu. Prší a je asi pět stupňů. Včera jsem se toho Švéda, co ho znáte z historky o sršňovi, ptala, jak moc zima tu asi bude a říkal, že max minus 20, ale spíš tak minus 10-15 většinou. OMG.:) Laďa mě pak uklidňoval, že má velký oči a přeháněl, tak uvidíme. Emelie zase říkala, že v zimě jde člověk tak na půl hodinky ven na mráz, na slunce a jí hodně sladkostí, aby tu tmu nějak přečkal. To jsem teda zvědavá.:)

Jak mi píšete, že v českých obchodech už jsou Vánoce, tak tady ne. Tady si konkuruje příprava na dva jiné svátky. Halloween a Alla Helgons Dag. Navzdory tomu, že jsme poslední group work psaly i o tom, jak je Halloween pro Švédsko nepůvodní a přenesla se z něj jen ta komerční a zábavná složka, tak mám docela náladu jít pak v kostýmu na nějakou party. Po celém kampusu visí letáčky s dýněmi už teď. Dýně mají ostatně i na trhu. Kandice, která je z Kanady, si jednu nadšeně koupila na pumpkin cake a pak taky na vydlabání, že. Dušičky tu mají podobnou podobu jako u nás, řekla bych.

Každej den se chodim dívat do schránky, jestli tam už nebude ohláška o balíku. Jak malý dítě, co se těší na Vánoce. Jo a taky bych si chtěla postavit iglu. (Až bude sníh, ale to je snad jasný.) Tak to by snad k mojí infantilnosti pro dnešek stačilo.

V posteli s Kunderou

Stejně jako v ČR i tady klesá venkovní teplota. O to silnější bylo moje zklamání, když jsem včera šla vyzvednout balík, který do Stockholmu dorazil už v pátek(ne tak na naši poštu) a zjistila, že není pro mě. Ne že bych Laďovi ty věci nepřála, jen už se fakt těším na svůj kabát. Ačkoliv v lese stále rostou borůvky a cestou do školy mohu nohama šustit v barevném podzimním listí, zítra bychom se už měli dostat k nule. Brzo to přišlo, moc brzo. Dneska byly asi tři stupně. Ztratila jsem se ve městě(ne neptejte se jak:)), našla se, ale slušně promrzla. A tak jako ostuda čtu teprve dnes Nesnesitelnou lehkost bytí. Tohle se mi líbilo: "Co je to závrať? Strach z pádu? Ale proč se nám dostaví závrať i na rozhledně opatřené bezpečným zábradlím? Závrať je něco jiného než strach z pádu. Závrať znamená, že nás hloubka pod námi přitahuje , vábí, probouzí v nás touhu po pádu, které se pak vyděšeni bráníme."

Filmu bylo vyčítáno, že knihu zploštil jen na děj. Kundera se od něj distancoval. Viděla jsem ho se sestrou tak před pěti lety. V hlavě zůstal jen obraz Tomáše v nemocnici, Sabiny v ateliéru a dojem, že herci nevypadají jako Češi.

Koncem si otevřu most k úkolu od Martina. "Svěřila se s tím zážitkem francouzským přátelům. Divili se: "Tak ty nechceš bojovat proti okupaci své země?" Chtěla jim říci, že za komunismem, fašismem, všemi okupacemi a invazemi se skrývá základnější a obecnější zlo; obrazem toho zla se pro ni stal pochodující průvod lidí, kteří vztyčují ruce a křičí unisono stejné slabiky. Ale věděla, že by jim to neuměla vysvětlit. V rozpacích převedla rozhovor na jiné téma." Příště tedy o tom, jak ostatní Evropané vnímají EU a Lisabon.

PS pro znalce seriálů. "A tohle uhodneš?! Tohle uhodneš!"

Jak jsme byli na rautu

Tenhle článek má dvě příčiny. Prokrastinace(pracuju na prezentaci do školy) a abyste nám záviděli.:) (Druhý důvod je hyperbola, ale kdo by to nepochopil, tak doufám, že náš blog nečte, protože bez smyslu pro humor a ironii lze něčemu jen těžko porozumět. Teda aspoň já v to doufám u spousty věcí, co Laďa vysloví. Kdyby to myslel vážně...no radši ani nepomyslet.:))

Asi tak před dvěma týdny jsme dostali pozvánky na slavnostní uvítání ve Stockholmu v Stadshuset/City Hall, vstupenky(na jméno, zdarma) si vyzvednout(u nás tradičně fronta), naše univerzita jich měla 260, Laďova asi 100 a to je jich tu ještě pár dalších, takže bylo zřejmé, že nás tam bude pár stovek.

Jak jsme strávili dopoledne popisovat nebudu, ale vycházeli jsme celkem pozdě. V obleku a šatech. V připojených informacích totiž stálo "Dress up nicely". Už cestou na metro jsem byla nucena přislíbit, že mu koupím další paprikové Pringels(což je potravina, na kterou tu drží monopol ten Arab?, co má večerku u nás v kampusu, nikde jinde nejsou k sehnání, jedny další jsem prohrála v sobotu v sázce o to, kam se ztratila vedlejší souprava metra, vlastně si myslím, že jsem docela odvážná, že se s ním ještě vůbec sázím, protože jsem totiž asi nikdy nevyhrála), protože jsem ho zmátla tím, že jsem mu vzala vstupenku, ale ne metrocard, která údajně ležela vedle, takže ji teď nemá. Navíc ačkoliv jsme jeden hledali City Hall v mapě v knížce a druhý v googlemaps, tak jsme ani jeden nevěděli kudy že tam. Shrňme si to. Začátek byl pěkný propadák.:)

V metru bylo relativně dost mladých lidí v oblecích a šatech, tak jsme se rozhodli, že půjdeme s davem. Na místě jsme se museli rozdělit, abychom se každý zapsali za svou univerzitu a pak už začala zábava. Ať už to znamená rozhovory se známými lidmi(kterých jsme tam čekali víc), nealko a jídlo zadarmo nebo komentování kohokoli a čehokoli česky, což se časem ukázalo méně bezpečné, než jsme čekali. Možná jste si toho už všimli, ale Laďa netrpí nějakou přehnanou úctou k autoritám. A tak vám neřeknu o čem byly projevy. Pamatuju si něco jako "beautiful, welcome, city hall".:) Omluvou mi může být leda, že to nebylo moc nahlas. Netrápili nás dlouho a konec byl o tom, že další jídlo je i nahoře. Stáli jsme v Blue Hall a nahoře je slavná Golden Hall, kde každoročně probíhá banket po předávání Nobelových cen. To, že se v ní nacházíme, jsem ale zjistila až pár minut potom, co jsme přišli nahoru, vystáli frontu na jídlo, objevili efektní a funkční držátka na skleničky, která si přiděláte k talířku a šli si to někam odnýst, kdy Laďa pronesl něco jako "To bude ta Golden Hall" a já zvedla hlavu a teprve se rozhlídla, což komentoval tím, že jsem strašná, že jsem se tam fakt přišla jen najíst. No co. Nebylo moc co jiného dělat. Lidé ve skupinkách obsadili zábradlí a lavičky, talíře naložené rostbiefy, lososy, místními masovými koulemi, saláty, ovocem od melounu, přes ananas, mandarinky až po hrozny. Číšníci roznášeli džus, Pepsi a vodu. Dalo se tak leda korzovat a hledat někoho, koho člověk znal.

Stáli jsme nahoře u zábradlí a zatímco kritizoval můj způsob loupání banánu, ozvalo se něco jako "Vy jste taky Češi? Odkud jste?" A tak jsme se seznámili se dvěma Češkama na praxi na Karolinska Institutu.

Když jsme scházeli dolů s tím, že atmosféra už je vyhazovací, jelikož nové jídlo se nepřináší, skleničky se sklízí a je víc tma(což byla spíš vina slunce, než slabých světel, což byl ostatně názor jedné slečny, že je to taková švédská atmosféra), zastavila nás kudrnatá blondýnka, která je tu přes VUT s tím, že nás představí svému spolužákovi a ještě jedné slečně a musíme podniknout nějakou společnou party nebo tak něco. Srovnali jsme naše dojmy z města, bydlení, jídla, cesty sem a stýskání si(po češtině se mi nestýká a že bych si přála kufr plný jídla z domu, tak na to asi nemám nějak metabolismus už od narození) a šli pro můj svetr do šatny a ven k vodě.

Dobrej raut. Slušný průměr.:) Mohlo to být delší a víc známých. Když jsem přemýšlela nad tím, proč nám tohle připravili, tak jsem pronesla něco jako "Asi máme pilně studovat, abychom pak dělali kariéru a chtěli chodit na samý takovýhle bankety po týhle zkušenosti." Můj milý prý k tomu tuhle zkušenost nepotřeboval, ale aspoň se najedl. Tedy tvrdil to asi tak pět minut po odchodu. Po dalších pěti minutách už začal zvažovat další jídlo. Nepochopim tohle.:) Men.:)

Bohužel jsme si nevzali foťák, ale fotilo plno lidí, takže pak někde třeba z facebooku z nějakých galerií.

P.S. (Pro potvrzení toho, co jsem napsala...) Už má zas hlad. Blbne nám tu na blogu čas, ale je čtvrt na deset.

"Co budeme večeřet?"

"Už jsme přece jedli."(rozumějte večeřeli)

"Ale to už je dávno."

"Já jsem to ale ještě nedojedla..."

"Tak aspoň mně můžeš něco udělat..."

Ale jo. Přijde mi, že by klidně mohl přibrat.

Laponsko 1

Posledni dobou se tu neobjevilo moc novych prispevku. Vinu jde hazet na 2 veci, jednu pozitivni a jednu negativni.

1. Lenka se rozhodla, ze uz na blog psat nebude, protoze to podle ni cte moc lidi. To je ta negativni.

2. Ja jsem byl od ctvrtka do stredy v Laponsku, na dalnem severu, bez internetu. To je ta pozitivni :)

Laponsko

Ve ctvrtek rano jsem s velkou litosti musel na lestiste, misto na hodinu mikroekonomie. Doted mi to lame srdce, takze vam musi byt jasne, jak mi bylo toho osudoveho rana. Pro jistotu jsem samozrejme vyrazil pozde, jak je mym zvykem, abych si stihl dodelat tousty.

Kdyz jsem jel metrem, teple tousty v batuzku, rikal jsem si, ze to v pohode stiham, i kdyz jsem vyrazil trochu pozdeji. Lokalni vlak taky na cas, pohoda. Nez jsem ovsem nastoupil do autobusu.

Na lestisti jsem nidky nebyl, jedine co jsem se z wikipedie dozvedel, bylo kolik letadel tam v kterem roce spadlo. Jenom asi 10 polozek, takze v klidu :) Nicmene i s takto ubohymi inforamcemi mi zacalo byt podezrele, kdyz nas autobus vjel na rozestavenou silnici bez povrchu a nasledne zacal splhat pres delici pas silnice. Otocka o 180 na kruhovem objezdu me duvere taky nepridala. Nastesti se po 10 mucivych minutach propletani se lesem a stavenisti na obzoru vynorila silueta letistni budovy a me bylo jasne, ze to tentokrat stihnu. Dokonce celych 45 minut pred odletem :)

Na letisti uz jsem potkal zbytek vypravy. Pavel, Michal, Lucka a Petra, vsichni studenti zemedelky v Praze. Po kratkem seznameni a nezbytnem odbaveni meho batohu a jejich spolecneho kufru jsme se sli nechat zkontrolovat, jestli nahodou nechceme na konec toho kratkeho seznamu na wiki pridat i let DY 484 smer Lulea.

A jak uz to tak byva, ukazalo se, ze ano. Vyjimecne jsem to nebyl ja, kdo si v kapse zapomel nuz, ale Pavel a Lucka, kteri se kazdy pokouseli na palubu pronest nitroglycerin schovany v deodorantu ve spreji. K jejich stesti nejen ze nebyli na miste zastreleni, ale jeste se jim povedlo slozite ziskane trhaviny alespon uschovat do velkeho zavazadla.

Samotny let prilis zabavny nebyl, nicmene usnout se mi nepodarilo, i kdyz jsem noc predtim nespal. Me diky patri asi 4letemu parchantovi o tri sedadla za mnou, ktery v noci evidentne spal az moc.

Po priletu jsme obdrzeli vypujcene auto, diky nedostatku pujcovny prijemny upgrade z VW golf na Octavii combi. Plni radosti jsme vyrazili na cestu, o budoucich komplikacich netuse.

Coz se zmenilo zhruba na prvni krizovatce. Svedsky system znaceni je sverazny. Malokdy jsou k videni vetsi mesta. Navic co na mape vypadalo jako jedina silnice v cele Lulei, se ukazalo jako prumerne velka ulice. Nase trapeni na bezejmenem predmesti vyresila az matka s kocarkem, postavicka ktera nas mela provazet a zachranovat az do konce dovolene, v temer kazdem vetsim meste.

Cestou z mesta jsme jeste navstivili mistni skanzen/stare mesto, plne krasnych drevenych domku. A jednoho kostela, ktery si navzdy budeme pamatovat, nikoli kvuli vyzdobe nebo vysoke vezi s napisem "DeoGloria", ale kvuli moznosti prispet na chude kreditni kartou.

Dalsi zastavka byla na polarnim kruhu, ktery jsme o par hodin pozdeji prekrocili. Pruvodce psal cosi o stanici se suvenyry, nicmene nam musela stacit plechova deska a male odpocivadlo. Coz zklamalo zbytek vypravy pomerne znacne.

Zbytek dne nam pak uz sebrala jen cesta do ubytovani v narodnim parku Abisko. A nemalou cast hledani naseho konkretniho hostelu. V popisu z webu to znelo jasne "If you come bay car you have only to follow the sign to Abisko Fjällturer, Youth Hostel, Dog Camp."

Zkusenost uci, ze tyhle popisy, co zni jasne, znamenaji jenom problemy. Taky ze jo. Cedule tam sice byly, ale asi 30x40 cm velke a priblizne 20 cm nad zemi. O tom, ze v pulce cesty se silnice zmenila v polnacku, coz nas na prvni pokus prinutilo otocit se v domeni ze jedeme spatne, ani nemluve. Nakonec ale vsechno dobre dopadlo, a k nalezeni toho praveho domku nam stacil jeden omyl, ktere se ukazal byl rezidenci mistniho moviteho podnikatele. Ja jim rikal ze nas hostel to nebude, ale nadeje byla moc silna :)

I kdyz nakonec nebyl nas hostel zdaleka tak spatny. Utulne prostredi, kuchyne slusna a 3 pokoje, ve kterych jsme se rozlozili. Spodni patro s nami navic sdilel jenom spanelsky par, ktery se zahy ukazal jako velmi pratelsky.

Po veceri jsme se jich totiz zeptali, jeslit by si s nami nechteli zahrat Citadelu, protoze holkam se nechtelo hrat a tak by nas bylo malo. Souhlasili. Po mem uz rutinnim vysvetleni pravidel se vsichni tvarili celkem zmatene. A jak odhalila prvni hra, byli. Ale potesilo me ze aspon po hre nekdo rikal ze v poslednich dvou kolech uz zacinal chapat co se v te hre deje a resit strategii :) Po vycerpavajici Citadele jsme se kazdopadne odebrali nakute, abychom byli cerstvi na narocny den, ktery nas cekal.

Tak a takovy byl den prvni, ted se teste az se dokopu sepsat zbytek :)

Švédská přesnost

Ať už v příručce pro studenty, na akcích, na hodinách, Švédi rádi zdůrazňují, abychom opravdu chodili včas. Kdo však mohl tušit, že tu takhle musí běžet všechno.:/ V neděli, poslední letní den, bylo chladněji, ale slunečno...a probuzení do školy v pondělí byl šok. Obloha ocelově šedá a déšť. Vítej podzime...

Pár lidí se mě ptalo, co mi tu chybí...a teď si to neberte osobně, ale guláš, ovocnej čaj, tvaroh, rohlíky... Jo a vana.

Poštu máme překvapivě v sámošce. Hned za lisem na petky. V těch před domem jsou straky?, v kuchyni mravenci, zajíc nám panáčkoval na trávníku mezi kinem a rychlostní silnicí, krávy už zase přestěhovaly(dobrá taktika jak držet plno lidí na několika místech v napětí, kdy se zase vrátí, rozhodně zábavnější než Paroubkovy obraty)... Žijem tu prostě v souladu s přírodou.

Ale i když už není hezky, tak prožívám něco pozitivního tenhle týden. Jak nám napsal Rickard(vedoucí předmětu) tenhle týden je výjimečně "groupwork-free week".

Skupinovou práci rozhodně nevnímám s tolika pozitivy jako naši vyučující. Zatím jsem šla díky losování skupin z extrému do extrému. První skupina byli perfekcionisté, takže jsme na našem projektu pracovali hodiny a hodiny, pilovali formulace, dotahovali etické otázky práce, posílali si korektury do noci... Laďa se tím podle mě dost bavil, protože naše problémy se pohybovaly od jejda, máme to moc dlouhé, k nene, je to málo odborné, měli bychom víc citovat a ještě to natáhnout(odevzdávali jsme práci nakonec dvakrát tak dlouhou než byl požadavek). A moje druhá skupina pro změnu obsahovala dva jedince(nechci generalizovat, ale ano, jsou to muži), kteří chodili pozdě, svoji práci flákali... Co na mě vyjde při dalších dvou už maličko tuším, protože jsme se zapisovali k tématům... Při prezentacích jsem nervózní, ale dávám to.:) Čímž bych tematicky mohla přidat poslední zábavnou věc na konec. Pár lidí se mě ptalo, jestli už myslím anglicky. Jak kdy. Rozhodně ale mluvím anglicky ze spaní. Laďa tvrdí, že žblekotám něco o tom, co si o něčem myslí, jestli se mnou souhlasí apod, ale když se ptá, co myslím, tak neřeknu o co jde.:) Jednou se ty moje nesmysly pokoušel nahrát, že vás jako pobaví, ale k mému štěstí došly baterky v diktafonu.

Měsíc tady a stále oba naživu:)

Říká se, že chlapa utáhnete na vařenou nudli. Ale jak chlapa vytáhnout ven, na to už přísloví neznám. Ale na internetu najdete všechno. A tak jsem si našla databázi míst, kde v Evropě mají dinosaury. Odeslala jsem sms ve znění "Displays of Alamosaurus, Euhelopus, Parasaurolophus, Pentaceratops, Tanius, and Tyrannosaurus. Hm???" A v neděli pojedeme do Uppsaly. :)

Brainstorming dojmů. Hladovkáři už čtyřicátý den hladoví za situaci v Íránu. Jedna žena mi dneska vyprávěla, jak bychom měli kupovat místní jídlo kvuli klimatu. Radši jsem ani nemyslela na to, že jsem zase po sedmnácti letech začala jíst banány. V metru se nepouští starší lidi sednout(důvod je prostý, zkuste to a řeknou vám, ať sedíte, že jsou ok, tak proč se příště snažit). Do dveří se ale pouští. Právě probíhá festival piva a whisky. Jsem po dvou týdnech o Education for sustainability development. Ta otázka tady stojí uplně jinak než u nás. Nemůžu najít strouhanku. Ale naděje umírá poslední.

Před měsícem, když jsme sem přijeli a všechno bylo takové zmatené, nové, všude samý cizí jazyk, tak jsem říkala, že pojedu domů. Teď si to, že někdy pojedeme zpátky do Čech(nebo spíš na Moravu:)), radši ani nepředstavuju. Je to tu super.:)

Comeback

V životě potřebujeme jistoty. Že druhé ráno zase vyjde slunce, že se vzbudíme ve vlastní posteli a teplé kakao nás probere, jako už od školky, kdy nám ho dělala maminka. Rádi nacházíme věci na svém místě i fyzicky. Jdeme každé ráno do školy kolem stejného obchodu, domů, stromů, vše je jak má být a my pak cítíme, že systém je harmonický, že dává smysl. Dokud nám to něco nenaruší.

A tak jsme každý den chodili z domu a domů kolem krav. A jednoho dne z ničeho nic krávy zmizely. Tráva byla posekána a krávy nebyly. V duši bylo prázdno. Jako když přijdete o kamaráda. O někoho, komu můžete zamávat.

A tak nadešlo pár smutných týdnů. Dnů, kdy jdete do školy a smutně vzpomínáte na někoho, s kým jste mohli být jen chvíli. Marně hádáte, jestli přežil a kde asi zrovna je. Nemáte žádný kontakt.

Ale dnes se okolnosti změnily. Po jedné hodině mi došla zpráva: "Krávy se vrátily!!!" A v tu ránu bylo vše jak má být.

Šly jsme s Kandice ze školy do Lapisu a já jsem jí sdělovala tu novinu. Říká se, že někdy je lepší samotné těšení se, než výsledek...a možná to tak je. Po dvou hodinách těšení se jsem je uviděla! Byli tam!:))(I býci;)) Jak bude zítřejší ráno ještě víc prosluněné popsat neumím, ale carpe diem...(protože jednou se zas ztratí...)

A ještě jedna místní aktualita...moc "příjemná"...

Lappis shout, tuesdays 10 o´clock!

Lappkärrsskriket is our equivalent of Flogstaskriket in Uppsala and Elvavrålet (The eleven-o'clock scream) in Lund.

Make no mistake - this is not a happy shout, but a primal scream of angst. It is a way of channelling your frustration and depression from being a student; under pressure from all sorts of obligations, while at the same time having no money. This therapy works both through releasing your tensions, as well as through the comforting insight that you are not alone...

Awesome

Na svete je jen par veci, ktere jsou awesome :)

Jeskyne, obri roboti, pasovci, bagry, luskouni, velryby, hadi a samozrejme dinosauri.

No a vzhledem k tomu, ze v sobotu jsme v muzeu videli 7/8 techhle veci, tak se da stockholmske prirodovedne muzeum prohlasit za awesome :)

Takova kostra plejtvaka obrovskeho, to se jen tak nevidi.. ne jako u nas v Praze, kde delaji kdovijaky povyk kvuli 20 metrovemu mysokovi. Krom plejtvaka tam byl jeste vorvan, velryba gronska a par mensich velryb. Dokonale.

Cast expozice venovana dinosaurum byla taky kvalitni, i kdyz ne tolik jako velryby. Z vetsich kousku tam byl jenom tyranosaurus a iguanodon. A u stropu zaveseny ichtiosaurus. Serioznich dinosauru se nicmene taky dockame, v rijnu tu bude live show od tvurcu Walking with dinosaurs, od cehoz si slibuju podstatne vic. Ale tak zase ve srovnani s Antroposem bylo i tohle muzeum pokrok. :)

Prohlidku jsme zavrsili IMAXovym filmem o pruzkumu jeskyni. Podle toho co jsem videl, tak jsou nase jeskyne vedle tech v USA docela trpaslici. Chci do USA.

Co na druhe strane neni vubec, ale vubec awesome, jsou svedsti kino distributori.. Dost filmu tu maji se spozdenim tak radove 2 mesice. Napriklad Up, nebo 9. Vyjimkou je domaci produkce, jako treba lesbicke porno natocene za penize z mistniho fondu kinematografie. Asi jsem divny, ale radsi bych videl tu 9. :)

Co se volnocasovych aktivit tyce, tak me taky trochu zklamali. Sice maji studentske odbory, kterych se kazdy povinne musi stat clenem a odvest jim vypalne, ale ty evidentne zase az tak zhave do organizovani nejsou. Activity night, od ktere jsem si sliboval prezentace ruznych skupin venujicich se rozlicnym vecem, byla ve skutecnosti "kdo ma napad, tak at to nejak zalozi, my vam s tim treba pomuzem". Me osobne zajimaly dve veci. Debatni klub, ktery tu byl, ale nejak se rozpadl. A klub deskovek, o kterem se mluvilo, ale nikdy se to nerozjelo. Takze nezbyva nez to vzit do vlastnich rukou a zacit to organizovat. Pocitam, ze mi aspon s propagaci pomuzou.

Vasa museum

Tak jsem včera zavelala, že bychom mohli do toho skvělého parku a že se mu to bude líbit. Prý odkud to vím. No z průvodce. Ale v průvodcích všechno vychvalují. I tak, je hezky, pojďme. A stejně jako o týden dřív, kdy jsme v Gamla Stanu doslova náhodou narazili na fantastický Science fiction bokhandeln, si myslím, že se mu Vasa museum líbilo. Odcházeli jsme až na třetí výzvu, že muzeum zavírá, kdy se mě snažil přesvědčit, že bychom tam mohli zůstat přes noc a pořádně si tu loď prohlídnout, protože to patro o válečnictví nestihl a na loď si nesáhl a tak...

A co je ta loď vlastně zač? Přečtěte si to sami. Dokonce česky. http://www.vasamuseet.se/InEnglish/international/Czech.aspx Ostatně jde o nejnavštěvovanější muzeum ve Stockholmu. Je tam děsná zima a tma, aby nám Vasa co nejdýl vydržela. Celkem má muzeum asi 6 pater, na jednu loď docela dost humbuku.:) Kostry pasažérů, informace o archivaci, o životě ve Švédsku v 17. století, o lodi samotné, o jejím hledání a vytažení, stavbě... Jsem žena, takže ode mě takhle stručně.:)

Kitchen meeting and utensils

V neděli jsme odpočítávali minuty do kitchen meetingu. Navrhovala jsem, že bychom si s sebou měli vzít nějakou zbraň „pro jistotu“, na což mi Laďa odvětil, že on s sebou má nůž pořád, jinak by se cítil jako nahý. V šest jsme tam byli. Švédi si totiž potrpí na přesnost. Ale nebyli jsme moc připravení. Jedna slečna měla paličku v ruce, nevypadalo to zrovna v pohodě, žádné jiné slečny tam navíc nebyly, jeden by dostal strach, ale seděla jsem u stolu, takže strategie byla jasná, zalézt dyžtak pod stůl. Další týpek dorazil s popsanou A4. A pak už se jen čekalo než dojdou všichni.

Celé to trvalo sotva dvacet minut, které by se daly shrnout do asi, je tu pěknej bordel, tak po sobě všichni uklízejte, teď to uklidíme společně, pak vypíšeme služby. A abychom se moc nesedřeli, tak to uklidíme až zítra v osm... Ráno? Blázníš? Ne, večer samozřejmě. Když jsem přišla v osm do kuchyně, čekal na mě vzkaz, že už všechno udělali kromě podlahy, tak ta je na nás. Což nebyla moc gentlemanská dohoda. Ale stalo se.

Dneska jsme si koupili větší hrnec(všechny veřejné v kuchyni jsou malé, jen pro jednoho prostě), pánvičku a nůž, což můj milý okomentoval slovy, že už máme pořádnou domácnost, když po sobě můžem házet pánvičkou. Nožem by to byla škoda. Mohlo by se totiž stát, že by se netrefil a on by se ztupil. A přece jen něco stál že. Navíc cost benefit analýzou zjistil, že se mu vyplatí si mě nechat. Zatím teda.:)

Jak jsem šla jíst raky

Party jsou nedílnou součástí Erasmu. A tak jsem dnes šla na údajně typicky švédský Kräftskivan. Asi 60 nás tam bylo, před námi raci, knackebrot, bramborový salát, máslo, sýr a vodka. Problém s takovýmihle akcemi je, jak správně podotkl jeden z organizátorů, že jsou pak všichni hodně opilí. Vysvětlení je prosté. V rakovi je strašně málo masa, ke kterému se navíc dostává těžko, a ne každému chutná. A tak potom, co se všichni nají chleba a salátu, pijí pivo a vodku. A vodka, zvlášť ta kořeněná, je, nevím jak jinak to říct, silná jak sviňa.:) Navíc si musíte osvojit song, na který se připijí, což pár kol trvá, že...

A zas tady byli skoro všichni v černym(já teda preventivně taky), sdělila jsem to jedné Švédce a ona na to, že jsou tu prostě dark. Asi to tak bude.

Co jsem těžko rozdejchávala, bylo, když jeden Nizozemec reagoval na to, že já jsem z ČR a sousedka z Ruska, že jsme ze stejný části Evropy a jestli se u nás mluví německy... a pak jsem něco rozdejchávala ještě hůř, ale to sem psát nebudu. Ale původ občas znamená dost, bohužel první dvě otázky každýho rozhovoru jsou" jak se jmenuješ" a "odkud jsi"...

Jako alkoholovou perličku na závěr připojím, že v místní sámošce mají Starobrno.

Co jsem se naucil ve Svedsku

Slibil jsem, ze napisu neco o sve skole. Poznamek uz mam dost, neni duvod to dale odkladat.

Semestr tu je rozdelen na 4 obdobi. V kazdem si zapisete jeden predmet, ten v ramci obdobi i ukoncite (+- mesic) a pak jdete na dalsi. Takze typicky predmet ma treba 3x tydne vyuku, ale zase soubezne nemate zadne dalsi. Nebo mate treba 2 polovicne narocne. Coz je mimochodem muj pripad na 1 a 2 obdobi.

Pln nadeje jsem si zapsal na prvni dve obdobi dva ponekud nestandardni predmety. Makro a Mikroekonomii. Cekal jsem, ze se dozvim neco noveho z teoreticke ekonomie, pri trose stesti i neco co by davalo jakysi smysl.

No, jak to dopadlo, vezmu predmet po predmetu.

Makroekonomie

Klasicka prednaska, 2x tydne, je nas tam asi 15, vetsina Svedi, kteri si to zapsali anglicky. Narocnost predmetu je B, coz je pokrocily. Neco jako u nas Makro 2, tedy 2 semestr, kdy se to ucite.

Uci nas to takovy Cinan, ktery anglickou gramatiku videl nekde v knize, ale neprisla mu tak zajimava jako odborna slovicka. Poslouchat ho mluvit je utrpeni, nebyt anglictiny jinde, asi bych se naucil nesklonovat slovesa a nepouzivat predlozky. Alespon se ale tvari, ze tomu, co nam rika, veri a ze ho bavi ucit. Obcas se dokonce pta publika. Za to ma u me plus bod.

Co se probirane latky a jeji smysluplnosti tyce uz je to horsi. IS-LM model je pro me ale aspon relativni novinkou, tak mam motivaci to poslouchat. Tvrzeni, ktera obcas vypousti, jsou natolik podivna, ze me to i pobavi. Napriklad jednim z hlavnich negativnich dopadu inflace je to, ze lide musi vic chodit do banky, protoze je nakladnejsi drzet hotovost. Ugh. Naopak, jeji vyhodou je, ze vlada nemusi lidi tolik danit a muze snizit dane. Tak dekuju teda pekne.

Zkouska bude s knizkou, takze jeho varovani, at cteme, neberu moc vazne.

Poted tedy svedsky vzdelavaci system nic extra, ostatni studenti v tom kazdopadne plavou brutalne, z nekterych jejich dotazu a protiargumentu je jasne, ze znaji pojmy, ale nechapou jejich vyznam, pripadne vazby mezi nimi. Treba kdyz se typek snazil uvest priklad negativniho dusledku inflace, tak rikal, ze se zdrazuje. Uf. Takze taky nic noveho oproti nasi male zemicce.

Mimochodem, doted si nejsem jisty, jestli ucitel pochopil muj argument s cenovou distorzi.

No ale pojdme na dalsi stavnatejsi kousky.

Mikroekonomie

Opet prednaska, tentokrat pro 6 lidi. 2 Svedi, ja, muslimka, Mexicanka a jedna divka nezname narodnosti. Pro zmenu 2x tydne. Narocnost je dokonce C, ale mam za to, ze je opet ekvivalent mikra 2.

S tim, ze mikroekonomii nezajimaji lide a jejich rozhodnuti, ale kresleni a pocitani krivek, ktere vesmes nema smysl pocitat, protoze chybi relevantni data, jsem se uz tak nejak smiril na zacatku vysoke u nas.

Takze tohle me neprekvapilo, i kdyz zjisteni, ze to uci fetisista na matematiku, me trochu vydesilo. Co me ale prekvapilo, bylo, kdyz jsme si na druhe hodine zacali vysvetlovat, jak se derivuje.. A pak mi nekdo bude neco povidat o skvelem skandinavskem skolstvi. Tenhle predmet patri zhruba do naseho 2-3 rocniku. Na vysoke, nikoli stredni skole!

Zpusob, jakym to nas ucitel vysvetluje, je taky uchvatny.

Abych vam to nastinil, budu "citovat" ze svych poznamek, ktere si delam, kdyz nevim, co si kreslit nebo sedim v moc male tride hodne vepredu a mam tam uz vic obrazku nez textu.

"Tak deti, pojdme si napsat nejakou slozitou rovnici. Treba Q= a - 5 p + 0.001 y. Tak a ted do ni zkusime dosadit. A spocitat. Coz si rozepiseme na 5 kroku, aby to pochopili i nasi spoluzaci z pomocne skoly. A ted to nejdulezitejsi. Pojdme si ukazat, jak se cely postup zmeni, pokud se zmeni cenova elasticita. Takze cele znova s jednim cislem jinak."

"A deti, vedely jste, ze nasobeni je skutecne komutativni? Ne? No tak si to budeme 5 minut vysvetlovat na prikladech."

"Popisme si na obrazku souradnicemi 15 bodu, protoze ze 3 to neni moc jasne, ten princip, kterym se k nim ty souradnice dosazuji."

"Priradime uzitkum nejaka cisilka. Ale pozor, ty cisilka nemaji zadnou informacni hodnotu, jde jenom o to poradi. Tak a ted si s nimi pujdeme pocitat nejake slozite veci. Treba je vsechny zkusime nasobit konstantou. Co tak 3? Vidite? Poradi se nezmenilo. A ted schvalne, otazka pro ty chytrejsi z vas. Co to udela s 5? No ukazeme si to, nebojte. A zase se to nezmenilo. Taky vas to tak prekvapilo? A ted pozor, prijde chytak. Co kdyz k nim konstantu pricteme? No nebojte, i tohle si ukazeme."

"Vysvetlujme si 3 minuty copak je to ten axiom, to je takove slozite slovicko."

"Pojdme si 10 minut na 5 prikladech s A B C vysvetlovat jak funguje tranzitivita. Ne pockat. Radsi 15, 10 minut by nekomu nemuselo stacit. "

Aby toho nebylo dost a ukazal nam (doufam, ze ostatni si pripadaji jako ja, vypadaji ze uz maji stredni za sebou), jak moc umi matematiku a jak malo rozumi ekonomii, tak nam namaloval, jak udelat z indiferencni krivky kolecko. Vsak proc ne. Tajne doufam, ze ten den jenom spadl v metru na hlavu.

Myslite ze to jde trumfnout? Ale jde, mile deti. Co tak rostouci mezni uzitek? No proc ne, vzdyt je to jenom krivka a koukejte, ze ji jde namalovat konkavni.

A tohle, mile deti, je skandinavsky vzdelavaci system, jak jsem ho zatim zazil. Dekuju, nechci.

O socialnim statu

Svedsko je socialni stat. Ve skutecnosti je vzorem vsech socialnich statu. Takovym, ktery malym socialistickym ekonomikam ukazuji ve skolce, kdyz jim rikaji "Pokud se budes hodne snazit, budes taky takovy jako on."

Nicmene socialismus tu kriticky selhava prave v mistech, kde ho clovek nejvic potrebuje. Treba v nasi kuchyni. Na zacatku naseho pobytu jsme totiz evidentne dosli k zasadnimu omylu, ktery teprve ted pomalu opravujeme.

Nadobi je zde vzhledem k poctu uzivatelu relativne velke mnozstvi. Z pohledu ekonoma by se tak dalo rici, ze konkurence ve spotrebe je minimalni. Tim spise ze "lidskou" spotrebou (umyju, v cem jsem varil) dochazi k prakticky nulove degradaci jeho hodnoty. Vylucitelnost ze spotreby jsem taky odhadl jako nemoznou a dosel tak logicky k tomu, ze nadobi v nasi kuchyni musi byt verejnym statkem, ktery je nam dan z hury predchozimi studenty (alternativa k statnimu poskytovani verejnych statku, o ktere se moc nemluvi).

Nicmene neni tomu tak. Z omylu me vyvedl az nastvany Cinan/Korejec/Japonec/Vietnamec, ktery mi sebevedome tvrdil, ze hrnec, ve kterem si delam spagety, je ve skutecnosti jeho a to pouze jeho. Casem jsme tak dosli k poznani, ze prakticky veskere nadobi si nekdo narokuje. Vida tedy, i ve Svedsku se soukromemu vlastnictvi dari. Ovsem ne na mistech, kde se nam to hodi.

U veci, jako jsou panve z teflonu, je to docela pochopitelne, predstava, ze na 12 lidi tady bude 8 toustovacu, uz je ponekud pritazena za vlasy. Kazdopadne nikoli z pohledu Erika, Sveda, kteremu nevadilo, ze jsme mu toustovac umyli, nicmene toustovat v nem uz koser neni. Prave z vyse uvedenych duvodu si myslim, ze nase kuchyne skyta idealni prilezitost pro podnikatelske objevovani. Konkretne pooling zdroju se jevi jako Pareto optimal move. Jeste vyresit system pobidek tak, aby nedochazelo k cernemu pasazerstvi, a cesta k stastne kuchyni je nase.

Zaverem naseho kuchynskeho pribehu bude kazdopadne kataklysma v podobe "Kitchen meetingu" ktery je planovany na nedeli. Tato udalost, kde dojde ke konecnemu vyreseni kuchynske otazky a rozdeleni teritoria na jasne vymezene podily nadobi po predchozich studentech, je pro nektere studenty natolik cernou vidinou budoucnosti, ze se radeji rozhodli navstivit svoji rodnou vlast, jen aby se osudnemu vikendu vyhnuli. S napetim tedy ocekavame, jak dopadne nas navrh na sdileni nekterych kuchynskych potreb v nasem malem ostruvku ostre vymezenych vlastnickych prav.

1.9.2009

Teď tu spí jak nemluvně, tak bych vám na něj mohla něco napsat.:) Třeba že si instaloval Windows 7 a přijde mu to tak skvělé, že do toho nutí i mě.:) Přišel mu totiž disk z Ameriky, tak to konečně mohl provést. (Původně jsem sem chtěla napsat děsuplný příběh o tom, jak jsme měli na chodbě kaluž krve, ale prý by mi stejně nikdo nevěřil, že je to krev, protože krev se sráží a vůbec takhle nevypadá a víš, kolik krve by to muselo být, aby tu byla taková kaluž... Ale jednoho Švéda včera můj rytíř zachránil od sršně. Asi se mu zalíbil, protože dneska se vytasil s historkou, že tam má krysu...)

Taky mi dneska při večeři říkal, že bych měla víc jíst, protože když nebudu jíst, tak kdo mu tady pak bude vařit, nesmím se na to dívat jen egoisticky ze svýho pohledu, jestli chci nebo nechci žít.:) A vy taky nemyslete jen na sebe.;) Myslete třeba na konec velké žárovkové éry. Nebo na to, jak se stavíte k rozhodnutí ústavního soudu.

Transnational adopties

Abyste nepochybovali o tom, že jsme naživu, tak sem něco napíšu. Je téměř nemožné v jedné společné místnosti, kde nejde otevřít okno(s malou ventilačkou), kde jeden člověk kýchá, aby k vám nějaký ten bacil nedoletěl. A tak mám hlavu jako po flámu, jen bez té party.

A tak se nechám inspirovat tím, že zítra je první školní den(i když ne pro většinu z vás). Dneska jsme v semináři dvě hodiny diskutovali nad literaturou, co jsme měli přečíst. A pak práce na group project. Ve čtvrtek už totiž máme prezentaci. Dávali jsme dohromady otázky pro tři organizace, které nějak souvisejí s mezinárodní adopcí(jedna je provádí, druhá sdružuje takové lidi, třetí drží dozor nad takovými organizacemi ve Švédsku). Za poslední čtyři dny jsme si ohledně nich ostatně vyměnili snad dvacet mailů. Otázky jsme poctivě formulovali anglicky i švédsky, abychom jim je poslali předem a oni si vybrali, co je pro ně pohodlnější, dyžtak se zas bude překládat. Zítra nás ostatně čekají ta tři interview a sepsání reportu na čtyři strany a prezentace. Takže ano, děláme něco ve škole.

Když jsem poprvý slyšela, že budeme zpracovávat transnational adopties, tak jsem si říkala, jak jako asi najdem aspoň dva lidi z oboru, vůbec netušim, kdo to dělá... Jenže tady jsme ve Skandinávii. A Švédsko přijímá 10% dětí, co jdou do mezinárodních adopcí. Země, které jsou top, se v posledních letech změnily. Dlouho se ve špičce držela Korea, v posledních letech je to Čína, Rusko, Guatemala. Myslím, že ale naši chytří čtenáři se jistě dovtípí, co mají tyhle země společného, a proč, ačkoliv Čína nemá vysokou fertilitu, je první. (Ne že by to tedy mělo jen jeden důvod.)

Něco na odlehčenou z environmentálního soudku. Moje dosavadní zkušenost zatím zkušenost je "s tou ekologií to tu není tak horký, jak vypadá". Vaří vodu klidně bez pokličky. To bude dnešní hřích.

Na dobrou noc pohádka o narození jednoho obalu. http://findarticles.com/p/articles/mi_qn4161/is_20010211/ai_n14524052/

Svedske nemoci

Uz asi 3. den mam pekelnou rymu, takze dnesni den byl opet ve znameni caje, postele a dlouheho spani. Mala zmena se ale i tak dostavila.

Ve 4 hodiny odpoledne nas navstivila Lencina zahranicni kamaradka se svym stejne tak zahranicnim pritelem, ze si zahrajeme nejakou deskovou hru. Kdyz jsem se zeptal, co uz tak hrali, abych vybral primerenou narocnost, a slysel jsem "Monopoly", tak mi bylo jasne, ze na Iluminaty nedojde. No nic, vytahneme Osadniky, nekdy se serioznimi deskovymi hrami zacit musi.

Co jsem netusil bylo, ze presne ve chvili, kdy jsem dovysvetlil pravidla, aniz by kdokoliv usnul, a chystali jsme se zacit hrat, prisly dalsi dve slecny. Coz uz osadnici bohuzel nezvladaji.

Takze vytahnout citadelu a jdeme na to zase od piky. Nakonec to dopadlo dobre, hru vsichni vicemene pochopili a uspesne dohrali. Vyjimecne jsem i vyhral, coz se mi malokdy dari, kdyz to vysvetluju novym lidem. Mozna jsem jim to nevysvetlil zase az tak dobre, vzhledem k tomu, ze Cinanky vzaly v prvnim kole ze 3 karet carodeje. Ale casem snad i ony pochopily.

Jestli bude opakovani nevim, utekly po prvni hre a tvarily se tak neutralne. Uvidime.

(Le:Tak ale zase trvalo to dvě hodiny skoro.:)) Ony hrály spolu a díky jazykové bariéře se mohly klidně bavit nahlas a zvažovat, koho si to vezmou, a my jsme jen mohli koukat na sebe a smát se. A netvářily se neutrálně, z většiny hry mám dojem, že propukaly záchvatům smíchu, i když je pravda, že někdy celkem těžko vysvětlitelným.:))

Zbytek vecera byl ve znameni homogenizace meho a Lencina konceptu "palacinka" a z jeji strany pak jeste snahy o prinuceni ucit se sociologicke nesmysly o detske chudobe. Nezavidel jsem.

Zitra nas ceka oba skola, na kterou se moc tesime, tak doufam, ze aspon sezenu ten zazvor a ta ryma trochu ustoupi. Nebo me mozna z prednasky vyhodi, ze moc smrkam, coz je tady ekvivalent fetovani na verejnosti (zkuste v metru vytahnout kapesnik a sledovat ty pohledy).

(Le:Nebo nedejbože v knihovně.)

(Klidne v tom, Lenko, oprav, co uznas za vhodne, stejne vim, ze ten pravopis nevydrzis a pribude mi tam nejedna carka. Le: Dik.:) A taky za sepsani.:))

PS pro pozorne ctenare: Dnes se stala jeste jedna zajimava vec, ktera tu zminena neni. Ale to uz jste zajiste objevili.

Tip pro čtenářky;)

http://www.ct24.cz/relax/62953-nejlepsimi-manzeli-jsou-norove-a-svedi-nejhorsi-australane/

29.8.

Nevím, jak to dokázal, ale můj milý se nachladil. A tak dnes hlavně smrká, spí, čte The Invisible Hook a nadává na spoluhráče v guildě.:)

Já mu oddaně vařím čaje, smažím oběd a peču. Idylka.:)

Konečně jsem objevila jejich prášek do pečiva. Mají ho totiž v dozičkách po 180g, což byl maličko šok a furt jsem hledala sáček jako u nás. Ještě se líp zorientovat v moukách(jen v místní sámošce jich mají snad 12) a bude dobře. Pečení je pro mě jedna z nejlepších relaxací, co znám. Pročistí hlavu a ještě má hmatatelný výsledek.

Jo a chleba, co jsme si koupili teď, je něco mezi vánočkou a chlebem. Nasládlej. Vypadal normálně, ale evidentně mátl tělem.

Jednou sem budu muset napsat o tom, co nosí Švédi za oblečení, ale to chce i fotky. Rozhodně tu ale letí skinny a to jak u holek, tak i u kluků, holky stejně jak u nás nosí leginy pod sukně, ale ve víc kontrastních barvách, u nás mám pocit, že je to hlavně o konzervativní černé, tady chodí v růžových, zelených, modrých... Růžový skinny měl i týpek, co nás zasvěcoval do aktivit Student Union, což už bylo na mě teda moc. Jak je tu dost přistěhovalců, tak tu potkáváme plno muslimek v pestrobarevných hidžábech. Z barev oblečení obecně nejvíc převládá černá, šedá, tmavě modrá a zelená, poměrně ponuré tedy. A střihy jsou občas úlet.:) Vlastně myslím, že když tu někdo vypadá na naše poměry normálně, tak to musí být cizinec.:)

A jeden teplý bonz na konec. Nezhasínaj. Na chodbě, v kuchyni, na schodech...všude furt rozsvícený.

Borůvky

V lese jsme našli borůvky. A já neprozřetelně na to, jestli z nich udělám buchtu, odpověděla "tak jo". Nejsou vůbec vysbírané, asi protože většina studentů funguje na trase metro-domů-škola-party a nikam jinam nejdou.

Dokumentace není, protože padla na posezení.

Včera si taky Laďa vybalil barvení.

A já strávila večer procházením švédských webů s památkami a atrakcemi.

V prádelně

Dneska jsme podnikli(ano až dnes) výpravu do prádelny. Samozřejmě mašinka na bookování pořadí. Pro změnu úplně zbytečně, protože tam byly volné pračky, ale asi už to tu ani jinak nejde. Vypadají možná zastarale ty pračky, ale vypralo to fajn, i sušička super, jsem spokojená. :)

Muži jsou prý při vykonávání domácích prací sexy, no posuďte sami.:)

A abyste si nemysleli, že pořád jen chodíme do školy nebo sedíme u notebooků, tak i fotky z venku pro dnešek.

O knížkách a bydlení

Dneska pěkně lilo pár hodin. (Nefotila jsem to, protože hádám, že takových dnů tu bude plno.) Na naší univerzitě bylo něco, co u nás nemáme, welcome day. Rozhodla jsem se řešit svůj problém ohledně knihy, co mám číst a nemám ji a požádala našeho učitele, ať mi řekne, kde ji mám sehnat. A tak mi za tři hodiny(v jedenáct) došla odpověď i s adresou. Vyrazila jsem tedy do města, kde jsem pěkně zmokla(ale nepromokla) a na třetí pokus i našla ulici, kde se nacházelo jedno z největších knihkupectví tady. Třetí nejprodávanější knihou posledních dní je Obamova Dream from My Father. A mezi novinkami byla další kniha Kateřiny Janouchové, české emigrantky, která tu úspěšně publikuje, tedy tady jako Katerina Janouch.

Na každé stanici metra(skoro) je Pocket shop, kde se prodávají paperbacky, ale zas tak moc lidí si v metru nečte. Mimochodem v metru je zákaz(stejně jako skoro všude) kouření, houpání se a ohledně psů, ale ne ohledně jídla. Pravdou zůstává, že jsme tam nikoho jíst neviděli, jestli je to ani nenapadne nebo čím to je, nevím. A taky v metru nejsou revizoři. Bez lístku nebo metrocard se tam totiž nedostanete.

Pár novinek. Nad námi bydlí někdo, kdo si libuje v pouštění hlasité hudby. Plážové hity a techno. Chtěla jsem se učit nebo spát a tohle byl děs. Příště asi udělám to, co jsem zatím viděla jen ve filmu a bude na něj ťukat smetákem.:)

Vyzkoušela jsem jet od nás do školy autobusem a trvá to skoro stejně dlouho jako pěšky díky tomu, jak to objíždí.

Vyzkoušeli jsme místní zmrzlinu a je sladší než naše. Ale dá se to.:)

A máme postel i s nohama.(Asi tak dva dny byla bez nich.) Konstrukčně byla vyřešena podle Ladi dost špatně, takže jí nakonec ulámal všechny přitavené matky. Viz foto. Poprvé to byla nehoda, podruhé taky a pak už záměr.:)

Taky jsem dnes v místní sámošce potkala slečnu, co se mě ptala(a všech ostatních taky, což už je celkem zoufalé), zda nevíme o nějakém bydlení pro ni a její dvě kamarádky. Na nástěnkách v Lappisu(což je komplex těch domků, kde bydlíme) visí celkem dost inzerátů od lidí, co ještě nemají kde bydlet. Němci, Francouzi, Španělé, Belgičani... Jak Martin správně napsal, je tu socialismus. A tak má bydlení pod patronátem jen pár firem. Tady hlavně SSEB. Koleje tedy patří jí, ne univerzitě. Pokoje jsou možná plánovány pro jednoho člověka, ale jen u nás na patře vím aspoň o čtyřech dvojicích. Univerzita nezaručuje všem zahraničním studentům bydlení a taky ho nedostanou. Ale pokud si myslíte, že je to tu jako v Brně nebo Praze a jsou tu nějaké studentské byty, tak skoro ne. Sami jsme tak původně chtěli bydlet, protože nám každému nabídli kolej pro jednoho, ale naše školy jsou daleko od sebe a chtěli jsme bydlet spolu. Tak se Laďa zaregistroval na weby, kde se čeká na byt/pokoj. Už jen to čekání je varovným signálem. A normální čekací doba je třeba rok. Fakt.:) Takže tak nebydlíme. Můžete mít kliku, odpovědět včas na inzerát a bydlet, ale najít tu bydlení, může být skutečně problém.

Chystá se party s tématem homeless...ale jestli se to týká těch, co bydlení nemají nebo jen převleků na ni jsem nezjišťovala...jedno by bylo smutné, druhé výsměch, těžko říct.

Moje studijní morálka(pokud tomu tak vůbec lze říkat:)), i když tu knížku mám, je na dosti nízké úrovni...ale část jsem přečetla, vážně...Children and violence... Jdu pokračovat...