Laponsko 1

Posledni dobou se tu neobjevilo moc novych prispevku. Vinu jde hazet na 2 veci, jednu pozitivni a jednu negativni.

1. Lenka se rozhodla, ze uz na blog psat nebude, protoze to podle ni cte moc lidi. To je ta negativni.

2. Ja jsem byl od ctvrtka do stredy v Laponsku, na dalnem severu, bez internetu. To je ta pozitivni :)

Laponsko

Ve ctvrtek rano jsem s velkou litosti musel na lestiste, misto na hodinu mikroekonomie. Doted mi to lame srdce, takze vam musi byt jasne, jak mi bylo toho osudoveho rana. Pro jistotu jsem samozrejme vyrazil pozde, jak je mym zvykem, abych si stihl dodelat tousty.

Kdyz jsem jel metrem, teple tousty v batuzku, rikal jsem si, ze to v pohode stiham, i kdyz jsem vyrazil trochu pozdeji. Lokalni vlak taky na cas, pohoda. Nez jsem ovsem nastoupil do autobusu.

Na lestisti jsem nidky nebyl, jedine co jsem se z wikipedie dozvedel, bylo kolik letadel tam v kterem roce spadlo. Jenom asi 10 polozek, takze v klidu :) Nicmene i s takto ubohymi inforamcemi mi zacalo byt podezrele, kdyz nas autobus vjel na rozestavenou silnici bez povrchu a nasledne zacal splhat pres delici pas silnice. Otocka o 180 na kruhovem objezdu me duvere taky nepridala. Nastesti se po 10 mucivych minutach propletani se lesem a stavenisti na obzoru vynorila silueta letistni budovy a me bylo jasne, ze to tentokrat stihnu. Dokonce celych 45 minut pred odletem :)

Na letisti uz jsem potkal zbytek vypravy. Pavel, Michal, Lucka a Petra, vsichni studenti zemedelky v Praze. Po kratkem seznameni a nezbytnem odbaveni meho batohu a jejich spolecneho kufru jsme se sli nechat zkontrolovat, jestli nahodou nechceme na konec toho kratkeho seznamu na wiki pridat i let DY 484 smer Lulea.

A jak uz to tak byva, ukazalo se, ze ano. Vyjimecne jsem to nebyl ja, kdo si v kapse zapomel nuz, ale Pavel a Lucka, kteri se kazdy pokouseli na palubu pronest nitroglycerin schovany v deodorantu ve spreji. K jejich stesti nejen ze nebyli na miste zastreleni, ale jeste se jim povedlo slozite ziskane trhaviny alespon uschovat do velkeho zavazadla.

Samotny let prilis zabavny nebyl, nicmene usnout se mi nepodarilo, i kdyz jsem noc predtim nespal. Me diky patri asi 4letemu parchantovi o tri sedadla za mnou, ktery v noci evidentne spal az moc.

Po priletu jsme obdrzeli vypujcene auto, diky nedostatku pujcovny prijemny upgrade z VW golf na Octavii combi. Plni radosti jsme vyrazili na cestu, o budoucich komplikacich netuse.

Coz se zmenilo zhruba na prvni krizovatce. Svedsky system znaceni je sverazny. Malokdy jsou k videni vetsi mesta. Navic co na mape vypadalo jako jedina silnice v cele Lulei, se ukazalo jako prumerne velka ulice. Nase trapeni na bezejmenem predmesti vyresila az matka s kocarkem, postavicka ktera nas mela provazet a zachranovat az do konce dovolene, v temer kazdem vetsim meste.

Cestou z mesta jsme jeste navstivili mistni skanzen/stare mesto, plne krasnych drevenych domku. A jednoho kostela, ktery si navzdy budeme pamatovat, nikoli kvuli vyzdobe nebo vysoke vezi s napisem "DeoGloria", ale kvuli moznosti prispet na chude kreditni kartou.

Dalsi zastavka byla na polarnim kruhu, ktery jsme o par hodin pozdeji prekrocili. Pruvodce psal cosi o stanici se suvenyry, nicmene nam musela stacit plechova deska a male odpocivadlo. Coz zklamalo zbytek vypravy pomerne znacne.

Zbytek dne nam pak uz sebrala jen cesta do ubytovani v narodnim parku Abisko. A nemalou cast hledani naseho konkretniho hostelu. V popisu z webu to znelo jasne "If you come bay car you have only to follow the sign to Abisko Fjällturer, Youth Hostel, Dog Camp."

Zkusenost uci, ze tyhle popisy, co zni jasne, znamenaji jenom problemy. Taky ze jo. Cedule tam sice byly, ale asi 30x40 cm velke a priblizne 20 cm nad zemi. O tom, ze v pulce cesty se silnice zmenila v polnacku, coz nas na prvni pokus prinutilo otocit se v domeni ze jedeme spatne, ani nemluve. Nakonec ale vsechno dobre dopadlo, a k nalezeni toho praveho domku nam stacil jeden omyl, ktere se ukazal byl rezidenci mistniho moviteho podnikatele. Ja jim rikal ze nas hostel to nebude, ale nadeje byla moc silna :)

I kdyz nakonec nebyl nas hostel zdaleka tak spatny. Utulne prostredi, kuchyne slusna a 3 pokoje, ve kterych jsme se rozlozili. Spodni patro s nami navic sdilel jenom spanelsky par, ktery se zahy ukazal jako velmi pratelsky.

Po veceri jsme se jich totiz zeptali, jeslit by si s nami nechteli zahrat Citadelu, protoze holkam se nechtelo hrat a tak by nas bylo malo. Souhlasili. Po mem uz rutinnim vysvetleni pravidel se vsichni tvarili celkem zmatene. A jak odhalila prvni hra, byli. Ale potesilo me ze aspon po hre nekdo rikal ze v poslednich dvou kolech uz zacinal chapat co se v te hre deje a resit strategii :) Po vycerpavajici Citadele jsme se kazdopadne odebrali nakute, abychom byli cerstvi na narocny den, ktery nas cekal.

Tak a takovy byl den prvni, ted se teste az se dokopu sepsat zbytek :)